Zobrazují se příspěvky se štítkemDepeche Mode. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemDepeche Mode. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 14. dubna 2025

Depeche Mode 1988

 To byl fičák! Doufám, že Donio sbírku předčasně neukončí, abych stihla se taky přidat... <3

čtvrtek 13. března 2014

Dave Gahan a -jul- ;)


V Mersey je z plakátů tak trochu Depeche Mode foto stěna. A jinak, když se přestanu předvádět, je to album fotek z narozenin DJ Elpecha a jedné z posledních parties Žabovřesky Alstaarz Crew: Zabovresky allstaarz | Balkánsko-kubánská edice | ELPECHO 31, Mersey Njoy ;)

sobota 15. února 2014

Halo In Reverse

And when our worlds
They fall apart
When the walls come tumbling in
Though we may deserve it
It will be worth it


středa 12. února 2014

The Delta Machine Tour 2014, Praha

Od jejich letní show v Edenu si rvu vlasy, že jsem na Depeche Mode nejela dřív. V letech 2010,  2009, 2006,... chtěla jsem, ale asi jsem nakonec měla něco "lepšího" na práci a teď je mi to líto. V pondělí to tedy byl můj teprve druhý koncert, stejná tour, stejná šňůra - a přitom naprosto jiný.

Zatímco v létě můj největší problém byl stěžovat si, jak je všechno na nic, v roce 2014 všechno na nic opravdu je. Přestože mám lístek koupený od srpna loňského roku, do poslední chvíle nevím, jestli pojedu. Ztratila jsem práci, tři dny před akcí se vzbudím se strašlivým otokem, vypadám jak mongoloidní děcko, na jedno oko prakticky nic nevidím, je mi zle a ukáže se, že mám parádní zánět. Tzn. páteční večer strávený otevíráním zubu (to je to proslavené a všemi oblíbené číštění kanálků a tahání nervů), v sobotu zlepšení nula, běžím zpátky k zubaři, dostanu antibiotika, která v neděli zaberou, já úspěšně splaskávám, večer už se začínám podobat sama sobě a v pondělí v 9:30 téměř přesně vyrážím s ostatními do Prahy. Tohle tady píšu hlavně jako poděkování mému novému zubaři, který pro mě poslední koncert Depešáků zachránil: Ave Kolpa!

Dál bych měla poděkovat tatínkovi Petří za odvoz a dvojici J+K, že se z Malediv vraceli tak dobře, aby nám to s tou cestou akorát vyšlo. Den strávený v Praze byl skvělý, od počasí přes jídlo po racky, psy a lidi, které jsme potkávaly.


Maledivy

50% vystoupení předkapely jsme proseděly u piva Na Staré ráně, 10% prochodily cestou do Arény a prostály ve frontě pivo, příp. toaletu a 39% strávily hledáním našich sedadel. Sektor 417, celý do kopca a potmě, uffff! Zbývající 1% mě nestihlo nijak urazit, podle komentářů ostatních však času stráveného v hospodě naproti nemusíme vůbec litovat.

Zatímco v létě jsem měla s Ditou lístky na stání, teď jsme šly s Martinou a Petří sedět. Čekala jsem, že mě to bude obtěžovat, což taky svým způsobem ano, ale současně to mělo i výhody. Všimla jsem si, opět v komentářích ostatních návštěvníků, stížností na zvuk. Z našeho pohledu koncert nemohl znít lépe. Navíc jsme měly perfektní přehled o celém prostoru pod a před sebou a pro mě to byl skutečně úchvatný pohled. Fanoušci, projekce, všechno. Z toho jsem na měkko ještě teď. Ovšem co se týká sedu, jakožto polohy mé tělesné schránky během vystoupení, to nešlo. Mj. bylo dost vedro a prostě to nešlo. Vydržela jsem do Policy of Truth a to jenom proto, že se umím ovládat. Na nejvyšších tribunách kromě mě stálo víc lidí, většina seděla. Dole pod námi bych ale řekla, že už zůstávali sedět pouze handikepovaní (tohle jsem si všimla, že se v ohlasech taky dost řeší: jak velká část návštěvníků v hale zaujímala nebo nezaujímala postavení).

