Depression: The Misunderstood Epidemic

*      *       *    

Někdy zemřít není to nejhorší, co se vám může stát. Existuje místo mezi životem a smrtí, tam, kde jsem já. Tady se zdá, že se čas zastavil. Každá vteřina jako by trvala věčnost. Vzduch je těžký, zatuchlý, páchne. Často ztěžkne tolik, že i dýchat bolí. Nikdo se tu necítí dobře ve své vlastní kůži. Je tu chladno. Neustálá zima, tma a sebelítost. Gravitace tohoto místa do svého středu vtáhne každého, kdo překročí horizont událostí. V jeho centru existuje singularita; bod, kde je zakřivení časoprostoru nekonečné, síla přitažlivosti nekonečně velká, každá z jeho charakteristik se projevuje s nekonečnou intenzitou. Nalézající se v singularitě vidí singularitu v každé z pozorovatelných budoucností. Vládne tu - kromě smrti - v celém vesmíru jediná skutečně slepá spravedlnost. Když na to přijde, nezachrání vás nic: inteligence, peníze, talent, krása... Pohlcuje všechnu energii, světlo, radost, cit, spánek, budoucnost, život. Nejdřív život váš, potom těch, kteří vám byli blízcí. Sílí a šíří se jako virová nákaza. Přenáší se z člověka na člověka, z generace na generaci, vrývá se hluboko do základů bytí a přetrvává. Zatímco vy se hroutíte do sebe a prosíte Boha, aby vám pro Kristovy rány! dal aspoň sílu se zabít. 

Sol Niger.

Oscar Wilde, De Profundis: "Tím posledním tajemstvím je sám člověk. Kdyby někdo zvážil slunce na váhách, změřil fáze měsíce a zmapoval hvězdy sedmi nebí, stále zbývá on sám. Kdo může spočítat oběžnou dráhu své vlastní duše?"