Nadační fond Dlouhovláska

 Tohle vzalo rychlý konec. Přes víkend jsem se na to vyspala a rozhodla se, že přece, když jsem si to slíbila, tak to tak taky udělám a vydržím to s těma vlasama ještě ten půlrok rok, než mi dorostou.

V úterý jsem byla objednaná ke kadeřnici, ale ještě předtím na terapii. Psycholožce jsem, jen jako vtípek, už na odchodu, aby viděla, jak to mám těžký, zmínila, jak si chci ostříhat vlasy, ale nemůžu a ona mi doporučila, ať dělám, co je dobré pro mě. Jestli mám pocit, že potřebuju změnu a budu se s krátkýma vlasama cítit líp, ať je ustřihnu hned. S přesně stejnou úvahou, jakou mám tu: můžu na paruky poslat peníze...

Takže jsem ostříhaná a vlasy darovat nakonec stejně můžu. Nadační fond Dlouhovláska IMHO jako jediný u nás nevyžaduje délku darovaných vlasů nad 35cm (za podmínek uvedených u nich na webu). K tomu Soňa, která mě teď češe, viděla klientku s parukou od nich a řekla, že jsou moc šikovní, že to měla hezký. Takže to mám i takhle s osobním doporučením :-)

Vy Dlouhovlásku možná znáte z doslechu. Jsou to oni, kdo stříhá metalisty na festivalech (Masters nebo Brutal Assault např.) a na sockách z toho mají výborný videa. A pak taky jejich klienti paruky, v neposlední řadě ;)

Pokud máte pocit, že darovat se dají jenom fakt hóóódně dlouhý vlasy, nemáte vlasy zrovna pod zadek, chystáte se na radikální změnu účesu a vaše vlasy by skončily v kadeřnictví na podlaze, mrkněte na jejich web. Třeba je můžete taky darovat a v tom případě by jich byla škoda. Obecně je čekatelů na paruky dlouhá fronta... 

Vlasová krize ve slepé linii času!!!

Těšila jsem se, jak budu mít po prázdninách trošku klid a ono je to přesně naopak. Jop, prázdniny s malým dítětem, přivřenou školkou (u nás teda ještě dětskou skupinou) a prací, kde oproti zaběhlému systému zaskakuju za chybějící kolegy, jsou od letoška můj oblíbený oxymóron. A to jsem si ještě navíc na konci srpna uzavírala 4 předměty, abych mohla pokračovat ve studiu, což je pro mě zcela zásadní záležitost životního významu. Nicméně teď je to snad ještě horší :-)

A všechno jako by se zaseklo. Na můj vkus příliš dlouho čekám na e-mail z vydavatelství ohledně tisku titulkového diáře, klasicky jsem nestihla pár deadlinů literárních soutěží, zpozdily se mi hodinky, na který se fakt těším (tedy zpozdil se balíček s hodinkami, hodinky doufám budou vždycky včas), o příspěvku na bydlení, o který jsem žádala v červenci a doteď nemám odpověď, se radši ani nebudu bavit... Mám pocit, jako bych se - slovy klasika, ano Red Dwarf - ocitla ve slepé linii času.

Potřebuju si zjednodušit život a pohnout se tady z toho zmatku už někam dál. Takže jsem vymyslela, že si už konečně ostříhám vlasy! Ano, vzdám to! Teď vidím, že je to už skoro 3 roky, co jsem se rozhodla. Touhle dobou už mělo být dávno po všem. Možná když to nejde, tak to nejde: Prostě mi ty vlasy už nerostou jako dřív a dost dlouhý na darování je nikdy mít nebudu. 

Na starý kolena se mi vlasy začaly vlnit (WTF?!), podle kadeřnice se mi proto víc lámou, rostou pomaleji a než se dostanu k potřebné délce, roztřepí se jak devítiocasá kočka a co s tím pak... Brzy se budeme s dcerou stěhovat do menšího bytu, začala jsem třídit věci, všude po bytě se válí nějaký krámy, do toho psí chlupy a ještě navrch moje dlouhý (ale ne dost dlouhý!) vlasy, který mi aktuálně padají doslova po hrstech. Asi jsem se taky začala přesrsťovat...

