neděle 30. června 2013

KRÁKOR 2013


Jsem potulný podnájemník a Krákor potulný festival. Letos se to sešlo tak pěkně, že jsme se octli 20 minut čistého času jízdy MHD od sebe. Plus se mi konečně po všech těch letech, festivalech a chill-outech s Chilli.org podařila první pořádná festivalová fotka. Ave Krákor!


http://www.facebook.com!krakor

pátek 28. června 2013

Džibrán Chalíl Džibrán: Prorok.

Láska nedává nic než jen sebe a nebere nic, co sama nemá. Lásce nic nepatří, ale ani ona nikomu nepatří. Lásce totiž zcela stačí samotná láska. Milujete-li, neměli byste říkat "Bůh je v mém srdci", ale raději říkejte "Já jsem v srdci Boha." A nemyslete si, že lásce můžete určovat směr, protože láska, pokud jí stojíte za to, určí směr vám.

Nalezeno zde: http://sadio.blog.idnes.cz

Teď už jenom zbývá si v knihovně půjčit celou knížhu ...
Nebo ji najít na webu nakladatelství, že...

pátek 21. června 2013

Malvina Meluzina hledá domov!

Potřebuju najít nový domov pro Malvínku. Místo, kde jsou ještě jiné kočky. Po třech letech, kdy jí to naprosto nevadilo, začala být nešťastná, když obě, já a pes odejdeme z domu. Což v praxi znamená, že se nemůžeme na dobu delší jak pár hodin vzdálit z domu, aniž by začala vyřvávat na celý barák. Jsem s tím celkem v pasti. Přemýšlela jsem, co se stane, až pes umře (což přijde poměrně brzo), asi pak nebudu moct odejít ani do práce. Takže bych to nejraději vyřešila co nejdřív. Já si další zvíře pořídit nemůžu, prakticky vzato nemám kde bydlet a už když jsem minule hledala podnájem se psem a kočkou, byl to dost problém.



čtvrtek 20. června 2013

úterý 18. června 2013

FAQ

Poslední zveřejněný blog vyvolal v řadách mých všetečných čtenářů (ha ha!) zmatek. V mírně obměněné podobě měli kamarádi (ano, ti čtenáři z minulé věty) tři otázky. Než na ně odpovím, ráda bych vyjádřila radost, kterou mi působí fakt, že sem vůbec někdo chodí a vnímá mě. I když mi pak klade takovýhle dotazy, je to furt v pohodě. Fakt.

Otázka první:
„Není to celý zbytečný? Aneb jak si můžeš myslet, že přestaneš kouřit, když jsi současně už od počátku přesvědčená, že to zase nedokážeš?“

Odpověď první:
No jo, jenže když já to takhle mám se vším. Čekat, až naberu dost sebedůvěry, by mi taky mohlo trvat nadosmrti. Jsem přesvědčená, že to bude stát za ho*no, ale jdu do toho. Aspoň to zkusím a uvidím, co se stane … A to prý, že nejsem optimistka!

Otázka druhá:
„Co to je proboha za motivaci, že si pak koupíš něco, co vůbec nechceš?!“

Odpověď druhá:
Samozřejmě si dokážu představit vozidla značek, kvůli kterým by stálo za to přestat kouřit. Když je vezmu tak nějak čistě jako samy za sebe … Land Rover III. třídy a níž, Land Rover S2A alias Pink Panther, Chevrolet S-10 Blazer, Horch 930S, Jeep Willys jakýkoliv, KdF Kübelwagen 82 (KdF 181 alias The Thing a cokoliv mezi tím klidně taky), KdF 166 Schwimmwagen (!!),  Ford MUTT (aka Kaiser Jeep), H1, místo choppera bych to viděla tak na BSA B29 Deluxe (Hmmmm?), Zündappa KS 750, BMW R35 nebo R75 … Jenže! Podstatnou část pocitu bezbřehého štěstí, kterou mám s těmito stroji spojenou, tvoří tabák.

Vysvětlím to tím, že prostě popíšu jednu naprosto perfektní situaci:

Je pátek, po práci, prodloužený víkend před námi. Převléknu se do univerzálových digitálů USMC a letitého trička s nějakým politicky nekorektním potiskem (jsem totiž rebelka), sbalím foťák, stan a vyrážím! Směr vojenský prostor u Malacek, tzn. na východ. První jede Landrover III. třídy, za ním všichni ostatní. Překročíme hranice města, pohodlně se na korbě uvelebím, lehnu si na bágly, s hlavou a nohama ležérně opřenýma o americké vyloďovací pytle a spacáky, plachta je napůl stažená, vítr mi příjemně cuchá vlasy a přímo před sebou mám ten nejkrásnější výhled na krajinu - lehce kýčovitý západ slunce a v něm kolonu druhoválečných jeepů a motorek. Nic pěknějšího jsem nikdy neviděla! Zapálím si cigaretu, kamarád, sedící na něčí krosně hned vedle, mi podá plechovku piva, sluneční brýle na očích (to není image, ale nutnost), míříme pryč z všednodenní reality tak daleko, jak jen je to možné. Vím, že je to hrozné klišé a úplně mě bolí ruce, když to píšu, ale tohle jsou chvíle, kdy si říkám, že bych mohla klidně umřít a všechno by bylo fajn.

A ten tabák k tomu prostě patří. Takže si představte, že si – teoreticky – za peníze ušetřené za nákup cigaret pořídím Willyse a pak si v něm ani nezapálím! 

