Královny Brna 2?

Dívali jste se na 1?

Já díky (díky nebo kvůli?!) Chumelenici jo...

A můžu vám říct, co je na nich nejvíc brněnského. Víte, jak se o Brně říká, že tady kámen šuká cihlu a je to největší vesnice v ČR? Tak já to zapla a vidím - o té jsem předem věděla - partnerku nevlastního bratra mého nevlastního synovce (máme poměrně zábavnou rodinu, po dovolené sem o ní asi něco napíšu, až se mi přestane chtít řvát vzteky). Následně i nevlastního bratra nevlastního synovce. A chvíli na to manželku spolužáka (asi bych mohla napsat i kámoše) z gymplu (sleduju ji na insta, protože umí dělat make-up). Po ní i jejího manžela. A nakonec kočku, co mě malovala na každý akci Goldwellu, kde jsem byla. Prostě vesnice... 

A jedny z mála, koho nakonec neznám, jsou samy Královny. Dala jsem si na IG příspěvek, kde jsem uvažovala nad tím, koho by za Královny Brna považovali jiní, než tvůrci této reality show. Ne, že bych je chtěla shazovat, ale jsou prostě mimo můj vesmír. 

A mimochodem, nedávno zemřela jedna z těch "mých" Královen, Milena Flodrová, ve věku 91 let. 

Jakmile jsem zahlédla Vojtu, psala jsem společné kamarádce - která mě doteď možná za to nemá ráda, říkala cosi o klesajícím IQ - ať si to pustí taky. A co myslíte? No jo, dodívala se do konce! 

A pak ještě z nejmenovaného účastníka "reality show" tahala drby :)) 

BTW geniální použití principu "Tell, don't show", to se jen tak nevidí. Ale jestli bude druhá řada, dívat se budu zase... 

A v Chume říkali, že bude. A já už mám pro ně námět na vyvrcholení (ne)děje:

<3

Kdo je tady snowflake aneb staří muži ztrácí sebereflexi

 Tímto navážu na minulý příspěvek. 

Pod videem - rozhovorem s jakousi mladou ženou, která ale velmi fundovaně mluvila o současné krizi bydlení, se vyrojila spousta až nenávistných komentářů. Samozřejmě, mladá hezká holka, která ví, o čem mluví, to je pro některé mozkové giganty jak červený hadr na býka. (Plus trollové a boti, of course.) 

Objevovaly se názory od "vypadá blbě" (WTF, mimochodem máte vy někteří vůbec doma zrcadlo?!) po "neví, o čem mluví" a "mladí by chtěli všechno zadarmo".

V tomto duchu to komentoval i známý, starší muž, o jehož situaci náhodou něco tuším... 

Jeho vrstevníci buď stavěli za komančů svépomocí, za spolupráce s rodinou a zhusta z nakradeného materiálu. Naší generaci rodiče ani nepohlídají děti, natož aby nám pomáhali na stavbě. 

( -"No ale naši rodiče měli víc volného času!" - "OK, tak ale aspoň držte hubu!") 

Nebo koupili byt řádově za 40+ měsíčních platů. Zatímco my ho můžeme koupit, jak jsem s odkazem na Deloitte dala minule, za 180+ měsíčních platů. 

( - "No, ale to byla jiná situace!" -"OK, tak ale aspoň držte hubu!") 

Takže kdo tady co chce zadarmo a kdo je fňukna? A sorry, pokud zároveň i aktuálně probíráte starobní důchod, fakt můžete tak akorát držet pysk a ne nadávat na mladší...

Známému jsem to okomentovala, že oba víme, že jeho komentář byl přinejmenším trochu pokrytecký a začali jsme se o krizi bydlení bavit v inboxu.

A on napsal věc, která mi vyrazila dech. 

Nejdřív si pojďme říct, že za minulého režimu pořídil bydlení za náklady rovnající se zlomku dnešních (přepočítané na ony měsíční platy) a navíc zdědil byt po matce, který pronajímá. A s tímto chodí do diskusí psát lidem, co jsou kvůli nájemnímu bydlení odsouzení k chudobě, že by toho chtěli moc a stejně s tím nejde nic dělat a vůbec (slečna btw věděla co).

Známý nicméně napsal, že to měl taky těžké, protože byl samoživitel se dvěma dětmi a měl dvě práce, aby měli vlastní bydlení...

Což reálně znamená, že JEHO ŽENA BYLA DOMA S DĚTMI A ON BYL JEDINÝ EKONOMICKY AKTIVNÍ ČLEN RODINY. Jediný živitel = samo živitel. Vlastně to zní logicky. Akorát že vůbec. 

TVL on si žije v takové bavlnce, že je schopný říct, že byl v těžké situaci, když v domácnosti byly dvě dospělé osoby, kdy jedna pečovala o děti a vykonávala neplacenou práci a on si chodil kliďo do dvou prací, protože o děcka měl postaraný.

Sorry, ale největší fuck up samoživitelství je právě to, že na všechno spojené s domácností, včetně příjmu a péči o závislé členy, jste sami. Že vám nikdo neuleví a nemáte ani ten luxus, když vám nestačí jedna výplata, že si můžete obstarat druhou. Protože nemůžete, protože den má jen 24 hodin, školka otevřeno 7 hodin a vy musíte kurva dělat všechno. To je pointa.

 Hádejte, kdo nachystá večeři, když se po pracovním dni vracím domů, mně? Kdo se mi postará o dceru? 

Už od toho rozhovoru uběhlo pár týdnů a já jsem vlastně furt ještě v šoku. Jako napsala jsem mu, že skuteční samoživitelé to mají jinak. Ale stejně se z toho nemůžu vzpamatovat.

Hlavně mají ti lidi nějakou sebereflexi? Já už fakt nevím. 

Růžové vyhlídky pozdní mileniálky

 Moje babička šla do starobního důchodu v 56 letech, celý život si platila odvody, stejně jako je platím já. Já půjdu do důchodu v 67+ letech. A o tom, že by byl můj důchod stejný jako její, si můžu nechat zdát. Přestože starobní důchod je pojistná dávka, trvání a výši jeho výplaty odvedené pojistné příliš neovlivňuje. Proto - a kvůli průběžnému systému financování - ji hodně lidí nazývá letadlem, Ponziho schématem a proto mám - ne jediná - jako důchodový plán sebevraždu. I tak, naivně se těším na duben 2049. Pokud mi to ještě neposunou... 

