Moderní je nekouřit!

Chtělo by to změnu … A proto přestávám kouřit. To bude zase komedie. Protože v tomhle já jsem fakt slabá, absolutně si neumím poručit. Jak říká kamarád Pulén, mám slabě vyvinutou silnou vůli. Otázka je proč, když tohle o sobě vím, si místo toho třeba neostříhám vlasy. Nebo se nepřestěhuju do cizího státu. I to by bylo jednoduší.

Zatím všechna minulá období, kdy jsem tzv. nekouřila, se vyznačovala hlavně tím, že jsem si přestala kupovat vlastní cigarety. Proč taky? Přece nekouřím! A když mě popadla neovladatelná chuť na cigaretu (u piva), somrovala jsem od kámošů: „Dal bys mi cigaretu, prosím? Já si nechci kupovat celou krabku, když jsem teď přestala …“ Myslím, že všem mým přátelům se dost ulevilo pokaždé, kdy jsem tu marnou snahu vzdala a přestala sebe i své okolí vyčerpávat.

Nikdy jsem si nekoupila žádnou nikotinovou náplast, pastilku, žvýkačku, elektronickou cigaretu, nic takového. Prostě to neuznávám. Mám teorii, že aby odvykání fungovalo, stačí jen vědět, proč to dělám, doopravdy chtít a jednoduše si už nezapálit. Nikdy. Možná v tom je u mě problém, obecně mě takové termíny trošku děsí. Samozřejmě, že chci přestat navždy, s kouřením. Ale na druhou stranu, jak je něco navždy … je to prostě navždy. A to je dost dlouhá doba.

Ale zase si vemte, jak je tohle blbej zlozvyk! Pít alkohol, kouřit jointy, brát LSD, cokoliv – z toho člověk aspoň něco má. Z tabáku by se mi mohla motat hlava tak maximálně po ránu a to ještě způsobem, který mi není vůbec příjemný.

A stojí to peníze. Já nekouřím moc, pokud nepiju. A zároveň nejsem zastánce takových těch propočtů, že za dvacet let bez tabáku bych měla v garáži dvě žlutý Lamborghini a choppera. Neměla! Za prvý nemám garáž. Za druhý takový auto bych si v životě nekoupila. Ani jedno, natož dvě. A choppera už vůbec ne.

Ale často si přepočítávám ceny na počet piv. V násobilce třiceti začínám být už opravdu zdatná. Třeba se přeme s kamarádkou, jestli si na určitý koncert koupit lístek v předprodeji, nebo až na místě … pro případ, že bysme si to nakonec rozmyslely a chtěly zůstat doma. Rozdíl v cenách je asi 150 Kč. To je pět piv. To není tak moc, kašlem na předprodej.

Takže: kdybych počítala s krabičkou denně, jsou to dvě piva. Měsíčně je to ale už šedesát piv! Nemusela bych to nutně vypít sama, že jo. Můžu to brát jako šedesát piv, na který jsem mohla pozvat kamarády. Tak přibližně...