neděle 28. května 2023

Krátký úkol o vyloučení

 Vyučující v předmětu Sociální politika nám zadala napsat 100 slov o námi vybrané skupině exkludovaných obyvatel. Jelikož jsem zrovna včera četla, jak kdesi v ČR zase domorodci berou do ruk vidle a pochodně, protože v jejich blízkosti má vyrůst bydlení pro duševně nemocné lidi, píšu o tomhle. A dám si to i na blog. Doufám, že z toho nebude problém :))

Musím říct, že se mi takové články nečtou hezky,  protože si okamžitě uvědomím, že by stejně vyháněli i mě. Jenže na mě by "TO" nepoznali. Mně by říkali: "Ty nemůžeš brát prášky na hlavu, vždyť vypadáš normálně!" 


Sociální vyloučení psychicky nemocných osob

V minulém semestru v předmětu Sociální aspekty zdraví jsme se dozvěděli, že většinová společnost je ze všech znevýhodněných skupin obyvatel (etnické menšiny, tělesně postižení, smyslově postižení, …) nejvíce odmítavá k lidem s psychiatrickou diagnózou.

Vidět je to v situacích, kdy se v třeba v rámci reformy psychiatrické péče v ČR ruší velká léčebna a klienti by se měli stěhovat do menší komunity na novém místě. Tamní obyvatelé často reagují velmi bouřlivě, demonstrují a píší petice, že blázny ve svém městě nechtějí, považují je za nebezpečné a pod.

Ve velkých zařízeních typu bývalé USP a velké psychiatrické nemocnice jsou klienti – pacienti mimo běžný život, vykázání za hranice společnosti.

I psychiatričtí pacienti, kteří dokáží fungovat v běžném slova smyslu, mívají často problém najít zaměstnání nebo si ho udržet, případně vykonávají práci pod svoji kvalifikaci. Pokud se u nich závažná psychická nemoc projevila v dětství nebo mládí, žádné vyšší kvalifikace třeba nedosáhli.

Přitom ale mohou mít zvýšené životní náklady o léčbu: doplatky za léky, terapie apod.

Častěji mají problémy vytvořit a udržet si uspokojivé mezilidské vztahy.

Ve skupině lidí bez domova jsou psychiatrické nebo duální diagnózy časté, takže někteří duševně nemocní patří k té objektivně nejchudší, absolutní chudobou postižené vrstvě společnosti.


Žádné komentáře:

Okomentovat