Že to tak nějak bude, všichni (my, odborníci i politici) víme nejmíň 30 let. To tvrdím, protože tak dlouho si pamatuju, že se o problému stárnoucí populace Česka v souvislosti s průběžným systémem financování starobních důchodů mluví. Reálně je to možná teda i dýl. A málokdo se námahal s tím cokoliv udělat. Když něco, tak úplné minimum, nebo blbě. Viz zavedení druhého pilíře, který politikům bylo zátěžko dostatečně vysvětlit a promovat a tak ho zase o pár let později zrušili. A nenahradili ničím. Současný premiér (Babiš za jeho ANO) tu situaci mohl efektivně a k lepšímu ovlivnit už od roku 2011, kdy vstoupil do vrcholné politiky založením hnutí, resp 2013, kdy se stal poslancem. Neudělal to. A přitom on důchodce tak miluje... Jenom ne ty budoucí. 

Účastním se třetího pilíře, dokonce jsem spoření založila dceři už v jejich pěti letech. Že s náma v Česku i tady vyjebávají a jak, si můžete přečíst v analýze PAQ Research. Je to prostě radost. Moje babička, ani matka si na důchod ze svého neodkládaly a matka začala až asi 15 let před důchodem. Jenže ona má aspoň kde bydlet, nebo byt, který by mohla v nouzi prodat. 

Babička i v důchodu pracovala, aby ne když jí bylo 56... Ne proto, že by úplně musela, ale proto, že chtěla a na částečný úvazek, aby pak měla víc času na vnoučata a na život. 

Moje babička s mojí matkou si (v době, kterou si já dobře pamatuji, protože jsem byla už docela velká) pořídily byt (panelákový 3+1! Tři plus jedna, jako 4 pokoje dohromady!!!) za 40 měsíčních platů a něco navíc.

To jsou cca 4 roční platy.

Dnes v Česku pořídíte byt za 15 ročních platů. Patnáct ročních platů je 180 měsíčních platů. 40 versus 180.

Občas se teď někde staví byty pro nízkopříjmové. Dívala jsem se na podmínky, jsou pro domácnosti se dvěma ekonomicky aktivními a příjmem nad 60k. To je nejnižší laťka. Můžete mi prozradit, co jsem teda já, samoživitelka pracující v sociální službě? Jeden pracující v domácnosti, s příjmem polovičním, než je podle nich nízkopříjem? Mám se počítat mezi chudé, adeptku na sociální bydlení se sociální pracovnicí k ruce, aby mi pomáhala bojovat se sociální patologií v mém životě a následky sociální exkluze? 

Jenže já jsem sociální pracovnice. A ani jedno, ani sociální exkluze, ani patologie se mě netýkají, alespoň jsem o tom do nedávna byla přesvědčená. Ale pro město, které se bohulibě pustí do výstavby malých bytů pro ty, kteří by je nepořídili na komerčním trhu, jsem i tak moc póvl. Člověk, který pracuje na HPP, pět dní v týdnu, osm hodin denně, nedosáhne na statut nízkopříjmového. Zábavné na tomto je, že pracuji v sociální službě v neziskovém sektoru, kdybych pracovala ve státním, jsem na tom ještě hůř. Český stát platí své pracující tak, aby je držel v postavení chudých.

Takže já půjdu do důchodu (starobního, ale možná dřív skončím v invalidním), po skoro 50 letech placení odvodů (nejdřív z nějakých temporary jobs jen nepravidelně), nebudu mít vlastní bydlení, abych si snížila astronomické náklady na bydlení v podnájmu, v 67 - 68 letech nemusím být už ve stavu, abych si sehnala nějakou brigádu bokem (bůhví jak na tom budu zdravotně, moji prarodiče v tom věku umírali) a třetí pilíř mě uživí tak dva tři roky, když dobře. Budu živořit z minimálního důchodu a dávek hmotné nouze? Skončím na ulici? Skončím na krku dceři? Najednou sebevražda není tak extrémní důchodový plán, že?

Zrovna jsem viděla kousek videa s Katarzií, velmi úspěšnou umělkyní na volné noze, kde mluví o tom, proč je i pro ni vlastní bydlení nedostupné. Tak jestli to nezvládne Katarzia, já se můžu jít rovnou zabít. I s dcerou a psama.

A došla mi u toho další věc: moc se - spíš možná nikdo - nemluví o tom, jaké to je bydlet celý život v sérii podnájmů. Celý život nemít domov, nemít jistotu a bezpečí. Jak se člověk chová v dočasně vypůjčeném bytě, jak si buduje život, když nikde nemůže zůstat? Co nakupuje, jak si ho zařizuje, kde hledá jistotu, jak to ovlivňuje ostatní jeho životní volby?

Já jsem domov neměla ani jako dítě v onom zmiňovaném 3+1, protože matka tam vládla absolutistickou rukou. A už vůbec ne u otce, kam jsem chodila na návštěvy. Kde mi řekli: "Tady máš taky domov", aby mi následně vynadali, že jsem si bez dovolení vzala jogurt z ledničky. (Byl to jogurt tatovy ženy a měla jich tam asi šest.)

Tehdy jsem byla skoro posedlá ideou vlastnit pokoj, normální dětský pokojíček: prostor, který by byl můj, nad kterým bych měla určitou moc, mohla se tam schovat a být tam sama. To se mi nesplnilo a pokud nevyhraju ve Sportce nebo se neprovdám za někoho velmi bohatého a velmi nemocného, nesplní se mi to nikdy.

Musela jsem si domov a bezpečí předefinovat. Teď jsem to já sama. Bod v čase a prostoru, kdy poblíž není nikdo, kdo by mě mohl ohrozit; kde se nemusím kontrolovat, naopak já mám kontrolu a nemusím si hlídat okolí. Moje dcera snad to bezpečí má ve mě. V nic pevnějšího nemůžeme doufat. 

No Future

 Poslední dobou přemýšlím, jestli je politika o tolik horší než bývala a nebo jsem tak moc já změnila přístup. Odpověď je "ano" a "ano". 

Přišla jsem na to, že když mi bylo 15, defaultně byli všichni kravaťáci v politice vychcaný (ale odcházeli z politiky za milióny na úplatcích, zatímco dneska s nima nehnou ani nakradené miliardy) a sice jsem se těšila na plnoletost, až budu moct volit (zelené nebo nějaký ekvivalent dnešních pirátů), ale tak nějak jsem od toho moc nečekala.

