Přiznávám, když jsem poprvé viděla na FB, o co jde, pomyslela jsem si, že lidem ze všech těch lockdownů jebe. Že si tím vynahrazují chybějící možnost komunikovat přímo. A když jim sebrali jarní šití látkových roušek, vyhřezla jejich touhla realizovat se a všeobecné tvořilkovství právě tudy.
Pak jsem při venčení psů jeden malovaný kamínek sama našla. A měla z toho radost.
Přihlásila jsem se do FB skupiny a každý další nález poctivě fotila, sdílela, převážela a vypouštěla dál, "do přírody".
Posledních pár dnů jsem si říkala, jestli těch kamínků náhodou není venku málo, když jsem tak dlouho (asi 14 dní) na žádný nenarazila...
Dnes (!!!) jsem našla dva. Jeden měl na zadní straně PSČ hodně rozpité. Bylo by hezké, kdybych taky měla doma nějakou tu akrylovou fixu a mohla to opravit, že?
Takže jsem šla shopovat do výtvarných potřeb.
Výsledek je, že jsem utratila polovinu všech mých peněz za fixy, akrylovou bělobu a lak ve spreji. A namalovala první dva kamínky...
Asi jsem se zbláznila.
Každopádně je teď vyfotím a nahraju sem, abych je mohla všem ukazovat.
A taky jsem přemýšlela, že je to vlastně moc hezké hobby. A pokud opravdu vzniklo během pandemie, aby umožnilo lidem spojit se protiepidemickým opatřením navzdory, je to vlastně celkem dojemný příběh. Jak ze Slepičí polévky pro duši.
A fakt by mě zajímalo, jestli je to české specifikum, nebo tohle dělají lidé i jinde.
Žádné komentáře:
Okomentovat