Zobrazují se příspěvky se štítkemsunday. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemsunday. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 2. prosince 2018

Jednou v létě na Vysočině

Noemi (6), Věrka (10), Anička (8) a já (35) rekapitulujeme včerejší stezku odvahy. 

V: Ale lesní duchové existují! Že lesní duchové existují?! 
Já: To záleží na lidech, jestli na ně věří. Když věří, tak existují. Když nevěří, tak ne... 
A: Jistě že existují! Když umřeš, co z tebe odletí? Duše! Duše existuje a je to duch, takže existují. 
N: Jojo! Až já umřu, taky budu duch a budu vás strašit! I tebe! Já: No mě asi ne. Já umřu dřív a budu strašit tebe. A všechny ostatní. 
 V: Kdy? 
Já: To se zatím neví, to bude takový jako překvápko... 
N (zasněně): To bude krása! 
V: A já vás budu taky strašit všechny! 
N: Já umřu později, ale pak budeme strašit spolu. To bude super, nemyslíš?!

čtvrtek 25. května 2017

Svět knihy 2017

Přes přetrvávající sklon všeho v mém životě se hroutit a komplikovat, jedna věc se mi letos podařila: dostat se na knižní veletrh Book World 2017 (takhle to zní světáčtěji). Možná to vypadá jako blbost, ale není! Co je malý krok pro Pražáka, je velký skok pro depresivního lenocha z Brna.

U ARE WHAT YOU READ

V hodnocení a recenzování čehokoliv mám v zásadě dvě polohy, vyjádřitelné dvěma (2) slovy: "dobrý", nebo "špatný". Tudíž se nebudu moc rozepisovat. Jen řeknu, že z celé akce jsem byla veskrze nadšená. I kdybych mohla, coz nemůžu, letošní ročník srovnat se staršími a příp. machrovat, že dřív to bylo (jako vždycky všechno) lepší, neudělám to.

Dlouho budu v dobrém vzpomínat na Stan malých nakladatelů, vystoupení Sboru březanských kastrátů jmenovitě (dále SBK, kdybych se náhodou rozhodla o nich ještě někdy zmínit), v combu s básníkem Viktorem Žižkovem. Nebo nedělní procházku Žižkovem po stopách Jaroslava Seiferta. 

Ano, Žižkov mám ráda.

Na veletrhu  jsem se mj. dozvěděla, že existuje agentura www.mamtalent.cz, což mě přivedlo k mé vlastní, opravdové díře na trhu - webu (potažmo agentuře) vévévé nemám talent tečka cézet. Přišlo mi to docela životaschopné, ale bohužel nemám talent ani na byznys, takže dám nevím, co s tím...

(Jo, a taky jsem v nedávné době při četbě Lásky Dina Buzzatiho dozvěděla, že je v pohodě být magor. A při četbě Psychologie pocitů štěstí, že ne všechny knížky se musí číst.)

Rádá bych za spolupráci poděkovala hlavně Gábině z nakladatelství JOTA, Ditě, nyx ID Petgridus, Tatianě Evans a dalším... Bylo to boží. A tady jsou fotky:

neděle 14. června 2015

Nežádoucí účinky jarní.

Jaro letos to je alergie, vedro, pot, pupínky blechy, chlupy, nežádoucí účinky, nevolnost, bolest, oteklý nohy, oteklé tváře, pupínky, blechy, Fresh Freaks, blechy, oteklý nohy, plynový kotel, stěhování, chlupy, drobky, nevolnost, překrásná rána na Kamence, špína za nehty, blechy, chlupy, rozbité zrcadlo, výpověď, oteklé oči, únava, alergie, nežádoucí účinky, bolest, nevolnost, blechy, jablka, blechy, PRAHA, blechy, vedro, pot, pupínky, blechy, únava a kočka v umyvadle...


Chtěla jsem jít na zmrzlinu! Veganskou! Nic víc! Vždyť mě už jde v životě jen o trochu veganský zmrzliny v tom posraným hicu! A takhle to dopadlo...

sobota 2. srpna 2014

Skoro online (report) z cesty do Svinošic.