Jak stárnu, pubertální vzdor a nesmiřitelnost mě opustily a chápu, že politika je kompromis, takže z podstaty úplně radost nemůžu mít z nikoho a vlastně i některým těm politikům rozumím...

A o to hůř se mi snáší ti, co fakt ale echt vychcaný jsou. Mimochodem, proč si Češi tak rádi do čela volí psychopaty? (To byla řečnická otázka, odpověď známe a dokonce na to téma máme docela dost i populárně naučné literatury.)

Nově v situaci, která tzv. za nás nebyla: ruská informační válka, probíhající převážně na internetu, která působí, že i ti nejvychcanější hajzlové a nekompetentní neschopové mají dost silnou voličskou základnu na to, aby se skutečně dostali k moci. 

No, jako nevyvinulo se nám to hezky... Byly doby, kdy jsem věřila, že internet přinese jen samé dobro. Když se ještě připojovalo přes telefon, koruna za minutu a držela jsem se iluze, že přístup k informacím by nám mohl prospět... Silly me!

A mimochodem, zítra večer jsou v Brně Kanárci v síti LIVE! 

Víkend v Brně

 Animefest, Meeting Brno, Pouť smíření, protesty (ponejvíce) voličů SPD a ANO, sraz Antify...

Ve zkratce jsem to shrnula u příspěvku na Instagramu.

Sudetoněmecký sjezd v Brně mi nepřišel důležitý, ostatně méně oficiálně se tu koná každý rok už opravdu dlouho (viz ten instáč), dokud se do něho nevložil Andrej Babiš s Tomiem Okamurou a nezačali vykládat, kdo může nebo nemůže jezdit do Brna.

To ty vole když už někdo, vám řeknu já, protože já jsem x-tá generace tady žijící, ne nějaká náplava ze západních Uher a Japonska. 

Ze smysluplné, dobré a naprosto pohodové akce po jedenácti letech najednou, z ničeho nic udělali bojovku. Proč?

Aby se začaly řešit stokrát vyřešené, osmdesát let staré dekrety? Které, i kdyby se dnes zrušily, tak stejně jako nic v právu ani toto nebude platit a v nijakých důsledcích mít dopad retrospektivně? To jsou náš premiér a předseda sněmovny pětiletý děcka, že toto neví? Na tom přece není nic zas tak složitýho, v základu. Ano, Benešovy dekrety, odsun, divoký odsun speciálně v Brně, je extrémně bolestivá a ostudná kapitola našich dějin, zároveň extrémně zajímavá - pro mě je teda za určitých podmínek zajímavé kde co - když to posloucháte nebo čtěte opravdu do hloubky, ale zjednodušená podstata toho je učivo základní školy. 

Tak v čem je kurva zase problém? 

A úplně stejně, stejně nesmyslně rozkopal (nebo se chystá rozkopat) něco, co léta funguje v lidskoprávní agendě.

A z těch jeho vyjádření, Andreje Babiše myslím, mi teda jde mráz po zádech. To je snad nejvíc psychopatická věc, co jsem od něho kdy četla nebo slyšela. 

Andrej Babiš a celé to jeho hnutí ANO, pane poskoků se tváří, jako že jsou nějaká středová strana pro každého. Ale to, co teď dělají ukazuje úplně jasně na to, že je to stejná pátá kolona jako SPD, IVK Motoristi, komunisti a další. Jenom AB si občas odcituje chudáka Masaryka a za výše jmenované se schovává. Zatímco russakům kvůli tady rozesere všechno, co bylo dobrý.

A naše děti v tom budou muset žít. 

Franta Kocourek v Ohníčku

 Posezení se silákem.

Naše násilí, vaše násilí

Tak je Slušných lidí zase jednou všude plno. Což asi chtěli. Do včerejška jsem vůbec netušila, že se i v tomhle případě angažují (i když oni asi strkaj rypáky do všeho). V posledních týdnech jsem viděla „jen“ stoupence různých církví promlovajících k brňanům, proti hře, o které by nebýt toho většina z nás vůbec nevěděla. Plíživá islamizace, genderová amoralizace, kradení dětí, dvaceti čtyř denní hladovka, pět dní bez vody, satanismus, vyhrožování peklem etc. Chvílemi ti lidé mluvili i o lásce k Bohu a Ježíši a o lásce Ježíše k lidem, ale jinak to byl dost smutný pohled. A poslech. Samý přebujelý ega, nenávist, zlost. Měli by si zopakovat, za co že se to podle nich teda do pekla chodí… 

Včera tady ti ztělesnění láskové k bližním jejich dělali kravál před Provázkem a mj. někteří i nadávali příchozím divákům. Z politického záhrobí kdesi v Útěchově vylezl Miroslav Sládek, prý proti hře protestovali jeho přívrženci. Mě to spíš připadalo, že na Zelňáku byly tři hloučky a každej z nich si jel to svoje (a každej úplně něco jinýho). 

Tiše a nenápadně, lehce v pozadí postávali Slušní lidé, všichni v tričkách laskavé bledě modré s bílým logem jejich hnutí na prsou. To mě mohlo napadnout, že takhle na sebe neupozorňovat není jejich styl. Že to asi nebude všechno… Pozitivní je, že se taky jednou dostali do divadla. Pomodlili se. Ty divný trika bych jim odpustila, dneska už se to tak nebere. Pomalu už ani do národního nemusíš v šólně. Blbý ale bylo, že si spletli strany a místo do hlediště vylezli na jeviště.

iDnes.cz - a jinak, no coment ;))

#prijimam

Včera, v sobotu 20.6. 2015 byl ten den. Přišla mi první zpráva od kamaráda, který se bojí o bezpečnost své přitelkyně. Vážně. Kupodivu (!!!) ji neohrožují milióny násilníckých, nadržených, neočkovaných, nakažlivých, nevzdělaných, černých delikventů mířící do Brna. V Blesku psali, že Prahu, matičku naši stověžatou už okupuje 13 uprchlíků! Za chvíli je máme tady! Bojí se o ni, protože si přečetl facebookový status jednoho vzdělaného, očkovaného bělocha, shodou okolností mého taky kamaráda a kamaráda mého otce. Bojovníka za demokracii, pluralitu názorů (shodujícími se s názorem většiny, pokud názor většiny není proti jeho názoru), česko-moravské kulturní dědictví a křesťanské morální hodnoty. Vyjádřené slovy: "Tři ocásci, Gorkého 37. Co to je za partu buzerantů proboha? To je tak na pochcání dveří zmrdi sluníčkářský. Počkejte zmrdi až pudu namrdanej z Bláhovky!" Tohle je něco, za co se vzdělaný, moudrý, vyrovnaný člověk s rozhledem musí postavit, že? 