Vždycky jsem chtěla chodit darovat krev, asi abych byla prospěšná. Jenže skoro celý život beru antidepresiva. I když co se toho týče, říkala jsem si s kamarádkou, že pro někoho by to mohla být i výhoda, dostal by krev rovnou s předžvýkanýma inhibitorama zpětného vstřebávání serotoninu :-)) Nicméně odborníci náš názor nesdílí, takže krev darovat nemůžu. Čeho jsem měla vždycky víc, než jsem mohla potřebovat, to byly vlasy. Tak jsem si napsala do bucket listu, že aspoň jednou za život daruju vlasy na paruku pro pacienty s alopecií nebo třeba nějakým onkologickým onemocněním.

Měl to pro mě být piece of cake, ale je z toho dost voser a vypadá to, že mi už vlasy dost dlouhé ani nenarostou. Tak třeba je čas se s tímhle projektem  rozloučit a radši nějaké nadaci, co se stará o paruky pro potřebné, poslat peníze. No, dneska jsem se poprvé po několika dnech normálně vyspala a najednou mi to přišlo líto. Když už ty vlasy mám takhle dlouhý, byla by to škoda... 

Kdykoliv se mě v minulosti v kadeřnictví ptali, jestli to fakt chci až TAKHLE ostříhat, vždyť tak krásných, dlouhých vlasů je škoda, mělo to pro mě stejnou logiku, jako bych si při manikúře říkala, že je škoda stříhat dlouhý nehty. Tahle náhlá změna perspektivy mě samotnou docela překvapila. Ale tak třeba bych to ještě chvilku mohla vydržet. 

V úterý mám termín Na stejné vlně, tak se asi necháme překvapit...

P.S.: Holka z blázince se na IG se ptala, co jejím followerům pomáhá, když mají blbý období. A já můžu doporučit spánek. Nepomáhá totiž nic, prostě to zaspěte a po probuzení můžete začít znova. Třeba to bude lepší ;)

Vlasy darem

Na hlavě jsem už měla všechno možné. Asi to souvisí s tím, že jsem dcera kadeřnice. Délku od 3mm po metr, barvu od platinové blond po tmavě hnědou. 

S vlasama mám vždycky nějaký plán. Např.: Teď to nechám pár měsíců růst, pak se vnutím na seminář do Goldwellu, kde mi to krásně nabarví a kamarádka mi ostříhá tohle (nějaký supr, originální střih z Pinterestu nebo IG).

(Který většinou v tu chvíli skoro nikdo nenosí, ale než uplynou ony měsíce růstu do požadované délky, jsou ho plné sociální sítě a posléze i ulice, při mém štěstí...)

Takhle jsem si po tom, co jsem modelkovala na Goldwell Color Zoom 2018, vymyslela, že teď to nechám růst, co to půjde, pak se ostříhám (ve stylu Blondie Debby H.) a ty ustřihnutý vlasy daruju na paruku pro onkologické pacienty.

Kupodivu to ani nesouviselo s tatovou rakovinou. Ale chtěla jsem darovat krev a nikdy jsem nemohla, protože jsem dlouhé roky brala antidepresiva. Vlasů mám hodně a rostou mi rychle (ehm, před porodem mi rostly rychle), tak aspoň tohle.

Teď sbírám tipy na organizace, přes které je můžu darovat. 

Mají trochu jiné podmínky (jedna chce vlasy přes 35 cm, jinde 30cm nebo dokonce 25 cm; jedné vadí barvené vlasy, druhé jen výrazné barvy, melír nebo peroxid,...)

Takže jestli o nějaké víte, nebo dokonce máte vlastní zkušenost, klidně mi pište. Budu ráda a budu je postupně přidávat tady do příspěvku <3

https://noveharo.cz/

https://www.darujvlasy.cz/

http://www.pramenpomoci.cz/

P.S.: Na starý kolena to vidím zase nějak takhle ;)

