Jaroslav Dušek se samozřejmě mýlí. Lidé neumírají na rakovinu, protože nenávidí život. Umírají, protože si oni nebo někdo v jejich blízkosti stříhá vlasy.
Jak jsem psala dřív, hecla jsem se, že si nechám narůst vlasy dlouhé tak, abych je mohla darovat na paruku pro (třeba i onkologické) pacienty. Sice s tím rozhodnutím tatova diagnóza úplně nesouvisela, původně jsme o jeho nemoci ještě nevěděli, ale později jsem si v jedné slabé chvilce řekla, že když to vydržím do úspěšného konce, otec se uzdraví. V té chvíli to dokonce vypadalo velmi pravděpodobně.
Jenže po roce cca jsem měla strašně zničené konce, řekla jsem si, že se jich zbavím a nechám délku nárůst od začátku znova. Ustřihla jsem si vlasy zhruba o 10 cm.
Otec byl, jak jsme všichni věřili, v remisi, na nejlepší cestě k trvalému zdraví.
Potkali jsme se necelý týden po mé návštěvě kadeřníka a to už mi oznámil, že se mu rakovina vrátila. Tentokrát se jí zbavit nedokázal.
A nebyl jediný. V naší rodině zemřeli na rakovinu skoro všichni. Doslova v každém případě si oni sami, nebo někdo z nejbližších ostříhal vlasy.
Dokážu si představit, že je pro vás tato informace zatím minimálně těžko přijatelná. Chápu, ještě tam nejste. Ale třeba jednou, později i vám bude tato Pravda jasná jako nic jiného. Věřte mi. Četla jsem Čtyři dohody, i tu pátou. A Tibetskou knihu mrtvých. A Egyptskou taky. A Bibli. A Korán. Takže víte, co...
A takhle je to u Jaroslava Duška skoro se vším :)
O JD a jeho rakovině mluvili i Kanárci v síti v jejich placeném Co týden dal na herohero.co (který si BTW určitě potřebujete předplatit). IMO další dobré komentáře:
Martin Freund o Dušekgate (love this!) na FB
Kamilovo pozdní odpoledne na IG
Žádné komentáře:
Okomentovat