Následovaly komentáře dalších známých i neznámých, ze kterých na mě poprvé šla hrůza a citovat žádný další už nebudu. To jsou fakt lidi, kteří jsou vlastně hodní, tohohle schopní? A i kdyby je nikdy nepřevedli v činy, proč ta slova? "To je tam, jak vždycky, když čekáme na trajf do Hercen, hraje ta muzika, dnes jak pudu okolo, tak jim plivnu na práh..." Kamarádu Markovi se asi líbí jiná hudba (i když vlastně nevím, protože některé z účinkujících na pouličních koncertech pořádaných zrovna "Ocáskama" sdílel na svém FB profilu). Ale tak ono je to asi jak kdy... Není nad pevné zásady, že.

Fakt jsem měla pocit, že tímto statusem se něco zlomilo. Že to třeba ode mě bude chtít reakci. Že bych měla zaujmout postoj, tentokrát jiný než vyrostli_za studené_války_jejich_svět_je_černobílý_nemůžou_za_to a pak jsem z jednoho telefonátu zjistila, že ten, co tohle celý nastartoval, dostal dost sodu od manželky. Tak asi nebyl v náladě, no... Blbý období, znáte to.

Ale vážně. Je možné, že zatím jediní agresoři, před kterými je potřeba chránit mírumilovné Čechy a jejich právo na sdílení svých hodnot a kultury, jsou oni sami a nevidí to? Dá se tomu ještě vůbec smát, nebo už je to spíš smutné? Jak ti tzv. slušní Češi vyhrožují na všechny strany a soutěží v tom, kdo bude vulgárnější. Naštěstí zatím jen na internetu. Záleží, co se bude dít dál. Buď se lidi vzpamatují. Nebo z toho bude ještě hodně mrzení.

http://triocasci.cz/

Brno blokuje. A proč já neblokuju.

Tady je to poslední dobou furt samý CHCU nebo NECHCU...

V druhé půli devadesátých let jsem se účastnila s klukama z brněnské Antify a Afy několika velkých protidemonstrací v Praze (a jinde), takže dobře chápu, jak může být atmosféra podobných akcí podmanivá. Brněnská blokáda se stala natolik trendy událostí, až jsem začala uvažovat, že bych ji snad šla někdy v budoucnu fotit.

A teď vám napíšu - ať chcete, nebo ne - co jsem místo té módní přehlídky s několika strkanci a šťouchanci a kapkou slzného plynu dělala já:

Především máme každý první máj tradiční rodinnou sešlost ku příležitosti oslavy narozenin sestřenice (kde se již tradičně bouřlivě rozebírá alkoholismus a přidružené patologické projevy jedné z příbuzných). Chvíli po páté jsem už ale stála doma (tzn. na Kamence) a s Vítkem a Gábinou, pozorujíce její zablácené děti, vzpomínala, kdo všechno se na sociálních sítích vyjádřil, že jde blokovat v první řadě a bude mít tedy na internetu hezká fota s transparentem. Poslechla jsem si nějakou muziku, potkala lidi, koupila skvělé víno - a šla pracovat. Když už byl ten Svátek práce. (Ujměte se prosím někdo mého nápadu blokovat příští rok s transparentem "Jděte do práce, šulini!" Aneb jak se jednou vyjádřil kamarádky tatínek, tvrdě pracující důchodce: "Dělnická strana, to je vyloženě drzost. Vždyť ti čuráci neviděli lopatu ani z dálky.") Na webu ČT jsem si pustila hokej a usínala u tohohle (doporučuju!): Petr Stančík: Pérák (1–12/12) Kompletní četba exkluzivně on-line JEN do pondělí 4. května 2015.

Dnes se mí přátelé a followeři na sociálních sítích dělí do třech skupin: první se chlubí, že byla blokovat, druhá se výrazně škodolibě těší z toho, že proti blokujícím policie použila slzný plyn a třetí upozorňuje, jaké fiasko musel být letošní pochod pro těch několik desítek zubožených přívrženců Dělnické mládeže. Cituji: "Už ani ti hákoši nejsou, co bývali..." 

Já neblokuju, protože jediné, co si ta parta pablbů zaslouží, je ignorovat. Věřím, že celá blokáda jako taková je pravděpodobně dost zábavná a potkala bych tam spoustu známých, co jsem dlouhou dobu neviděla, ale pořád radši zůstanu na tý oslavě prvního máje na Kamence. S prominutím. Neblokuju, protože jsem blokovala deset let před tím, než to začalo být IN. Od té doby jsem z toho jaksi vyrostla. Ale ano, pořád jsem dost pozér, abych na to tady upozorňovala.

ČTK; ukradeno z webu ČRo

Teď se teda akorát těším, co kamarád, tzv. primitivní antikomunista, který samozřejmě už stihl na internetu blokádu, jakožto levicovou neplechu, pomluvit, řekne na tuhle fotku. Česko-kubánské přátelství - celý on! Aneb i NE BLOKÁDĚ může být dvojsmysl.

Instagram In My Eyes (2015)

#Brno

Fotka zveřejněná uživatelem @loveismbyjul, Úno 14, 2015 v 8:58 PST

Mých 5 + 1 momentálně nejoblíbenějších černobílých obrázků z Instagramu
(vč. Kamenky výše):

• Vlněna (leden 2015) 
• Pivo U Poutníka
• Petrov ze Špilberku
• Kapucínské náměstí, Brno
• Poštovská ulice, naproti malé Alfě

A pět momentálně nejoblíbenějších sledovaných profilů:

• mustafaseven
• laurakovanska
• jahjahonly
• alzbetajungrova
• flyalot

Disziplin muss sein!

Tuto historku jsem kupodivu nepoužila do momentu, kdy mi U Poutníka Ján S. vysvětloval, proč je nutné volit Hollana:

Jdu z volební místnosti v prvním patře základní školy do 100m vzdálené nemocnice pro kafe, pod schody míjím pár ve věku, jakého se já nikdy nedožiju. Doběhnu do nemocničního bufetu, objednám a zaplatím čtyři kávy, vyptám si víčka, všechny čtyři kelímky zadekluju, nějak si je naskládám do ruk a o dost pomaleji, opatrně kráčím zpátky. A na schodech míjím ten samý pár, stále na cestě za volební urnou. Neuvěřitelné. Jak dlouho jim trvalo, než se z domu dostali až sem? Týden? Z hovoru, který jsem posléze bohužel odposlechla, bylo jasné, že oba volili komunisty. Při vší úctě k voličům, kteří nelitují žádné námahy, tyhle ty kurvy se tam doplazí a odvolí, i kdyby je to mělo stát život.

