Naše násilí, vaše násilí

Tak je Slušných lidí zase jednou všude plno. Což asi chtěli. Do včerejška jsem vůbec netušila, že se i v tomhle případě angažují (i když oni asi strkaj rypáky do všeho). V posledních týdnech jsem viděla „jen“ stoupence různých církví promlovajících k brňanům, proti hře, o které by nebýt toho většina z nás vůbec nevěděla. Plíživá islamizace, genderová amoralizace, kradení dětí, dvaceti čtyř denní hladovka, pět dní bez vody, satanismus, vyhrožování peklem etc. Chvílemi ti lidé mluvili i o lásce k Bohu a Ježíši a o lásce Ježíše k lidem, ale jinak to byl dost smutný pohled. A poslech. Samý přebujelý ega, nenávist, zlost. Měli by si zopakovat, za co že se to podle nich teda do pekla chodí… 

Včera tady ti ztělesnění láskové k bližním jejich dělali kravál před Provázkem a mj. někteří i nadávali příchozím divákům. Z politického záhrobí kdesi v Útěchově vylezl Miroslav Sládek, prý proti hře protestovali jeho přívrženci. Mě to spíš připadalo, že na Zelňáku byly tři hloučky a každej z nich si jel to svoje (a každej úplně něco jinýho). 

Tiše a nenápadně, lehce v pozadí postávali Slušní lidé, všichni v tričkách laskavé bledě modré s bílým logem jejich hnutí na prsou. To mě mohlo napadnout, že takhle na sebe neupozorňovat není jejich styl. Že to asi nebude všechno… Pozitivní je, že se taky jednou dostali do divadla. Pomodlili se. Ty divný trika bych jim odpustila, dneska už se to tak nebere. Pomalu už ani do národního nemusíš v šólně. Blbý ale bylo, že si spletli strany a místo do hlediště vylezli na jeviště.

iDnes.cz - a jinak, no coment ;))

Always Keep Your Box Empty

Přišla jsem o psa. Tak jsem dostala od kamarádky štěně. Štěně kouše boty. Tak jsem přišla o boty, všecky. A nemám peníze na nové. Třeba bych mohla nějaké vyhrát. Zkouším dát frázi „vsadím boty, že…“ nový, praktický rozměr, bohužel se nikdo nechytá. Sázení mě tedy – jako obvykle – z téhle bryndy nevytáhne. Práce taky ne. Schválně, zvedněte ruku, kdo jste poctivou prací zbohatl? Vsadím boty, že nikdo… Mě poctivá práce, které s láskou věnuji až 16 hodin denně, tak tak drží při životě. Mě, T-Mobile, Českou spořitelnu ad. společnosti, jejichž zaměstnanci by měli mít na zádech vyšité mé jméno, jako sportovci mívají jména svých sponzorů. 

Sice už tak nic nemám, osud si však myslí, že bych měla mít ještě míň. Občas si říkám, jestli mě při své loňské návštěvě Kamenky (potažmo zbytku ČR) nezaklela čínská performerka Mei tím svým „Always keep your box empty“. To znamená, že – možná si to nepamatujete, já bych si to jinak taky nepamatovala – v den, kdy Martin Konvička před brněnskou mešitou pořádal jakousi zábavnou šou s poselstvím o úctě k ženám, mě na ulici, kousek od křídového nápisu „Iniciativa Martina Konvičky“ na chodníku, napadl muž. Byl bílý, oholený, slintal plynule česky, sice pochybuju, že byl křesťan, každopádně to bylo jakýsi debilní, tupý, nechutný prase, takže muslim asi ne. Prasata jsou naše. Přišla jsem o poslední zbytky sebeúcty, od kamarádek asi žádnou další nedostanu. 

Neobvyklé (aspoň v mezích mého bytí) na tom bylo, že se to stalo ráno, cestou do práce, za bílého dne. Dřív mě přepadali v noci. Teď už si nemůžu být jistá ani za světla. První má reakce byl vztek, pak jsem se uklidnila (přece se mi nic zas tak hrozného nestalo) a dostala jsem vztek, že už i tohle mi začíná připadat normální. Kdykoliv mi může kdokoliv jakkoliv ublížit a vlastně bych si to ani neměla brát moc osobně? Čím víc tu nešťastnou situaci zapomínám, tím víc jsem za to na sebe nasraná. 

Z FB Antinacionalistická Antikapitalistická Asociace; čert ví, co to znamená
 

O pár dní později mi ukradli peněženku. Úplně zbytečně. Měla jsem v ní 10 zlotych, asi 7 korun, platební karty, všechny doklady, zákaznické kartičky, permanentku do fitka a kartu Starbucks. Zbytečné to bylo pro zloděje, předpokládám, že šli po penězích, ne po mých bonusových bodech do DéeMka a o sobě už vůbec nemluvím. Zbytečný starosti, zbytečný všecko. 

A jen o málo víc dalších dní později jsem odjížděla z Brna na Vysočinu, na svoji jedinou letošní dovolenou. Zavazadel fůra, takže jsem si odvezla ikeáckou tašku plnou her pro (cizí) děti, ikeáckou tašku plnou věcí na kreslení a malování pro (cizí) děti, psa, tašku věcí pro psa, batoh s jídlem, spacák, karimatku a až večer na Ubušíně jsem zjistila, že nemám tašku se svýma věcma. Svýma osobníma věcma. Několik dní jsem si musela vystačit jen s tím, co jsem měla na sobě, víc mi nezbylo. Přežila jsem. 

Zabte mě někdo. 

Abych doplnila pár detailů a tím v kostce shrnula mé léto 2016: 

jsem unavená, neustále pracuju, aniž bych veděla, proč to dělám; 

z fotek z dovolených (i běžných) mých FB přátel mám chuť ustřelit si hlavu,

ale (!) sleduje mě Pavla Horáková; teď mě napadá, že bych se měla ptát proč dřív, než se začnu radovat...

