sobota 17. května 2014

Depression: The Misunderstood Epidemic




*      *       *    

Někdy zemřít není to nejhorší, co se vám může stát. Existuje místo mezi životem a smrtí, tam, kde jsem já. Tady se zdá, že se čas zastavil. Každá vteřina jako by trvala věčnost. Vzduch je těžký, zatuchlý, páchne. Často ztěžkne tolik, že i dýchat bolí. Nikdo se tu necítí dobře ve své vlastní kůži. Je tu chladno. Neustálá zima, tma a sebelítost. Gravitace tohoto místa do svého středu vtáhne každého, kdo překročí horizont událostí. V jeho centru existuje singularita; bod, kde je zakřivení časoprostoru nekonečné, síla přitažlivosti nekonečně velká, každá z jeho charakteristik se projevuje s nekonečnou intenzitou. Nalézající se v singularitě vidí singularitu v každé z pozorovatelných budoucností. Vládne tu - kromě smrti - v celém vesmíru jediná skutečně slepá spravedlnost. Když na to přijde, nezachrání vás nic: inteligence, peníze, talent, krása... Pohlcuje všechnu energii, světlo, radost, cit, spánek, budoucnost, život. Nejdřív život váš, potom těch, kteří vám byli blízcí. Sílí a šíří se jako virová nákaza. Přenáší se z člověka na člověka, z generace na generaci, vrývá se hluboko do základů bytí a přetrvává. Zatímco vy se hroutíte do sebe a prosíte Boha, aby vám pro Kristovy rány! dal aspoň sílu se zabít. 

Sol Niger.

Oscar Wilde, De Profundis: "Tím posledním tajemstvím je sám člověk. Kdyby někdo zvážil slunce na váhách, změřil fáze měsíce a zmapoval hvězdy sedmi nebí, stále zbývá on sám. Kdo může spočítat oběžnou dráhu své vlastní duše?"

pondělí 12. května 2014

"Pro dospělé ženy...

... které vědí, že není nikdy na nic pozdě a proto se nebojí začínat znovu a lépe" - takhle to má Marianne v popisu na facebooku. Časopis s podtitulem "Život začíná ve čtyřiceti", jak jsem se mylně domnívala, abych zjistila, že je to už ve třiceti, což mě popravdě dost vyděsilo. Když si to musíte takhle připomínat, znamená to, že to není pravda. Navíc mě třicet dávno bylo a nezačalo nic. Nic. 

Ale jinak je mi Marianne jako jeden z mála ženských magazínu sympatický, takže když jsem ho  (květen 2014) našla ve stole pod televizí v obýváku u kamarádky, začetla jsem se a našla pár fajn věcí, třeba:

"Romantický básník a spisovatel Alfred de Musset ve hře S láskou nejsou žádné žerty napsal, že muži jsou lháři, nestálí, žvaniví, pokrytečtí, pyšní a zbabělí, nafoukaní a smyslní. Ženy jsou nevěrné, marnivé, lstivé, zvědavé a zkažené. Existuje však jediná věc, svatá a vznešená - spojení těchto dvou nedokonalých a strašných bytostí." (str. 210)