Naproti tomu řada mých přátel volby řeší zprava zleva dlouhou dobu předem, někdo se možná ani nebaví o ničem jiném a pak, když se po volbách ptám, jestli byli volit, je to samý, že to maj' daleko do místa trvalého bydliště (rozuměj pět zastávek šalinou), nebo odjeli v pátek po práci na fesťák, ožrali se a celou sobotu jim bylo blbě atp. Ožrat se můžeme kdykoliv jindy a s takovou bude brzy nová tradice z toho, jak s Martinou po volbách pijeme na žal. Takže bacha.

Pátý element

Svět podle předvolebních hesel se skládá ze čtyř živlů: bezdomovců, prostitutek, feťáků a psích hoven. Zatímco filosofové starověku živly považovali za věčný základ, nezničitelnou a neovladatelnou sílu a tak k nim i přistupovali, naši politici to je jinej matroš. Ti se toho nebojí a živly vyhání a odsouvají. Kam? Asi na samý konec země, kde je svrhnou přes okraj do temných hlubin vesmíru. A to je dobře. Protože slušnej člověk aby se pro všechny ty bezdomovce, prostitutky, feťáky a psí hovna bál vystrčit nos z domu. Hlavně my tady v Brně to máme těžký.

- Položme otázku.

- Ty se polož.

Nejdřív jsem si představovala, jak by bylo hezké, kdyby nad celým tím cirkusem zvítězil onen Bessonův Pátý element, tedy Láska. Jenže už i tu mi volby vzaly. Konkrétně Laura "Láska, sex a politika" Janáčková, která se dnes postarala o zábavu spoustě lidí FB statusem: "Položme otázku. Proč se máme my a naše děti v Praze na ulici proplétat mezi prostitutkami, válejícími se narkomany a bezdomovci? Prostitutky se vystavují už i ve výlohách. Bezdomovci se válí venku po zemi a policie je na ně krátká." Doc. PhDr.Dr.phil. Laura Janáčková, CSc. - živoucí důkaz, že titul ještě nemusí nic znamenat. Ta Laura Janáčková, s kampaní ve stylu Sex and The City, kde toho na sobě má oblečeného míň, než kterákoli prostitutka, co jsem kdy v Čechách potkala. Ovšem něco podobného jsem kdysi viděla v Paříži, za parkovištěm autobusů. Pokud tento její plakát visí někde ve veřejném prostoru, pak jedna z mála těch, kdo v českých ulicích vypadají jak nefalšované děvky z Amstru, navíc pravděpodobně v nadživotní velikosti, je ona sama.

Ale abych nebyla nespravedlivá, já ho zatím nikde neviděla. Pochopitelně, ani bych nemohla. Když se soustředím na svůj každodenní pouliční slalom mezi buchnama, oči od země neodlepím a neregistruju nic od kolen nahoru. A taky paní docentka kandidátka věd a tak vůbec není s těmahle hovězíma nápadama jediná. Což je na tom celém vlastně to nejsmutnější. "Hmm... hm... Co bych tam těm lidem dneska asi tak mohla... Bezdomovci dlouho nebyli!"

Takže teď si přeji něco jiného: aby tím pátým elementem byl zdravý rozum. No, a nebo radši ne... abych toho už zase nechtěla moc.

Zbývá něco? Opět jen legrace, což je smutné. Ale my, co máme mozek a nebojíme se ho používat, ten kolotoč ani nezpomalíme. Tak aspoň že se můžeme trochu bavit. Co třeba tenhle, taky facebookovej: "Moravec je absolutní pyj kterej akorát dává otázky který se politikum hodí a když ne, tak skáče do řeči, aby to nedořekli, bych ho vzal a natrhnul prdel až k lopatkám. - To už jistě zkoušela řada jiných gentlemanů." Dobrý ne? Nakonec ten pátý, nebeský živel bude smích. Po volbách nám možná trochu zhořkne, ale s tím jsme se už naučili žít, nebo?

Úspěch v Brně!

No comment.

A za tuhle patří můj dík Želwě!

Bezpointní a nesouvislé vzpomínání na parlamentní volby 2013

Dílem za to mohla kniha o fungování lidského mozku, kterou jsem četla před pár týdny a ve které se mimo jiné píše, že by člověk měl zkoušet nové věci, pokud chce vytvářet co nejvíce synapsí a udržet svoji mysl v co možná nejlepší kondici. Taky jsem si slíbila, že o tom pak něco napíšu. Což jsem si mohla klidně odpustit. Protože teď vidím, že není o čem psát, ale už nemůžu couvnout. Původně jsem si představovala, že se pustím spíš do něčeho trochu víc jako krabičková dieta (a následně všechny pobavím detailním popisem svých dietních prohřešků, á cha chá!), než že bych skočila ve volební komisi. Zároveň mě ale při každých volbách zajímalo, co tam vlastně ti lidi dělají a proč. Dnes už vím, že dělají, co dělají nejčastěji pro peníze a dvě stravenky v hodnotě á 66 Kč. Jiní, zaměstnanci magistrátu, mají účast dobrovolně povinnou, nebo přímo povinnou, pak je to taky společenská událost, jako třídní sraz třeba a konečně, jsou to prostě volby. Ale když jsem si na Facebooku přečetla výzvu Pirátů, ve které nabízeli místa volebních komisařů, nevěděla jsem nic a okamžitě jsem se přihlásila. 

 Na mé první a poslední informační schůzce jsem začala tušit. Opakovaně a důrazně nám kladli na srdce, ať nezapomínáme na nulovou toleranci. Vypadá to, že volební komise přitahují pijany, které když jednou za alkohol vyhodí dveřmi, příště se vrátí oknem. To znamená, že se nechají delegovat některou menší politickou stranou, ve které je zatím neznají. Stálí členové proto na nově příchozí, jako jsem byla já, zastupující stranu, jako jsou Piráti například, navíc tam je to jasné: piráti = rum a bůhví co ještě, pohlíží zpočátku s krajní nedůvěrou. 

