http://fishead.cz
http://www.facebook.com/events/207180029416383/
Jak vidno není to o Fisheadovi aka Jerrym z EAC ...
V popisu mě zaujalo zejména následující: "Druhá část filmu se dotýká skutečnosti, že u určitého množství lidí může nadužívání antidepresiv ústit v chování, které zřejmě napodobuje některé psychopatické rysy. Ačkoli nadužívání těchto léků neprodukuje psychopatii, mohou potlačovat emoce a snižovat schopnost empatie u osob, jež je užívají. Mohou mít také opačný efekt, tedy „normalizovat“ emoční prožívání a empatii. Více než třetina západní populace užívá a v některých případech nadužívá tyto léky. Ale proč? Proč chceme brát prášky, které zplošťují nebo normalizují naše přirozené cítění? Myslíme si, že tady určitě zase něco smrdí rybinou."
Mno ... Podle mě je přesně tohle ten důvod, proč lidi AD berou. V depresi necítíte nic ... a trápí vás to. Na AD necítíte nic - a je vám to jedno. Kdo by se chtěl dobrovolně cítit jakoby měl 24 hodin denně sedm dní v týdnu čerstvě zlomené srdce? Popravdě, když mi dnes řekl doktor, že mi je od teď za pár měsíců začne pomalu vysazovat, dost mě vyděsil. Ať žije zploštělé cítění! Vždyť je to tak super, když vám konečně je všechno u prdele.
Ale samozřejmě mě zajímá, jak tohle téma pojali tvůrci filmu Fishead, takže na tu Masaryčku v neděli zajdu ...
Ano, krátce po publikování tohoto blogu mi došlo, že zřejmě stejný názor jsem měla uplynulých cca deset patnáct let taky. A dneska si o tom myslím, že jsem zbůhdarma zahodila půlku života. Když jsem v depresi a úzkostech hledala nějaký smysl, zkušenost, ponaučení ... to tam totiž není. Ne pro mne. V depresi není nic. Deprese nepatří k tomu druhu věcí, o kterých by člověk mohl říct "všechno zlé je k něčemu dobré". Deprese není dobrá k ničemu. Je to zlo. Čisté zlo, bolest, osamění, sebelítost, temnota, zima, smrt. A nic dobrého z ní neplyne.
OdpovědětVymazatSamozřejmě mám na paměti všechno to Umění s velkým U, které z deprese vyrůstá. No, možná ne všechno, ale tak nějak povšechně jsem si na to vzpomněla. Ale povídejte tohle člověku, kterému ta nemoc vzala kus života. A kus jeho vlastní osobnosti.