Svinošice jsou malou obcí s 300 obyvateli a najdeme ji v sousedství Moravského krasu, jihozápadním směrem od města Blanska, na jižním úpatí Dubového kopce ( 523 m.n.m.), v údolí, tvořeném říčkou Kuřimkou.(www.svinosice.cz) A druhou červencovou sobotu tam Pecana slaví kulatiny, za účasti mj. přátel z Birminghamu. Takže jedu...

2014/07/19 03:40, Brno, Hlavní vlakové nádraží, Joy Coffee:
Do not underestimate the power of the dark side. No sugar, no cream.

U prvního stánku ve vestibulu došel led, což se zrovna při těchhle tropech hodí, ale zase je to celkem pochopitelné. U druhého vysvětluju klukovi za pultem, jak by mi eventuálně mohl udělat ledovou kávu bez mléka. Nikdy dřív to nezkoušel, no i tak to dopadlo dobře. Taky mě s tou objednávkou mohl rovnou poslat do... do Blanska, když ji nemají v nabídce.


 


2014/07/19 04:02 p.m., Brno, Hlavní vlakové nádraží, u přepážky: 
"Na nástupišti si ten lístek musíte označit."
"Já vím," odpovídám s přece nejsu piča a nejedu vlakem prvně lomeno neuč orla lítat výrazem ve tváři.

No... a co byste řekli?!


2014/07/19 4:30 p.m., Blansko:
Zastávka Blansko - město, to je tam, co je nádraží, naproti tomu zastávka Blansko - nádraží je tam, kde není nádraží. Aspoň podle toho, co říkala paní ve vlaku. Budu si to muset pamatovat.


2014/07/19 5:03 p.m., Blansko, autobusové nádraží: 
Click to see full size image:

2014/07/19 5:10 p.m., Blansko, autobusové nádraží: 
Neznámý muž se mnou navazuje hovor roztomilou frází: "Kurevskej hic, co?" Mně ten small talk nikdy moc nešel, tak se jen způsobně usměju a odpovím: "Popiči." Blbý je, že se musím pohnout, aby na mě náhodou dál nemluvil a stojíme v jediném stínu široko daleko.

2014/07/19 5:30 p.m., někde v lesích na Blanensku:
Míjím ukazatel Brno, Lesná. Rychle si spočítám, že jsem se po bezmála dvou hodinách cestování (při teplotě vzduchu minimálně 666°C) dostala velmi blízko bodu, kam standardně dojdu  pěšky v mnohem kratším čase. Na druhou stranu řidič autobusu za jízdy větrá všemi dveřmi, takže teď už mi to ani nevadí.

2014/07/19 5:40 p.m., Lipůvka:
Přejela jsem ne jednu, ale hned dvě zastávky. Autobusem je to cca 5 minut, ale jede až za tři čtvrtě hodiny. V Lipůvce na zastávce je úplně stejně kurevskej hic jak v Blansku a není tam co dělat. Jdu pěšky, je to kousek a připadám si jak na čundru (Vavřa říkal, že i malá vzdálenost se počítá). Takžéééé...

2014/07/19 6:00 p.m., Svinošice, kulturní dům.
Z vlastní oslavy mám na papíře dvě poznámky, znějí přesně takhle: "Česká republika dopravní policejní stát" a "- důkaz, že je Země placatá" a samozřejmě jim vůbec nerozumím, resp. souvisí spolu nějak? Očekávám seriózní diskusi. Fotek mám taky pramálo, nějaké až z druhého dne ráno a ty jsem nahrála sem:

sobota 17. května 2014

Depression: The Misunderstood Epidemic




*      *       *    

Někdy zemřít není to nejhorší, co se vám může stát. Existuje místo mezi životem a smrtí, tam, kde jsem já. Tady se zdá, že se čas zastavil. Každá vteřina jako by trvala věčnost. Vzduch je těžký, zatuchlý, páchne. Často ztěžkne tolik, že i dýchat bolí. Nikdo se tu necítí dobře ve své vlastní kůži. Je tu chladno. Neustálá zima, tma a sebelítost. Gravitace tohoto místa do svého středu vtáhne každého, kdo překročí horizont událostí. V jeho centru existuje singularita; bod, kde je zakřivení časoprostoru nekonečné, síla přitažlivosti nekonečně velká, každá z jeho charakteristik se projevuje s nekonečnou intenzitou. Nalézající se v singularitě vidí singularitu v každé z pozorovatelných budoucností. Vládne tu - kromě smrti - v celém vesmíru jediná skutečně slepá spravedlnost. Když na to přijde, nezachrání vás nic: inteligence, peníze, talent, krása... Pohlcuje všechnu energii, světlo, radost, cit, spánek, budoucnost, život. Nejdřív život váš, potom těch, kteří vám byli blízcí. Sílí a šíří se jako virová nákaza. Přenáší se z člověka na člověka, z generace na generaci, vrývá se hluboko do základů bytí a přetrvává. Zatímco vy se hroutíte do sebe a prosíte Boha, aby vám pro Kristovy rány! dal aspoň sílu se zabít. 

Sol Niger.

Oscar Wilde, De Profundis: "Tím posledním tajemstvím je sám člověk. Kdyby někdo zvážil slunce na váhách, změřil fáze měsíce a zmapoval hvězdy sedmi nebí, stále zbývá on sám. Kdo může spočítat oběžnou dráhu své vlastní duše?"

neděle 27. dubna 2014

Co mě jen tak napadlo...

Je klidně možné, že dokud si nezapamatuju alespoň rozdíl mezi depilací a epilací, neměla bych se do tohoto a jemu podobných témat pouštět, ale tak nechám si to tady chvilku ležet jako koncept a uvidíme...

*chvilka uběhla, moudřejší z toho nejsem, nevadí*

Protože ho jinak zapomínám používat, stojí na umyvadle hned vedle zubní pasty, kartáčku na zuby a kelímku s konopnou mastí (tedy nejzákladnějšími životními nezbytnostmi moderní mladé ženy) - Dvousložkový expresní odličovač očí s chrpou. Pominu-li skutečnost, že si dnes už nejsem jistá, jak vypadá chrpa (rozeznávat rostliny jsem dobře uměla naposledy na základní a mateřské škole), musím přiznat, že netuším, co výrobce myslí tím "dvousložkový". Jde jen o to, že se v lahvičce nachází dvě tekutiny rozdílných barev? To jsou ty dvě složky? Protože když se podívám na etiketu na její zadní straně, najdu tam toho napsaného mnohem víc. A mimochodem ani jedna z ingrediencí není chrpa. Dobře, budu se držet toho, že je prostě dvousložkový asi tak nějak jako rum s kolou.
S ledem.
A limetkou.
S mátou a třtinovým cukrem.

Jsem unešená z názvů některých přípravků, jen tak namátkou: Modelovací hlína silné zpevnění L´Oréal Professionnel Homme Styling (hlína na hlavu, to je fakt hlína!), L´Oréal Paris Volume Million Lashes Extra Black, L´Oréal Professionnel Série Expert Silver, Wella Professionals Dry Thermal Image Spray a napadá mě ještě vlastně jeden z mých dlouhodobě nejoblíbenějších, důkaz, že ženy JSOU andělé:  Always Invisible s křidélky. Always Invisible... Řekl by někdo, jen tak od pohledu, že jde o vložky? Ale stejně jsem měla radost, když jsem si tuhle v té staré drogerii, co od pádu komunismu nezměnila interiér, sortiment a pravděpodobně ani personál, koupila za 60,- litr nečeho, co se jmenuje Vlasový šampón s rostlinnými extrakty a takhle je to celý. Tečka.