(Ale opravdu jen zpočátku, jinak byli všichni velmi milí.) 

 Jiný bod schůze: někteří komisaři hned ze startu shrábnou stravenky, odejdou na oběd a už je nikdo víc nevidí. Přinejmenším do příštích voleb ne. Proto bylo zapisovatelům doporučeno stravenky rozdávat až už je skoro po všem. Nově je totiž jejich povinností takového zběha dohnat a jakýmkoliv způsobem donutit stravenky vrátit. Případně z něj vytlouct odpovídající náhradu, nejlépe cash, ale berem’ i některý z párových vnitřních orgánů, třeba ledvinu. 

 Dresscode přikazuje vystříhat se všeho, co by mohlo být považováno za propagaci konkrétní politické strany. Zdá se ale, že někteří aktivisté z podstaty, ovšem t.č. členové volebních komisí, si nemohou pomoci a konkrétně toto pravidlo rádi porušují. Otázka je proč. Popuzují tím voliče a přívržence stran ostatních, kteří neváhají a vše neprodleně hlásí na příslušných místech. 

 Dále je zapovězeno (a bylo nutné to znovu připomínat) odhazovat vajgly na zem v blízkosti vchodů do volebních místností a zbytky jídla do košů na nepoužité hlasovací lístky. Do těch košů, které vypadají jako obří papírová pokladnička, s typickým úzkým otvorem na horní straně. Jak se může někomu podařit skrz něj protlačit nedojedené jablko? Nebo třeba obložený chleba? To už chce vlastní metodiku a systematický postup v kombinaci s tím, co umělecké profese nazývají sitzfleisch. U mě, jako člověka neschopného řadu věcí dovést do zdárného konce, to vzbuzuje skoro až obdiv. Vyhodit do této nádoby cokoliv jiného než právě ty hlasovací lístky by mě donutili snad jen pohrůžkou násilím. Já totiž obvykle volím jednodušší cestu a tak bych své odpadky prostě a obyčejně směřovala do odpadkového koše stojícího o pár kroků dál. Pizzu, pizzu bych tam hodila. Ne americkou, jen plátek tenké italské pizzy! A občanka by mi tam mohla omylem spadnout. Ale víc ze mě nevyrazí, fakt. 

 Přesto to o tom obdivu bych asi dost těžko vysvětlovala zaměstnancům radnice, kteří - třeba i s měsíčním odstupem - vyhozené lístky likvidují, případně třídí od všeho, co jsou lidé schopní do košů nacpat. Prý bychom se divili. Jak vidíte, já se divím i tak. 

 A nakonec jeden z největších prohřešků, tohle jsem si zapamatovala doslova: „Prosím vás, neberte nám ty ubrusy! Není to žádný damašek, jsou to normální bílý prostěradla za stovku od Vietnamců tadyhle z podchodu a my je budeme zase potřebovat. Navíc tentokrát to zřejmě bude brzy.“ Samozřejmě vybavení volební místnosti vracíme ke kontrole, prostěradla/ubrusy se přepočítávají. A vsadím boty, že jich pokaždé několik chybí. 

 A to je vlastně vše. Jak probíhají samotné volby, snad každý ví, já jsem navíc měla štěstí na neobvykle normální, milé a vstřícné kolegy – komisaře, hlasy jsme měli spočítané do hodiny, chyba žádná, jen pár neplatných hlasovacích lístků (z toho jeden volič do urny vhodil oranžový titulní list s namalovaným velkým otazníkem, jak výstižné!), a tak už není o čem mluvit. 

 Ráda bych tomu teď napsala nějakou dobrou pointu, jenže ono to žádnou nemá, nemělo - a mít nebude. Napadá mě skončit citátem amerického komika George Carlina: „Uvědomte si, jak blbej je průměrnej člověk … a pak si uvědomte, že polovina lidí je blbější.“ Ten, a informační schůzka členů volebních komisí, mi mimochodem stačí jako zdůvodnění (ne ospravedlnění) výsledků nejen parlamentních voleb 2013, ale i první přímé demokratické volby prezidenta a možná i celé politické situace v naší zemi. V globále, takhle nějak totiž to tady s náma asi prostě je.

5 plus 2 Poutníků.

http://www.rajce.net/a7333298

Článek v 5 plus 2 vyšel před delší dobou, ale pamatuju si jako dnes, jak mi ho dal Evžen přečíst a já se tak naštvala, že jsem musela zůstat minimálně o dvě piva dýl, než jsem měla původně v plánu. Kdybych o Poutníkovi nic nevěděla, mohla bych mu rozumět i přesně naopak, než jak to je. Záleží na čtenáři, jestli si z něj odnese dojem, že zahrádka na Starobrněnské = petiční stoly, protože provozovatel je vychcánek, co by si pro kačku nechal koleno vrtat. Nebo proto, že si město Brno za zahrádku odmítá nechat zaplatit. A to tak tvrdošíjně, že raději než by nějaké peníze přijalo, investuje sto tisíc (100.000,-) do moc pěkných betonových květináčů s okrasnou zelení. Takhle my se tady máme! Ano, druhá možnost je správně. Mohli bychom diskutovat, jestli postup magistrátu je nebo není šikanózní (oni tvrdí, že ne), ale tohle je fakt a s tím nikdo nic nenadělá. Já o tom ještě teda můžu napsat sem tam nějakej blog, někdo jinej třeba článek do novin, nebo dopis redakci a všichni si o tom můžeme popovídat nad půllitrem špinavýho.

Ale hlavně, to ještě není to nejhorší. Nejhorší je vyjádření pána z jazykové školy, který si kvůli vlastní bezpečnosti nepřál uvést jméno. Co tímhle chtěl naznačit? Jeho obvinění považuju za nefér. (Trošku mě zamrzelo. Popravdě jsem si říkala, co za zmrda se může takhle chovat?) Ale možná ho běžně mlátí za to, co vypouští z úst. Ani bych se nedivila. I já, ač lidi zásadně nebiju, si dokážu představit, že v jeho případě by to někomu mohlo udělat vyloženě radost.

Už v devět hodin nám pod okny vykřikují opilí lidé, stěžuje si mimo jiné. Večerní kurzy Brno English Centre začínají nejpozději v 19:00, ranní někdy i v 7:00 - musel myslet v devět ráno. I podle toho "už" bych to tak tipla. Pivnice U Poutníka otvírá ve dvě odpoledne. A co za lůzu a bezdomovce přesně k Poutníkovi chodí, je dobře vidět na otištěné fotografii. Ještě že tak.

