úterý 8. listopadu 2022

Andrea Čekanová: Nepečené dezerty Kateřiny A.

Autorka "Nepečených dezertů" si názvem trošku zavařila; nepřekvapivě její knihu řadí mezi kuchařky. Jenže je to thriller. (Ponechám teď stranou, že i kuchařka - v závislosti na mém momentálním rozpoložení - může být horor.) Mě ale zaujal na první dobrou. Nepečené dezerty, protože hlavní postava, zelená vdova Kateřina si píše deník a aby ho utajila před násilnickým manželem Albertem, ukládá záznamy do PC složky se stejným názvem. (IMO skvělý nápad!) Nepečené dezerty jsou to poslední, co by Alberta napadlo otevřít. V tom jsem s ním zcela výjimečně zajedno. Jinak ale vím, že snažit se chápat a soucítit s psychopatem je cesta do pekel. A Albert je ukázkový psychopat. Od prvních stránek až po velkolepý filmový závěr. 

Za celých 39 let života jsem nepocítila nutkání otevřít žádnou knihu s nepečenými ani jinými dezerty v titulu. Tady jsem ale - nejen kvůli tématu domácího násilí - od první zmínky ve FB skupině projektu Odstartujte svoji knihu sledovala cestu textu k vydání. A pak, ještě než jsem ji stihla koupit, vyhlásila autorka na Instagramu knižní štafetu. 

Nemusíte se cítit trapně, jestli nevíte, co je to knižní štafeta. Já jsem to taky nevěděla. A mám další dobrou zprávu: nemusí se při ní běhat. Jediné, co musíte, je přečíst knížku, která vám přijde poštou/Zásilkovnou/whatever a do měsíce ji poslat dál. Zájemci o bližší info k pravidlům knižních štafet, navštivte Průvodce na IG

To u Nepečených dezertů Kateřiny A. nebyl problém. Zhltla jsem je během pár dní. 

Vždycky jsem si říkala, že nemůžu psát recenze, i když mě o to párkrát žádali, protože mám jen dvě polohy: líbí/nelíbí. Takže tady říkám: "Líbí!" Čtení mě bavilo, vůbec se mi nechtělo knihu odkládat a jako bonus je v ní - pokud můžu posoudit - opravdu reálně popsané, jak se oběti nechají vtáhnout do nefunkčních, závislých vztahů.

Autorka zmínila, že ji nakladatelství před vydáním přimělo změnit název. Z "Nepečených dezertů" na "Nepečené dezerty Kateřiny A.", prý aby to tak moc nevypadalo jako kuchařka. A co myslíte, pomohlo to? :-)


Na závěr ještě jedna důležitá poznámka, nemůžu nezmínit lepíky! Mám dvouletou dceru, takže lepíky, to bylo něco! Hodinu po rozbalení štafety jsme stály ve frontě v nedalekém papírnictví, abych jí koupila její vlastní, jinak by zbylí štafetáři byli bez nich. Dalších pár měsíců jsme je měli fakt skoro všude. Ještě teď sem tam nějakej odněkud vymetu. Fotku jsem ukradla z IG Andrey Čekanové, takhle kniha vypadá na konci štafety (lepíky označují místa, kde jsme měli nějaké poznámky).


Josefínka se nechala inspirovat: 


P.S.: Aktuálně mám doma už druhou štafetu (jo, chytlo mě to!), sci-fi Vesmír rozhodl jinak. Knížka je super, ale hádejte co! Neposlali lepíky...


Žádné komentáře:

Okomentovat