P.S.: dlouho jsem měla pocit, že se mi v noci někdo prochází před oknem, předevčírem jsem zjistila, že tam chodí místní kočky srát - žiju v kočičím hazjlu. A to je to. P.P.S.: poraďte mi, jak se dá ze života udělat něco, co by nebyl takovej voser?

#prijimam

Včera, v sobotu 20.6. 2015 byl ten den. Přišla mi první zpráva od kamaráda, který se bojí o bezpečnost své přitelkyně. Vážně. Kupodivu (!!!) ji neohrožují milióny násilníckých, nadržených, neočkovaných, nakažlivých, nevzdělaných, černých delikventů mířící do Brna. V Blesku psali, že Prahu, matičku naši stověžatou už okupuje 13 uprchlíků! Za chvíli je máme tady! Bojí se o ni, protože si přečetl facebookový status jednoho vzdělaného, očkovaného bělocha, shodou okolností mého taky kamaráda a kamaráda mého otce. Bojovníka za demokracii, pluralitu názorů (shodujícími se s názorem většiny, pokud názor většiny není proti jeho názoru), česko-moravské kulturní dědictví a křesťanské morální hodnoty. Vyjádřené slovy: "Tři ocásci, Gorkého 37. Co to je za partu buzerantů proboha? To je tak na pochcání dveří zmrdi sluníčkářský. Počkejte zmrdi až pudu namrdanej z Bláhovky!" Tohle je něco, za co se vzdělaný, moudrý, vyrovnaný člověk s rozhledem musí postavit, že? 

Následovaly komentáře dalších známých i neznámých, ze kterých na mě poprvé šla hrůza a citovat žádný další už nebudu. To jsou fakt lidi, kteří jsou vlastně hodní, tohohle schopní? A i kdyby je nikdy nepřevedli v činy, proč ta slova? "To je tam, jak vždycky, když čekáme na trajf do Hercen, hraje ta muzika, dnes jak pudu okolo, tak jim plivnu na práh..." Kamarádu Markovi se asi líbí jiná hudba (i když vlastně nevím, protože některé z účinkujících na pouličních koncertech pořádaných zrovna "Ocáskama" sdílel na svém FB profilu). Ale tak ono je to asi jak kdy... Není nad pevné zásady, že.

Fakt jsem měla pocit, že tímto statusem se něco zlomilo. Že to třeba ode mě bude chtít reakci. Že bych měla zaujmout postoj, tentokrát jiný než vyrostli_za studené_války_jejich_svět_je_černobílý_nemůžou_za_to a pak jsem z jednoho telefonátu zjistila, že ten, co tohle celý nastartoval, dostal dost sodu od manželky. Tak asi nebyl v náladě, no... Blbý období, znáte to.

Ale vážně. Je možné, že zatím jediní agresoři, před kterými je potřeba chránit mírumilovné Čechy a jejich právo na sdílení svých hodnot a kultury, jsou oni sami a nevidí to? Dá se tomu ještě vůbec smát, nebo už je to spíš smutné? Jak ti tzv. slušní Češi vyhrožují na všechny strany a soutěží v tom, kdo bude vulgárnější. Naštěstí zatím jen na internetu. Záleží, co se bude dít dál. Buď se lidi vzpamatují. Nebo z toho bude ještě hodně mrzení.

http://triocasci.cz/

Brněnská čtvrť Morava! Aneb protivná bruneta čte a žasne.

#covsechnourazimuslimy #courazijulesku

Myslím, že nepřeháním, když napíšu, že jsem právě na Facebooku zaznamenala jubilejní asi tak milionté sdílení článku o všem, co uráží muslimy. Kdo neví, o čem je řeč (tzn. nečetl ho), může se oficiálně považovat za jednoho ze šťastnějších uživatelů. Mnoho vás ale nebude. 

Já to nechápu.  

A dál už k tomu asi ani nemám co říct.

Ne, fakt. Kamarádi a známí z nejrůznějších oblastí mého života, různé charaktery, různé typy temperamentu, různá vzdělání, různá vyznání, různé profese, různé všechno se shodně nasírají nad tím, že muslimy uráží obrázky Josefa Lady, jódlující sousedi a plyšoví vepříci. 

Tenhle - nevím, jestli je to jako opravdickej článek, nebo spíš blog, každopádně je to kompilace kundovin z internetu - takže, tahle kompilace kundovin se před pár měsíci objevila na serveru libimseti.cz (to je aspoň zdroj, panečku!) a už má bezmála 25.000 lajků. Kompilace kundovin autorky, která je takový máslo, že si ani správně nevygooglí, že West Midlands není část Birminghamu. Buď máslo, nebo - což by se mi líbilo moc - geniální troll. Jenže jak se pak srovnat s množstvím průměrně inteligentních středoevropanů, co jí na to skočili? 

Osobně za vrchol celé záležitosti považuji okamžik, kdy jistý můj kamarád utnul naši disputaci o tom, jestli jsem u toho větší blb já, nebo on: "Že se to nestalo, jak je to tady napsané, ještě neznamená, že se takové věci nestávají a nedějí někde jinde a jinak." Čili "je to lež, ale to neznamená, že to není pravda".

Pár dní zpátky jsem podobně nepochopila větu: "Já nečtu." Kontext ve zkratce:

"Mně se tam nechce, budu se tam nudit."

"Tak si vezmi něco na čtení..."

"Já nečtu."

Jak jako NEČTU? Jak může někdo říct, že nečte?! To nepozná písmena, nebo co? Dnes si říkám, že často je to tak i lepší. Zjevně řada z těch, co čtou, si to privilegium nezaslouží.