Zatímco v létě jsem si cestou do Edenu pořídila v Tribu piercing, teď jsem v projekci k úvodní Welcome to My World objevila motiv na kérku. (Už ho jenom znovu najít někde na netu na fotkách, videích...) V létě jsme s Ditou, jakožto oběti nesmyslého postupu ochranky při vpouštění lidí na plochu (na to jsem se vynadávala už minule tady >><< ), stály ještě prakticky venku, když se začínalo. Tentokrát jsem viděla a slyšela všechno. Delta Machine se mi hodně líbilo už na první poslech, ale Bože, já ty písničky mám teď snad ještě radši!

K setlistu mám jen dvě tři maličkosti: Možná bych tentokrát A Question of Time obětovala výměnou za Soothe My Soul, třeba. A But Not Tonight v Martinově podání dávám všechny palce hore. Za mě pecka. Myslím, že fungovalo mj. napětí mezi jeho interpretací a tím, jak tenhle (mimochodem můj oblíbený) song znám. Na tom bych neměnila ani ň. Ale Slow/Blue Dress... I když samozřejmě chápu, že Depeche Mode není už dávno dvacet, mě to nejvíc baví, když je to takovej ten sekec mazec (to my, hudební kritici takhle říkáme) a nejlíp, aby to trvalo tak šest hodin bez přestávky.

V hlavě mi uvízla přídavková Halo. Poslední dobou nějak rezonuju s jejím textem.

"We are in heaven" akce fanoušků super, prý tam měly být ještě nějaké lightsticky (ale nebyly), no ty já jsem neviděla (asi proto).

Mohla bych se konkrétně zabývat dalšími rozdíly, které plynou zřejmě převážně z faktu, že v létě to bylo venku a v zimě pod střechou a jsem sice tak trochu grafoman (viz. mých 10 stran o minulém koncertě), ale už končím. Protože pro mě je opravdu těžké něco takového popsat, aby to neznělo banálně, nebo na druhou stranu pateticky. Těžko se mi hledají slova. Jen snad že jsem na koncert přijela s dvěma ženskýma, žádná z nich DM nikdy dřív živě neslyšela. První jsem zaslechla jak po Walking In My Shoes tuším (jestli je to špatně, ať mě opraví) říká, že ještě jednu písničku a může umřít. Prý nejlepší koncert jejího života - a to už jich zažila. A má pravdu, zažila jich fakt dost. Ta druhá má teď na svém FB profilu status: "Takže včerejší výlet do Prahy exclusivní!!! A závěr DM v o2 aréně - nemám slov!!! Chtělo by to repete..." Nemám slov to vystihuje i za mně.

A vypadá to, že Depeche Mode live jsou návykoví.

Oblíbený report: Depešáci v Praze zahráli podruhé totéž, ale o třídu lépe.


středa 5. února 2014

Tori Amos - Enjoy the Silence


Pět dní osm hodin šest minut čtyřicet sedm vteřin před příštím koncertem Depeche Mode v Praze, dvacet čtyři let po vydání Enjoy The Silence, písničky skoro stejně staré jako moje mladší sestra - rozdíl je jen pár dní, jsem objevila tuto úžasnou cover verzi.

http://depechemode.cz/

sobota 4. ledna 2014

Prosinec/leden - Vánoce vlastně.











Park pod Špilberkem
Pellicova ul.
U Poutníka
Svitava
Brněnská přehrada
Hugo

Soundtrack: Happiest Girl/DM

neděle 8. září 2013

Depeche Mode: Stories of Old

You hear stories of old, of princes bold
With riches untold, happy souls
Casting all aside to take some bride
To have the girl of their dreams at their side
But not me
I couldn't do that
Not me
I'm not like that
I couldn't sacrifice anything at all
To love




Vypadá to, že se Stories of Old k loveismu nehodí. Já si ale myslím, že Lásce se nic obětovat nemusí. Člověku, kterého milujeme, možná. Ale Lásce? Láska je způsob žití, přístup k životu. Věci, co děláme a způsob, jakým je děláme. Protože víme, že to má smysl a že takhle to má být.  Připustíme-li třeba jen kompromis, není to Láska. Proto Lásce nemusíme přinášet nic, co bychom cítili jako oběť. Pro Lásku bychom se vzdávali kousku jí samé. Jestli po nás něco žádá oběti, není to Láska.

A nakonec, čas ukáže.  Everything is A Question of Time … 

sobota 27. července 2013

středa 24. července 2013

1982: DM


Včera se něco stalo: Poprvé jsem slyšela Depeche Mode naživo. Škoda, že v tom osmdesátým druhým jsem tam taky nebyla, ale bohužel zbýval necelý měsíc do mého narození.

TOP 10 nejlepších videoklipů Depeche Mode podle iReportu.