Hana Hegerová: Rýmování o životě. A smrti.

Proud, který nosí lodi, ví, jak je těžké někdy plout.
Někdy se to hodí, vím, že je lehčí utonout,
nežli žít.

Žít, to je směr, směr který znáš,
to je láska, kterou dáš, to je ztrácet, znovu mít, skály kácet, ze rtů pít,
to je žít.

Today's Mood

O.M.

Když jsme spolu mluvili naposledy, to už bylo docela pozdě, šla jsem nám oběma pro piva dovnitř. Abych za něj neplatila, nutil mi peníze, které jsem já nechtěla přijmout, další že bude na něho. Pak jsem si ale všimla, kolik je hodin a že vlastně musím brzo vstávat. Chvilku jsem se nechala ukecávat na ještě jedno, no nakonec jsem se rozhodla být hodná a jít se domů vyspat. Rozešli jsme se s tím, že to otočí příště (brzo) a taky že si to všechno příště dopovídáme... Je to jen pár dní zpět.

Teď si říkám, že jsem si to pivo měla dát. A pak další. A další. Až na doraz. A druhý den jít do práce ještě opilá a tiše trpět a proklínat se, že si nedokážu poručit a chovat se jako průměrně rozumnej běloch. V mým věku! Aspoň by mi to teď nebylo líto. Být zodpovědná je někdy dost na hovno.

Kdysi - a on o tom s největší pravděpodobností neví - jako v podstatě cizí člověk, udělal něco, co pro mě moc znamenalo a stále znamená. Když už pro nic jiného, pro tuhle jednu věc si ho budu pamatovat napořád. Stejně jako to říkal on o mě.

Vůbec nemluvím o jeho práci, o jeho rolích, o tom kdy kde jsem ho viděla v televizi, na divadle, nebo slyšela v rozhlase. To není na mě. Já jen že patří k těm, které jsem měla a mám ráda ve svém světě. Jak napsal Darek Neuman: "Bezelstná... nesoupeřící... svět milující duše... a jeden z Poutníků." (A konec té pivní romantiky!)

Ondra Mikulášek

Velkej klobouk dolů, pane. Díky za skvělá setkání. Doufám, že lze nikdy nezapomenout, protože já si to pivo pamatovat budu. Mám ho u tebe bez ohledu na to, co se teď stalo. Dlužíš mi ho a taky konec toho posledního rozhovoru (a možná začátek nějakého dalšího) a já si to u Tebe vyzvednu. Do té doby se budu těšit. Bylo mi ctí.

Uvidíme se ve středu na centrálce, ale tam bude asi dost frmol...

Portál české literatury: Zemřel brněnský herec Ondřej Mikulášek.

Zemřel Ondřej Mikulášek. Poctivý herec, syn básníka, otec režiséra.
NdB: Zemřel Ondřej Mikulášek 

ZUZANA

Možná bych měla při příchodu domů svého čtrnáctiletého psa přestat zdravit: "Zdar Zuzo, žiješ?", abych se jednou nedivila... Každopádně dnes má svátek, už po čtrnácté.

A jen tak mimochodem se jejím jménem přimlouvám za tenhle projekt: hithit.com/kulich-do-skol Sto padesát korun, to je pět piv. Jedna lahev vína. Ani ne dvě krabičky cigaret. Jedna vstupenka do kina. Jedna kniha, možná... Přemýšlejte nad tím.

Skoro online (report) z cesty do Svinošic.

Svinošice jsou malou obcí s 300 obyvateli a najdeme ji v sousedství Moravského krasu, jihozápadním směrem od města Blanska, na jižním úpatí Dubového kopce ( 523 m.n.m.), v údolí, tvořeném říčkou Kuřimkou.(www.svinosice.cz) A druhou červencovou sobotu tam Pecana slaví kulatiny, za účasti mj. přátel z Birminghamu. Takže jedu...

2014/07/19 03:40, Brno, Hlavní vlakové nádraží, Joy Coffee:
Do not underestimate the power of the dark side. No sugar, no cream.

U prvního stánku ve vestibulu došel led, což se zrovna při těchhle tropech hodí, ale zase je to celkem pochopitelné. U druhého vysvětluju klukovi za pultem, jak by mi eventuálně mohl udělat ledovou kávu bez mléka. Nikdy dřív to nezkoušel, no i tak to dopadlo dobře. Taky mě s tou objednávkou mohl rovnou poslat do... do Blanska, když ji nemají v nabídce.

 

2014/07/19 04:02 p.m., Brno, Hlavní vlakové nádraží, u přepážky: 

"Na nástupišti si ten lístek musíte označit."

"Já vím," odpovídám s přece nejsu piča a nejedu vlakem prvně lomeno neuč orla lítat výrazem ve tváři.

No... a co byste řekli?!

2014/07/19 4:30 p.m., Blansko:

Zastávka Blansko - město, to je tam, co je nádraží, naproti tomu zastávka Blansko - nádraží je tam, kde není nádraží. Aspoň podle toho, co říkala paní ve vlaku. Budu si to muset pamatovat.

2014/07/19 5:03 p.m., Blansko, autobusové nádraží: 

Click to see full size image:

2014/07/19 5:10 p.m., Blansko, autobusové nádraží: 

Neznámý muž se mnou navazuje hovor roztomilou frází: "Kurevskej hic, co?" Mně ten small talk nikdy moc nešel, tak se jen způsobně usměju a odpovím: "Popiči." Blbý je, že se musím pohnout, aby na mě náhodou dál nemluvil a stojíme v jediném stínu široko daleko.

2014/07/19 5:30 p.m., někde v lesích na Blanensku:

Míjím ukazatel Brno, Lesná. Rychle si spočítám, že jsem se po bezmála dvou hodinách cestování (při teplotě vzduchu minimálně 666°C) dostala velmi blízko bodu, kam standardně dojdu  pěšky v mnohem kratším čase. Na druhou stranu řidič autobusu za jízdy větrá všemi dveřmi, takže teď už mi to ani nevadí.

2014/07/19 5:40 p.m., Lipůvka:

Přejela jsem ne jednu, ale hned dvě zastávky. Autobusem je to cca 5 minut, ale jede až za tři čtvrtě hodiny. V Lipůvce na zastávce je úplně stejně kurevskej hic jak v Blansku a není tam co dělat. Jdu pěšky, je to kousek a připadám si jak na čundru (Vavřa říkal, že i malá vzdálenost se počítá). Takžéééé...

2014/07/19 6:00 p.m., Svinošice, kulturní dům.

Z vlastní oslavy mám na papíře dvě poznámky, znějí přesně takhle: "Česká republika dopravní policejní stát" a "- důkaz, že je Země placatá" a samozřejmě jim vůbec nerozumím, resp. souvisí spolu nějak? Očekávám seriózní diskusi. Fotek mám taky pramálo, nějaké až z druhého dne ráno a ty jsem nahrála sem:

http://www.rajce.net/a10198778