Love* is: července 2012

Bez mobilu nevím: Dnešní datum, telefonní čísla, čas, ráno vstát, najít cestu ve tmě! :DD Máš to aspoň z poloviny taky tak? *LIKE* :P

Dobře, tak já vám řeknu, jak to mám bez mobilu ... Shodou okolností je to jen pár dní zpět, sedím u Facebooku, a najednou na chatu vzkaz: "Já sem asi našel v kapsi tvůj telefon ..." Aha. No jo! Vlastně. Vzpomínám si, že jsem si ho k němu schovala ... Co se dá dělat, večer si ho vyzvednu. Teď už musím jít. Pěšky se psem z centra Brna někam ke kraji a mám určený čas, kdy bych měla dorazit, takže prostě půjdu, dokud nebude hodin tak akorát, abych zbytek dojela šalinou. Samozřejmě nechci přijít pozdě. Jenže ... jak poznám, kolik je hodin? (Všechny troje nebo čtvery, patery či kolik těch náramkových hodinek mám, leží v šuplíku bez baterek.) Fajn, takže procházet se tentokrát nebudu ...

V zápětí mi došlo, že přesně BM (bez mobilu) den je ten, ve který mám poslední možnost včas cosi zaplatit. Platba přes internet bez telefonu? Těžko.

Jedu MHD, bez platného cestovního dokladu utíkám před revizorem, nicméně na místě jsem tak nějak včas. Zvoním. Nikdo neotvírá. Zase zvoním. Čekám. Zvoním. Čekám. Ptám se dvou dříčů, co na zahradě staví pergolu, jestli je někdo doma. Čučí na mě, jako by neuměli česky (možná, že fakt neumí). Obejdu dům, přes kuchyňské okno vypadá naprosto liduprázdně. Ještě pro jistotu jednou zazvoním, otočím se a odcházím. (Za normálních okolností by tohle vyřešil jediný telefonát).

Teď už se procházet můžeme ... Já i můj pes, takže zamíříme podél řeky na driving range nejmenovaného brněnského golfového klubu. Jak si tak jdu a přemýšlím (co bez toho mobilu ku*va budu celej den dělat), dojde mi, že vlastně čekám důležitý hovor. Další den mám fotit svatbu. Nevěsta slíbila, že se během dneška ozve a dohodneme detaily. Tohle časem, s pár drobnými komplikacemi, jako např. že není on-line, vyřeší Facebook. Píše, že od ní budu mít asi tak 10 nepřijatých hovorů, ať se nedivím. No nedivím se. Spíš je mi trapně, že jí k tomu všemu kolem svatby nervuju ještě i já.

Co FB nevyřešil, je plánovaný výjezd na Pálavu, kde jsem chtěla fotit závody dračích lodí. Moje blbost. V sobotu žádné výlety, sedím pěkně doma.

A to se vůbec nebavím o tom, jaký úžasné byly celé odpoledne mraky a že bez mobilu (když už ani ten foťák jsem sebou nenesla) mě docela mrzelo, že si je nevyfotím ...

Večer téhož dne se mi mobil vrátil. Se zablokovaným PINem. Stejné číslo mám více než deset let a za tu dobu jsem se bez nadsázky asi 8x stěhovala. Tzn. netuším jaký je můj PUK (a to ani PUK1 ani PUK2) a už vůbec, kde bych ho měla hledat. Snad jestli jsem ty papíry od SIMky nenechala v mém bývalém bytě ... Mohla bych se zeptat bývalého přítele ... Mohla bych mu zavolat .... Aha, takže to taky ne. Budu muset na pobočku T-Mobilu. Na to je ale teď už pozdě. Zítra ráno bude nejdřív moc brzo, a pak to půjde rychle: kadeřnice, vizážistka, šaty, obřad, hostina - do té doby, než bude zase pozdě.

Samotnou mě zajímalo, jak se tohle semlelo. Pochopitelně jsem si nepamatovala nic. Ale pak jsme to společnými silami dali nějak dohromady ... Bylo to asi následovně: Čtvrtek/pátek, doba kdy někteří lidé pomalu vstávají do práce a mně telefon sletěl z baru na zem. Není to moc vysoko a stará dobrá 5110 by to zvládla bez úhony, ale dneska už jsme jinde, takže se mi telefon rozletěl na tři kusy. Složila jsem ho dohromady (bez problémů, nedělám to poprvý ani naposledy), zapnu ho, zadávám PIN, jsem v půlce a on mi řekne, ať jdu tančit. Nebo pít ... možná, nejspíš ale oboje. Každopádně IHNED, žádný že počkej. Vezmu telefon, s rozepsaným PINem a nezamčenou klávesnicí mu ho dám do kapsy ... Co na to říct? Někdy přivádím v úžas samu sebe.

Takže takhle jsem já teď byla tři dny bez mobilu. Druhý den mi už nechyběl. Tak jako pocitově. Ale pořád je fakt, že bez něho nezaplatím jediný účet, snad až na jedno dvě nemám na nikoho telefonní číslo, neznám aktuální datum a čas, nevidím ve tmě, při čekání ve frontě si nemůžu prohlížet fotky, těžko se mi cizím lidem vysvětluje, jak vlastně vypadá můj pes, nemůžu udávat polohu (Pivnice U Poutníka) na Facebooku, nemůžu fotit pohádkové mraky ...

Pytlajda mi pujcila kompakt - mraky nakonec máme ... vše dobře dopadlo ;)

Bonus pro ty, kdo dočetli až sem ... moje nové vyzvánění (v případě, že se mi podaří zvítězit nad moderní technikou a nějak tu MP3 narvat do mobilu, o což se právě už poměrně dlouhou dobu bezúspěšně snažím) ... In The Mood by Glenn Miller ... to my můžem ;)