Ale co je pro mě naprostou záhádou, zeštíhlující péče. Lidi - s prominutím - žerou a jak! A taky co: Jídlo bez masa není jídlo, samé náhražky, jahody v zimě, rajčata po celý rok, večer k televizi pytlík chipsů, ... Nebo třeba někomu křivdím, někdo nežere, někdo možná normálně jí. Tak k čemu potom potřebuje krém na zeštíhlení problematických partiích? Za prvé tu máme další nejasnou definici, co jsou problematické partie? Na sobě to nepoznám, prý žádné nemám, jsem problematická celá. Za druhé, to už neplatí to staré dobré, že když chce být člověk štíhlejší, má méně jíst a víc se hýbat?

Zatím pokaždé, kdy jsem narazila na nějakou zázračnou proceduru (např. omlazení pleti kolagenem nebo laserem, mikročásticové kůry proti vráskám, doplněk stravy proti stárnutí vyrobený z jahod, koenzym Q10 proti a pro vše) doplněnou fotografií před a po, působila vcelku odstrašujícím dojmem. Eva Nováková! Padesát let! Vypadá na 30! Jestli bych měla já takhle vypadat v padesáti (nedej bože ve třiceti), to se teda koenzymu zdaleka vyhnu. Ale co říkáte na tohle?
Slíbila jsem si, že nebudu mluvit sprostě, ale to mi teda poser kozy! Maria Lefery! Francouzská modelka! Co myslíte, dají se takhle opravdu vydělat nějaké peníze? Protože já dost piju, kouřím, spím buď málo  nebo moc, zázračné doplňky stravy neužívám a stejně mi hádají o 10 - 12 let méně, než je můj skutečný věk. Začínám vidět díru na trhu a bohatá, to já jsem vždycky chtěla být.

P.S.: jestli opravdu potřebujete omladit, pusťte si tohle: http://bandzone.cz/mucha

neděle 8. září 2013

Depeche Mode: Stories of Old

You hear stories of old, of princes bold
With riches untold, happy souls
Casting all aside to take some bride
To have the girl of their dreams at their side
But not me
I couldn't do that
Not me
I'm not like that
I couldn't sacrifice anything at all
To love




Vypadá to, že se Stories of Old k loveismu nehodí. Já si ale myslím, že Lásce se nic obětovat nemusí. Člověku, kterého milujeme, možná. Ale Lásce? Láska je způsob žití, přístup k životu. Věci, co děláme a způsob, jakým je děláme. Protože víme, že to má smysl a že takhle to má být.  Připustíme-li třeba jen kompromis, není to Láska. Proto Lásce nemusíme přinášet nic, co bychom cítili jako oběť. Pro Lásku bychom se vzdávali kousku jí samé. Jestli po nás něco žádá oběti, není to Láska.

A nakonec, čas ukáže.  Everything is A Question of Time … 

neděle 17. března 2013

No hidden catch. No strings attached.

True Story About Fake Ginger Hair...

... the point is, that the red hair dye does not last long:



***



***




***

Ale zase, chtěla jsem zábavnější vlasy a mám něco, co s každým umytím mění tón. Takže všechno v pořádku. Zábava je to až taková, že o tom zveřejním samostatný příspěvek na blogu ... 

A díky, Shealo. Opět ;)


                        *Love Is In The Hair*

neděle 10. února 2013

Kaménka: Valentýn 2013 + golf ...

Letošní valentýnské menu:
svařák, karcinogenní obložený cop z Mendláku, chleba se sekačkou v Duck Baru, makronky (Sixty Stone ... a MŇAM!!! teda ...), sušené borůvky, k tomu turek na indooru (black coffee - no sugar, no cream aneb hořký jako život, černý jako smrt), druhá večeře: domácí tlačenka. Děkujeme. Nashledanou!


Valentine 2013





pondělí 4. února 2013

Noemi v dzungli.

Noemi je toho času nejmenší člověk v domácnosti, tak dělá křoví největší pokojové rostlině v bytě. Jenom jestli to náhodou máti s těma kytkama trochu nepřehání ...