#ČeskoNosíRoušky

@časopisRespekt

Máti umí šít a šila hlavně asi na nás se sestrou, když jsme byly děti. Šicí stroj pro mě byl stejně samozřejmou součástí domácnosti, jako sporák nebo pračka. V dětství jsem se s ním opatrně učila zacházet, navlíkat nitě, ušít velmi jednoduché věci, třeba látkové pytlíky na vánoční dárky pro kamarády. Bohužel jsem to moc daleko nedotáhla. V podstatě nikam. Před pár měsíci jsem dostala starší šicí stroj (být to auto, je na veteránských značkách). Myslela jsem si, že teď, když budu na tzv. mateřské, mohla bych se doopravdy naučit s ním zacházet a šít a přešívat pro sebe oblečení. Ale až výzvy k nošení roušek mě donutily vytáhnout ho ze sklepa. Na fotkách jsou první dvě, co jsem pro nás ušila. První dvě věci, co jsem ušila po asi pětadvaceti letech. Zjistila jsem, že mě to baví, tak snad budu mít čas pokračovat. K šití roušek se včera přidal i přítel. Zatím máme hlavně radost, že drží pohromadě. K vymýšlení speciálního designu jsme tedy ještě nedozráli. Jen se nám zrovna včera podařilo ohnout jehlu a musíme na bojovou výpravu do galanterie. A vyzvednout zakladač šikmého proužku, které teď lidi tisknou na 3D tiskárnách. Přemek Podlaha by z nás všech měl radost. • Autor: Barbora Sofková

Takhle jsem ve https://www.respekt.cz/galerie/cesko-nosi-rousky

Nicméně to není úplně aktuální, fotogalerie vznikla před pár týdny a od té doby nadšení některých z nás dost polevilo. Vzhledem k tomu, čeho jsme tu svědky, není divu. Aktuálně teď, ve středu dvacátého druhého se řeší kadeřníci a zavřené hranice. Aspoň o tohle se vláda a krizový štáb momentálně hádá na Twitteru. Zatím jsem z toho vyrozuměla, že sice můžu navštívit máti (i ona mě), obzvlášť, když u toho budeme jen my dvě, ale sahat na vlasy mi nesmí. Protože je kadeřnice. Kdyby kadeřnice nebyla, klidně by mohla. Takhle mi bude muset odrosty nabarvit můj kluk. A vlastně kdokoliv. Jen ne kadeřník, nebo kadeřnice. Zkrátka každý, kdo to neumí.

Ad cestování) dlouho mám problém s lidmi, co zavřené hranice obhajují slovy, že “u nás je přece taky hezky, tak nebuďme sobci”. Mám v cizině podstatnou část rodiny, kterou nemůžu vidět. A oni nemůžou videt nás. Podle nejhoršího scénáře by mohlo trvat dva roky, než by moje dcera potkala svoji tetu a sestřenici. K čemu je mi u toho kurva dobrý, že je tady taky moc pěkně? Lidi, co si nedokáží predstavit, že se cestuje i  jinak, než do Chorvatska na dovolenou, jsem si zařadila do škatulky “dementi s nedostatkem fantazie” a IMHO by měli spíš mlčet, než na internetu rozšafně rozdávat bodré rady do života ostatním. No, a hádejte, co jsem zrovinka před chvíli četla na Twitteru Martina Veselovského?

P.S.: Kdyby tu opravdu byla karanténa, tak OK. Ale když se všichni ti nesobečtí dobráci klidně schází v Tescu nebo LIDLU?

Insta Insta, Baby!

Můj Instagram je důkazem, že člověk může fotit, co chce: popelnice heroinu, nemocný psy, bohoslužbu v Káznici na Cejlu, Daniela Landu i noční Kamenku. Stejně nakonec vyhraje malá holčička se štěňátkem:

Fotka zveřejněná uživatelem @loveismbyjul, Srp 5, 2015 v 12:55 PDT

Soundtrack: Lamb - Backscape Unwind

Mimochodem, to štěně je můj pes. Odteď si budu říkat Norma Coreová: Mám mikádo (šedivý), štěně jezevčíka, bílý plastový boty, koupila jsem si šalinkartu a v kanceláři poslouchám hudbu z devadesátých let. Saint Etienne, The Cardigans, Garbage, Radiohead, The Smashing Pumpkins,... 

A Tetris! Mám Tetris, 9999 her. Vždycky jsem ho chtěla po rodičích, když mi bylo tak asi deset let a nejvíc, co jsem dostala byl Tetris 4 v 1. Až jsem si ho ve třiatřiceti koupila sama. Začala jsem v těch vedrech, co tu teď jsou, nosit sukně. A tak se ukázalo, že v sukni přitahuju poměrně dost pozornosti. Více pozornosti přitahuju v krátké sukni. Mnohem víc pozornosti přitahuju s malým jezevčíkem v náručí. Ale zdaleka úplně nejhoší to je, když v šalině hraju Tetris. (Až budu chtít někoho sbalit, obleču si hodně krátkou sukni a se stěnětem v jedné ruce a Tetrisem v druhé se budu vochometat kolem, to nemůže nevyjít.)

