Co mi připadá neuvěřitelné je, že nevidomý může vymodelovat portrét, aniž by se člověka dotýkal, viděl ho rukama. Na výstavě jsem o tom jenom četla, v hodinovém dokumentu ČT Šestnáct hadů na hlavu to můžu i vidět: www.ceskatelevize.cz/10213538372-sestnact-hadu-na-hlavu/ Vyvolává to spoustu otázek nejen o tom, jak se charakter (myšlení, prožívání, chování etc.) odráží v našich tvářích.
Moje fotky z vernisáže: http://www.rajce.net/a9689414
Petr: "Lidi chodí do práce a pak chlastají a dívají se na seriály. Co to je za život? Jak potom se můžou zajímat o lidi jako jsme my třeba? Kteří prostě holt jsou donucení k tomu, aby uvažovali, protože jsou zavření sami v sobě. Taková je slepota. Že je to prostě uzavřenost, člověk je strasně moc sám se sebou."
A teď, kdo vidí víc a kdo míň?
P.S.: Lahodné Tasovské celozrnné křupavé placky mají v Brně ve Sklizeno (naproti bývalému Tranzitu).
Žádné komentáře:
Okomentovat