úterý 5. srpna 2025
středa 23. července 2025
Adopční sbírka fans Červeného trpaslíka
Nejlepší sbírka ever!
Samozřejmě a hlavně na adopci banánu, pardón samice hrabáče. Ale protože se už teď, bezmála týden před koncem, sešlo mnohem víc, podpořili admini řadu dalších projektů. Viz FB skupina Červený trpaslík - hláškuj a bav se!
Většina tak nebo onak souvisí se seriálem: z jedné africké vesnice jsme udělali boháče, tzn. přispěli na nákup spousty ryb (páč v Africe je pravděpodobnější samovznícení starosty než déšť sleďů), podpořili několik organizací pomáhajících kočičím lidem, Uroboros z. s. nebo třeba Farmu Naděje, protože Naděje = Esperanto (detaily najdete ve zprávě, co je skrytá v mikrotečce nad "i" na plaveckým osvědčení).
A pro přispěvatele mají odměny! Potřebuju pokladničku ve tvaru jedné z nejkrásnějších, funkční a skoro dokonalé hlavy (Krytona), abych si měla kam schovávávat drobáky na příští rok a letní Red Dwarf Convention v Londýně, a trochu jsem se plácla přes kapsu.
Potvrzující e-mail mi přišel od Inkvizitora. Vědět to, že se sbírkou má něco společnýho zrovna on, dala bych jim pravý číslo kreditky...
neděle 9. března 2025
MDŽ (IWD) 2025
Letošní MDŽ prožívám stylově: Nemocná, v posteli s nemocnou dcerou, čtu Vejce a já a žeru čokoládu!
pátek 14. února 2025
LOVE - ISM by Jul (8.) Valentýnský speciál!
Valentýnský speciál feat. Red Dwarf & skvělé Duo docentky!
pondělí 16. května 2022
Za Babiše bylo líp?
čtvrtek 31. března 2022
Trpaslicon 2022
The Wintons Prague memorial asi nemusím představovat. Aktuálně je to (zase) velmi známý záběr z Hlavního nádraží, obrázek sochy s Ukrajinskou vlajkou:
Ti lidé v reflexních vestách v pozadí jsou dobrovolníci/pracovníci asistenčního centra, kteří čekají na nádraží, aby příchozím pomohli. Jsou skvělí.
Na nástupišti kromě nich více lidí čekalo na nějaké "svoje" Ukrajince. V jejich situaci aspoň něco. Jsem ráda za to, jak jsme se tentokrát zachovali.
Taky aby ne, když nebýt Ukrajiny, Josefína by za svého života s největší pravděpodobností byla v jejich situaci. Dlužím jim hodně.
Jely jsme z Brna EC vypraveným z Maďarska, takže s náma cestovala spousta lidí z Ukrajiny. Ještě tak před měsícem bych nevěřila, že pojedu na Trpaslicon vlakem plným válečných uprchlíků. Válka je fakt blízko.
Snést kočár z vlaku mi pomáhal pán, který cestoval s manželkou a (asi) vnoučaty. Sami táhli několik odrbaných tašek a cca desetiletou nechodící holčičku. Na první pohled bylo jasný, že jejich životní úroveň je asi tak 20 pater pod naším průměrem. Takový uprchlíky my rádi. Tyhle by pro ty tzv. dezoláty měli fotit na billboardy.
Osobně to patetický dojímaní se, který je navíc k ničemu, strašně nemám ráda, ale tady jsem fakt zamáčkla slzu.
Pamatujete Hanu Macuichovou v Samotářích? Tak to jsem já! :-)
Sotva všechno vytahali na perón, našli je ti s reflexními vestama, pozdravili se, přivítali a pomohli jim se zavazadly do centra... A kromě nezisku bylo všude kolem i plno policajtů z cizinecké. Celý to dělalo dojem dobré organizace.
(Takže jestli máte zrovna pocit, třeba na základě čtení socek, že všichni jsou zlí kreténi, jděte se na chvíli podívat na Hlavní nádraží, spraví vám to náladu.)
Back 2 reality, něco o tom, jak do té dobře fungující pomoci chce úředník hodit vidle: příspěvek na FB uživatele Martin Rozumek
Nicméně, protože mám to štěstí, že jsem se narodila ve státě nesousedícím s Ruskem a až na začátku osmdesátých let, můžu si dovolit, 30let po tom, co Rusáci slavně přestali okupovat i tuhle zemi, odjet do hlavního města na Trpaslicon!
Poprvé jsem se zúčastnila v roce 2008. Samozřejmě jsem si říkala, že budu jezdit každý rok a proto jsem zpět už po 15 letech. A k tomu s dvouletou dcerou. Kdo by to byl řek'...
P. S.: Příští rok bude dvacáté výročí a to je výzva... ;-)