Co mě jen tak napadlo...

Je klidně možné, že dokud si nezapamatuju alespoň rozdíl mezi depilací a epilací, neměla bych se do tohoto a jemu podobných témat pouštět, ale tak nechám si to tady chvilku ležet jako koncept a uvidíme...

*chvilka uběhla, moudřejší z toho nejsem, nevadí*

Protože ho jinak zapomínám používat, stojí na umyvadle hned vedle zubní pasty, kartáčku na zuby a kelímku s konopnou mastí (tedy nejzákladnějšími životními nezbytnostmi moderní mladé ženy) - Dvousložkový expresní odličovač očí s chrpou. Pominu-li skutečnost, že si dnes už nejsem jistá, jak vypadá chrpa (rozeznávat rostliny jsem dobře uměla naposledy na základní a mateřské škole), musím přiznat, že netuším, co výrobce myslí tím "dvousložkový". Jde jen o to, že se v lahvičce nachází dvě tekutiny rozdílných barev? To jsou ty dvě složky? Protože když se podívám na etiketu na její zadní straně, najdu tam toho napsaného mnohem víc. A mimochodem ani jedna z ingrediencí není chrpa. Dobře, budu se držet toho, že je prostě dvousložkový asi tak nějak jako rum s kolou.
S ledem.
A limetkou.
S mátou a třtinovým cukrem.

Jsem unešená z názvů některých přípravků, jen tak namátkou: Modelovací hlína silné zpevnění L´Oréal Professionnel Homme Styling (hlína na hlavu, to je fakt hlína!), L´Oréal Paris Volume Million Lashes Extra Black, L´Oréal Professionnel Série Expert Silver, Wella Professionals Dry Thermal Image Spray a napadá mě ještě vlastně jeden z mých dlouhodobě nejoblíbenějších, důkaz, že ženy JSOU andělé:  Always Invisible s křidélky. Always Invisible... Řekl by někdo, jen tak od pohledu, že jde o vložky? Ale stejně jsem měla radost, když jsem si tuhle v té staré drogerii, co od pádu komunismu nezměnila interiér, sortiment a pravděpodobně ani personál, koupila za 60,- litr nečeho, co se jmenuje Vlasový šampón s rostlinnými extrakty a takhle je to celý. Tečka.

Ale co je pro mě naprostou záhádou, zeštíhlující péče. Lidi - s prominutím - žerou a jak! A taky co: Jídlo bez masa není jídlo, samé náhražky, jahody v zimě, rajčata po celý rok, večer k televizi pytlík chipsů, ... Nebo třeba někomu křivdím, někdo nežere, někdo možná normálně jí. Tak k čemu potom potřebuje krém na zeštíhlení problematických partiích? Za prvé tu máme další nejasnou definici, co jsou problematické partie? Na sobě to nepoznám, prý žádné nemám, jsem problematická celá. Za druhé, to už neplatí to staré dobré, že když chce být člověk štíhlejší, má méně jíst a víc se hýbat?

Zatím pokaždé, kdy jsem narazila na nějakou zázračnou proceduru (např. omlazení pleti kolagenem nebo laserem, mikročásticové kůry proti vráskám, doplněk stravy proti stárnutí vyrobený z jahod, koenzym Q10 proti a pro vše) doplněnou fotografií před a po, působila vcelku odstrašujícím dojmem. Eva Nováková! Padesát let! Vypadá na 30! Jestli bych měla já takhle vypadat v padesáti (nedej bože ve třiceti), to se teda koenzymu zdaleka vyhnu. Ale co říkáte na tohle?

Slíbila jsem si, že nebudu mluvit sprostě, ale to mi teda poser kozy! Maria Lefery! Francouzská modelka! Co myslíte, dají se takhle opravdu vydělat nějaké peníze? Protože já dost piju, kouřím, spím buď málo  nebo moc, zázračné doplňky stravy neužívám a stejně mi hádají o 10 - 12 let méně, než je můj skutečný věk. Začínám vidět díru na trhu a bohatá, to já jsem vždycky chtěla být.

P.S.: jestli opravdu potřebujete omladit, pusťte si tohle: http://bandzone.cz/mucha