Otázka třetí (zdaleka nejčastější):
„Nepsalas na tom tvým blogu, že přestaneš?“

Odpověď třetí:
No, psala. A přestanu, ale nejdřív dokouřím tohle …



Na oplátku mám jednu otázku já na své čtenáře (a vysvětlit mi to klidně můžou u piva):
To fakt Klaus řekl to, co všichni říkají, že řekl? Vypustila jsem media ze svého života, politické „události“ (tzn. kolik si kdo nakradl) sleduju ve formě anekdot na sociálních sítích, většinu podstatného mi vysvětlí pankáči na FB Red Hooka nebo pankáči U Poutníka. Ale tohle, to nechápu. Náš pan bývalý prezident opravdu řekl, že je třeba politiku vrátit politikům? Že by se politici měli spojit a napříště nedovolit policii vstup do Úřadu vlády?! Fakt se diví, proč policisté proti organizovanému zločinu zasahují s kuklama na hlavách???!!! Je tohle možný? Za mě každopádně je toto vtip měsíce, a jestli je tam poslední dobou až taková sranda, možná si i tu telku zase pořídím.

úterý 11. června 2013

Moderní je nekouřit!

Chtělo by to změnu … A proto přestávám kouřit. To bude zase komedie. Protože v tomhle já jsem fakt slabá, absolutně si neumím poručit. Jak říká kamarád Pulén, mám slabě vyvinutou silnou vůli. Otázka je proč, když tohle o sobě vím, si místo toho třeba neostříhám vlasy. Nebo se nepřestěhuju do cizího státu. I to by bylo jednoduší.

Zatím všechna minulá období, kdy jsem tzv. nekouřila, se vyznačovala hlavně tím, že jsem si přestala kupovat vlastní cigarety. Proč taky? Přece nekouřím! A když mě popadla neovladatelná chuť na cigaretu (u piva), somrovala jsem od kámošů: „Dal bys mi cigaretu, prosím? Já si nechci kupovat celou krabku, když jsem teď přestala …“ Myslím, že všem mým přátelům se dost ulevilo pokaždé, kdy jsem tu marnou snahu vzdala a přestala sebe i své okolí vyčerpávat.

Nikdy jsem si nekoupila žádnou nikotinovou náplast, pastilku, žvýkačku, elektronickou cigaretu, nic takového. Prostě to neuznávám. Mám teorii, že aby odvykání fungovalo, stačí jen vědět, proč to dělám, doopravdy chtít a jednoduše si už nezapálit. Nikdy. Možná v tom je u mě problém, obecně mě takové termíny trošku děsí. Samozřejmě, že chci přestat navždy, s kouřením. Ale na druhou stranu, jak je něco navždy … je to prostě navždy. A to je dost dlouhá doba.

Ale zase si vemte, jak je tohle blbej zlozvyk! Pít alkohol, kouřit jointy, brát LSD, cokoliv – z toho člověk aspoň něco má. Z tabáku by se mi mohla motat hlava tak maximálně po ránu a to ještě způsobem, který mi není vůbec příjemný.

A stojí to peníze. Já nekouřím moc, pokud nepiju. A zároveň nejsem zastánce takových těch propočtů, že za dvacet let bez tabáku bych měla v garáži dvě žlutý Lamborghini a choppera. Neměla! Za prvý nemám garáž. Za druhý takový auto bych si v životě nekoupila. Ani jedno, natož dvě. A choppera už vůbec ne.

Ale často si přepočítávám ceny na počet piv. V násobilce třiceti začínám být už opravdu zdatná. Třeba se přeme s kamarádkou, jestli si na určitý koncert koupit lístek v předprodeji, nebo až na místě … pro případ, že bysme si to nakonec rozmyslely a chtěly zůstat doma. Rozdíl v cenách je asi 150 Kč. To je pět piv. To není tak moc, kašlem na předprodej.

Takže: kdybych počítala s krabičkou denně, jsou to dvě piva. Měsíčně je to ale už šedesát piv! Nemusela bych to nutně vypít sama, že jo. Můžu to brát jako šedesát piv, na který jsem mohla pozvat kamarády. Tak přibližně...

úterý 4. června 2013

Happening in support of democracy in Turkey, Kabinet MÚZ







Happening na podporu demokratických svobod v Turecku / Happening in support of democracy in Turkey.

Začalo to nenásilným protestem místních lidí proti zničení jednoho z posledních větších parků v Taksim, Istanbulu, který se policie pokusila potlačit slzným plynem a vodními děly za tichého souhlasu tureckých médií. Znepokojeni současnou situací v Istanbulu, Ankaře, Izmiru a dalších měst v Turecku, rádi bychom vyjádřili podporu lidským a občanským právům v každé demokratické zemi uspořádáním výstavy o turecké kultuře včetně aktuálních fotek. Na místě bude možné získat více informací o dění a podepsat petici na podporu demokracie v Turecku. Pomozme zastavit násilí tím, že ukážeme, že nám není jedno, jak "demokratický" stát zachází se svými občany. Přijďte osobně nebo podepište petici online.

In Taksim, Istanbul, peaceful demonstrations of local inhabitants against destroying one of the last biggest green parks in the city were violently turned down by tear gas and water bombs, alongside with a deep silence of Turkish media. As the protests have spread to Ankara, Izmir and other cities in the country, and we are concerned about the situation of human and civil rights, therefore we organize an exhibition of Turkish culture including current photos. You may ask about happenings in the country and sign a petition in support of democracy in Turkey. Let's help stop the violence in the streets!
Come or sign the petition online: http://www.avaaz.org/

4.červen 2013, 17:00, Kabinet MÚZ