The United States Of Darkness. In Punk We Trust.

Našla jsem ho na ulici. Můžete mi někdo říct, odkud je? Federal reserve note, The United States of Darkness, Brno city, 99% shit, 1% punk rock hooligans...

Tradiční a tradičně opožděná oslava Valentýna na Kaménce.

Halo In Reverse

And when our worlds
They fall apart
When the walls come tumbling in
Though we may deserve it
It will be worth it

The Delta Machine Tour 2014, Praha

Od jejich letní show v Edenu si rvu vlasy, že jsem na Depeche Mode nejela dřív. V letech 2010,  2009, 2006,... chtěla jsem, ale asi jsem nakonec měla něco "lepšího" na práci a teď je mi to líto. V pondělí to tedy byl můj teprve druhý koncert, stejná tour, stejná šňůra - a přitom naprosto jiný.

Zatímco v létě můj největší problém byl stěžovat si, jak je všechno na nic, v roce 2014 všechno na nic opravdu je. Přestože mám lístek koupený od srpna loňského roku, do poslední chvíle nevím, jestli pojedu. Ztratila jsem práci, tři dny před akcí se vzbudím se strašlivým otokem, vypadám jak mongoloidní děcko, na jedno oko prakticky nic nevidím, je mi zle a ukáže se, že mám parádní zánět. Tzn. páteční večer strávený otevíráním zubu (to je to proslavené a všemi oblíbené číštění kanálků a tahání nervů), v sobotu zlepšení nula, běžím zpátky k zubaři, dostanu antibiotika, která v neděli zaberou, já úspěšně splaskávám, večer už se začínám podobat sama sobě a v pondělí v 9:30 téměř přesně vyrážím s ostatními do Prahy. Tohle tady píšu hlavně jako poděkování mému novému zubaři, který pro mě poslední koncert Depešáků zachránil: Ave Kolpa!

Dál bych měla poděkovat tatínkovi Petří za odvoz a dvojici J+K, že se z Malediv vraceli tak dobře, aby nám to s tou cestou akorát vyšlo. Den strávený v Praze byl skvělý, od počasí přes jídlo po racky, psy a lidi, které jsme potkávaly.

Maledivy

50% vystoupení předkapely jsme proseděly u piva Na Staré ráně, 10% prochodily cestou do Arény a prostály ve frontě pivo, příp. toaletu a 39% strávily hledáním našich sedadel. Sektor 417, celý do kopca a potmě, uffff! Zbývající 1% mě nestihlo nijak urazit, podle komentářů ostatních však času stráveného v hospodě naproti nemusíme vůbec litovat.

Zatímco v létě jsem měla s Ditou lístky na stání, teď jsme šly s Martinou a Petří sedět. Čekala jsem, že mě to bude obtěžovat, což taky svým způsobem ano, ale současně to mělo i výhody. Všimla jsem si, opět v komentářích ostatních návštěvníků, stížností na zvuk. Z našeho pohledu koncert nemohl znít lépe. Navíc jsme měly perfektní přehled o celém prostoru pod a před sebou a pro mě to byl skutečně úchvatný pohled. Fanoušci, projekce, všechno. Z toho jsem na měkko ještě teď. Ovšem co se týká sedu, jakožto polohy mé tělesné schránky během vystoupení, to nešlo. Mj. bylo dost vedro a prostě to nešlo. Vydržela jsem do Policy of Truth a to jenom proto, že se umím ovládat. Na nejvyšších tribunách kromě mě stálo víc lidí, většina seděla. Dole pod námi bych ale řekla, že už zůstávali sedět pouze handikepovaní (tohle jsem si všimla, že se v ohlasech taky dost řeší: jak velká část návštěvníků v hale zaujímala nebo nezaujímala postavení).

Zatímco v létě jsem si cestou do Edenu pořídila v Tribu piercing, teď jsem v projekci k úvodní Welcome to My World objevila motiv na kérku. (Už ho jenom znovu najít někde na netu na fotkách, videích...) V létě jsme s Ditou, jakožto oběti nesmyslého postupu ochranky při vpouštění lidí na plochu (na to jsem se vynadávala už minule tady >><< ), stály ještě prakticky venku, když se začínalo. Tentokrát jsem viděla a slyšela všechno. Delta Machine se mi hodně líbilo už na první poslech, ale Bože, já ty písničky mám teď snad ještě radši!

K setlistu mám jen dvě tři maličkosti: Možná bych tentokrát A Question of Time obětovala výměnou za Soothe My Soul, třeba. A But Not Tonight v Martinově podání dávám všechny palce hore. Za mě pecka. Myslím, že fungovalo mj. napětí mezi jeho interpretací a tím, jak tenhle (mimochodem můj oblíbený) song znám. Na tom bych neměnila ani ň. Ale Slow/Blue Dress... I když samozřejmě chápu, že Depeche Mode není už dávno dvacet, mě to nejvíc baví, když je to takovej ten sekec mazec (to my, hudební kritici takhle říkáme) a nejlíp, aby to trvalo tak šest hodin bez přestávky.

V hlavě mi uvízla přídavková Halo. Poslední dobou nějak rezonuju s jejím textem.

"We are in heaven" akce fanoušků super, prý tam měly být ještě nějaké lightsticky (ale nebyly), no ty já jsem neviděla (asi proto).

Mohla bych se konkrétně zabývat dalšími rozdíly, které plynou zřejmě převážně z faktu, že v létě to bylo venku a v zimě pod střechou a jsem sice tak trochu grafoman (viz. mých 10 stran o minulém koncertě), ale už končím. Protože pro mě je opravdu těžké něco takového popsat, aby to neznělo banálně, nebo na druhou stranu pateticky. Těžko se mi hledají slova. Jen snad že jsem na koncert přijela s dvěma ženskýma, žádná z nich DM nikdy dřív živě neslyšela. První jsem zaslechla jak po Walking In My Shoes tuším (jestli je to špatně, ať mě opraví) říká, že ještě jednu písničku a může umřít. Prý nejlepší koncert jejího života - a to už jich zažila. A má pravdu, zažila jich fakt dost. Ta druhá má teď na svém FB profilu status: "Takže včerejší výlet do Prahy exclusivní!!! A závěr DM v o2 aréně - nemám slov!!! Chtělo by to repete..." Nemám slov to vystihuje i za mně.

A vypadá to, že Depeche Mode live jsou návykoví.

Oblíbený report: Depešáci v Praze zahráli podruhé totéž, ale o třídu lépe.

Tori Amos - Enjoy the Silence

Pět dní osm hodin šest minut čtyřicet sedm vteřin před příštím koncertem Depeche Mode v Praze, dvacet čtyři let po vydání Enjoy The Silence, písničky skoro stejně staré jako moje mladší sestra - rozdíl je jen pár dní, jsem objevila tuto úžasnou cover verzi.

http://depechemode.cz/

Kavárna Švanda