Článek, který pohnul s Milanem Řezníčkem, vyšel později v regionální příloze MF Dnes a redaktor v něm nadšeně informuje o spontánně vzniklé „brněnské Stodolní“ U Jakuba. Když mi tohle Milan ukazoval, bylo na něm jasně vidět, že má všeho tak akorát. Do té chvíle všechno snášel s pro mě obdivuhodným klidem. Proč, když je živo na jedné straně města, novináři pějí chválu, a v momentě, kdy se to samé děje vzdušnou čarou o stovky metrů dál, mluví o bezdomovcích, hluku, kouři, … „Proč, když se mi povede něco vybudovat, je to takhle dobrý, funguje to a lidi z toho maj’ radost, musí někdo jiný přijít a celý to zničit?“ Co jsem mu na to měla říct?

Sama jsem se ptala v diskusi pod článkem. No schytala jsem jeden plusík, odpověď žádnou.

O něco málo později kulturní zónu U Jakuba (v zastoupení Pivnice Na Stojáka) a Poutníka na Starobrněnské zrovnoprávnil Matěj Hollan na serveru Žít Brno (Poutník a Na Stojáka se budou rušit. Točí pivo.). Z toho zase nebyl moc vodvázanej majitel Na Stojáka, soudě dle našeho nedávného rozhovoru. Řekl, že má Poutníka rád, rád tam chodí, má rád lidi, co tam chodí, ale je to úplně jiná hospoda, na jiném místě a v jiné situaci. Na Stojáka se rušit nebude. A to ani zahrádka, kterou má normálně povolenou. Ono vlastně všichni v centru mají ty zahrádky normálně povolený, kromě Poutníka ... A jsme zase, kde jsme byli.

http://www.5plus2.cz/?fId=2013-8-01&fKey=BM
http://brno.idnes.cz/jakubske-namesti-v-brne-vecer-zije-dr8-/brno-zpravy.aspx?
http://www.zitbrno.cz/bezpecnost/poutnik-a-na-stojaka-se-budou-rusit-toci-pivo

Žít Brno: Poutník a Na Stojáka se budou rušit. Točí pivo.

Poutník a Na Stojáka se budou rušit. Točí pivo http://t.co/5EBRvW4Ofq
— juleska (@juleska) September 2, 2013

PIVNICE U POUTNÍKA

juleskahrajče.net

Trvalo mi víc než týden tohle najít. Těžko říct, proč se článek nedá normálně (pohodlně) dohledat na webu 5 plus 2. 1. 8. 2013 - Petiční stoly. = zahrádky hospod zdarma. Když majitel pohostinství nemůže nebo nechce platit za letní zahrádku, pomůže si mezerou v zákoně: www.5plus2.cz/?fId=2013-8-01&fKey=BM pdf

Ve stejný den vyšel krátký článek i ve Starobrněnských novinách: Hospoda U Poutníka je ve válce (str. 4). Kupodivu se vyhnuli slovům jako "bezdomovec", "bezprizorní" a "deka". Za to jsem jim s radostí ty textovkový tři pětky poslala. I když už moc nevím proč. Když to čtu dneska, zase tak milý mi to nepřipadá.

Milan Řezníček: "Každej den v novinách, to se nedá vydržet. Jsme jak Ivetka Bartošová."

Album DUFA FIT II Pionýr (rajce.net)

Praha vs. Krno

Ku příležitosti shlédnutí videa projekce vytvořené ku příležitosti šestistého výročí Pražského orloje si dovolím malé srovnání. Riskuju pohrdání budoucích generací, a možná že už teď budu vypadat, alespoň co se týče moderní architektury, jako naprostý ignorant, ale já to prostě nechápu, myslím ten brněnský kousek. Nejen že nikdo nepozná, kolik je hodin, navíc je to nevzhledný a mám s tím pár fotek, nad kterými se ne_Brňáci nestačí divit. My z Krna jsme už otupěli.

Takže: Praha vs. Brno. 3, 2, 1 ... Fight!

The 600 Years from the macula on Vimeo.

*

*

*

Krno

Na Náměstí Svobody: Dobrý den, prosimvás, kolik je hodin? #Brno #Orloj
— juleska (@juleska) July 21, 2013

U Poutníka: Nejlepší hospoda v galaxii a oni mi ji chtějí vzít!

„Tady, krok od středověkého nádvoří, do sebe ostří štamgasti kopou silné pelhřimovské pivo, slivovici a zajídají to utopenci. Jsou dobré. Na mou čest. Třeba tyhle věty patří brněnské pivnici U Poutníka. Pocházejí z článku prestižního deníku The Guardian, který zval Brity na ta nejlepší místa Brna“, píše se v pondělním Brněnském deníku MF Dnes. Dál článek pokračuje: „Kdyby jeho redaktor Tim Bryan znovu do Brna dorazil za pár měsíců, proslulý podnik, v němž vedle sebe pivo popíjejí vysoce postavení manažeři i lidé bez práce, už možná nenajde.“ To asi proto, že v Brně všechno, co je dobré, oblíbené, funguje a přitom z toho nic moc nemá nikdo ze Sdružení přátel magistrátu, je potřeba zadupat do země.

Jak jinak si vysvětlit loňskou situaci kolem Flédy, jediného důvodu, proč pro 90% mých zahraničních přátel (a jejich přátel a kolegů) není Brno bílé místo na mapě? Proč by proboha mělo město chtít něco takového zavřít? Jistě, kvůli hluku. Klub je sice před odhlučněním, ale tohle už se prostě nedá vydržet. V Brně bude ticho, klid a tma! V centru druhého nejlidnatějšího města republiky a pak se  všichni svorně můžeme divit, proč se říká, že žijeme v největší vesnici na světě.

Pivnice U Poutníka funguje něco přes tři roky, první stížnosti jsem zaznamenala v době, kdy se jí začalo dařit. Prý se tu výskytují bezdomovci a feťáci. V takové pivnici! Kdyby se byť jen pětina brněnských smažek rozhodla místo do pika investovat do kvalitního piva, byl by to důvod k oslavě, ne k stížnostem. Ale samozřejmě je to celé nesmysl. Bezdomovci všeho druhu v zachcané a zablité části pasáže, co vede od Špalíčku nahoru k náměstí, byli odjakživa. Vím to, v Brně jsem se narodila a znám to tady. Naopak, zvýšený pohyb skutečných návštěvníků pivnice je donutil hledat si jinou zašívárnu. V konečném důsledku se tak okolí vyčistilo.

