Jednou v létě na Vysočině

Noemi (6), Věrka (10), Anička (8) a já (35) rekapitulujeme včerejší stezku odvahy. 

V: Ale lesní duchové existují! Že lesní duchové existují?! 

Já: To záleží na lidech, jestli na ně věří. Když věří, tak existují. Když nevěří, tak ne... 

A: Jistě že existují! Když umřeš, co z tebe odletí? Duše! Duše existuje a je to duch, takže existují. 

N: Jojo! Až já umřu, taky budu duch a budu vás strašit! I tebe! Já: No mě asi ne. Já umřu dřív a budu strašit tebe. A všechny ostatní. 

 V: Kdy? 

Já: To se zatím neví, to bude takový jako překvápko... 

N (zasněně): To bude krása! 

V: A já vás budu taky strašit všechny! 

N: Já umřu později, ale pak budeme strašit spolu. To bude super, nemyslíš?!