Před dvěma lety obcházela obsluha hosty s peticí za zachování pivnice, speciálně ty s akademickým titulem (asi aby bylo každému zcela jasné, že máme kde bydlet). Během krátké doby sesbírali potřebný počet podpisů a tituly musely zapůsobit, protože nám Poutník víceméně šťastně zůstal zachován dodnes. Někteří lidé, úředníci především, zjevně vnímají souvislosti tam, kde já je absolutně nevidím.

Možná ani naproti nerozliší typického návštěvníka pivnice od bezdomovce. Mě osobně to příliš neuráží, vlastní byt nemám, trvalé bydliště na Magistrátu ano, technicky vzato bezdomovec jsem. Což se ale zdaleka nedá tvrdit o ostatních. U Poutníka se schází specifická společnost. Kdybych ji měla popsat jedním slovem, jako první mě napadne bohémská. Tak nějak z podstaty. Štamgasti jsou povětšinou pohodoví, chytří a zajímaví, nebo aspoň jedno z toho. A pravda je, že občas stávám u stolu s lidmi, z nichž některé bych jinak viděla snad jen na televizní obrazovce (kdybych nějakou měla), internetu, v divadle, galeriích nebo o nich četla. Přidejte k tomu příjemné prostředí, autentickou atmosféru, široko daleko vyhlášené výčepní, nejlepší pivo na planetě a je to.

Víte, jaká vzácnost je potkat normální lidi?! Pro mě je čest být součástí Familie Poutník. A pak přijde někdo ze Sdružení umělců Moravy a Slezska, co si na mosaznou ceduli na zeď nechalo vyrýt pravopisnou chybu, už z principu má na Poutníka pifku a jak se ukázalo, nepozná umělce, ani když  jim zakopne o práh (zatímco jejich produkce se nám snaží přes sklo vypálit díru do mozku), a řekne, že jsme bezdomovci a děláme bordel.

Vrátím se k citovanému článku Mladé Fronty: Opilci (ani neopilci) se v pasáži na dekách nerozvalují. Okamžitě si vybavím nedělní odpoledne na priglu. Ale proč by se někdo chodil válet na deku na dlažbu do středu města?!

Děti, bohužel pro Sdružení umělců, na světě byly, jsou a budou a kolem pobíhají stejně jako kdekoliv jinde. I psi, bohužel pro Sdružení umělců, na světě byli, jsou a budou. A štěkají tu (na vodítku, nebo s náhubkem) stejně jako kdekoliv jinde.

Pozvracenou jsem Starobrněnskou pasáž neviděla ani jednou. Určitě se tam někdo někdy pozvracel, na pár případů si i vzpomínám, ale samozřejmě po sobě uklidil. Po zavíračce navíc prostor před pivnicí zametá obsluha, takže nakonec je tam čistěji než v okolních ulicích. Jestli někdo nepozná pozvracený chodník, ať se jde projít po Lidické.

A dál: osobně jsem u toho nebyla, takže asi nenapíšu nic extra objevného. Ale prý se před Poutníkem požduchali dva borci, jeden spadl do výlohy Sdružení a ta praskla. Štamgasti je neznali. Obsluha zavolala policii a bylo to. Takže rozbitá výloha, to je bohužel pravda. Jestliže ale pan Stehlík říká: „Rozbíjejí se tu výlohy“, to už je zase vlastně lež. Stalo se to jednou a rozbila se jedna jediná. I tak je mi to líto. Nemůžu souhlasit s bezdůvodným ničením majetku, ať už patří komukoliv. Každopádně má pan Stehlík vyvinutý smysl pro nadsázku, to se musí nechat.

Hospodské rvačky k hospodám tak nějak patří. Představit si hospodskou rvačku mimo hospodu ani neumím. To vůbec neznamená, že bych je omlouvala. Ale ukažte mi hospodu, kde se nikdy nikdo neporval, nebo to aspoň nezkusil. Jestli majitel, Nadace české architektury chtěla, aby to vypadalo jak v literární čajovně, proč prostor pronajala Milanu Řezníčkovi? Že zaplatil dluh po bývalém nájemci, se určitě hodilo. Dřív totiž byla místo dnešního Poutníka díra, kam nikdo nechodil, a všichni krachovali, ať už se pokoušeli podnikat s kávou, nebo textilem. Pokud Nadaci vadí ruch, v míře běžné v každé pivnici, kam chodí lidé, pak to asi neměla dělat. Dobře, tak špatně odhadli situaci. A čí je to chyba?

Zahrádka, která neexistuje je taky kapitola sama pro sebe. Dívala jsem se do diskuse pod článkem a zatím tam ten dotaz není, ale chlapi od Poutníka měli v plánu zeptat se, jak je možné, že se magistrát nechová jako dobrý hospodář a místo aby si nechal zaplatit za zahrádku, která v pasáži mohla být, naprosto nesmyslně z veřejných peněz pořídí betonové květináče. Neměl by se o tu „zeleň“ taky někdo starat? Kdo to celé platí? Nejspíš já a vy všichni se mnou. S nesmírnou radostí přispívám konkrétně na tento projekt. Obzvlášť když se rozhlédnu kolem a napočítám 11 (jedenáct!) zahrádek v bezprostředním okolí pasáže. I Áčko má venkovní posezení, Pivnice U Poutníka ne. Ale zase si mám kam odkládat kabelku…

Áčko, to se asi jmenuje podle těch áček dole. Naposledy jsme jich napočítali pět. Restauraci s větším počtem poutačů před vchodem byste hledali marně. Jestli ještě pár přidají, úplně zatarasí cestu směrem do Trojky a ke Špalíčku. Přesto se občas stane, že se jejich hosté spletou a zabloudí do Poutníka. Běžně ale volně prochází tam i zpátky, holky z vrchu (tzn. také hosté Áčka) se stavují dole na cígo. Nevím, jak přesně víc by chtěli dotčenou pasáž využívat. I když to už je asi jedno, stejně se stěhují.

Až odejdou a Nadaci a spol. se konečně podaří vyhnat i Milana Řezníčka, otevřou si na jejich místě nejspíš nějací přátelé magistrátu restauraci s kavárnou a bude klid a ticho a žádní lidi. Přesně, jak to bylo vždycky. A přesně, jak se to městu líbí.

Dál už nad tím odmítám přemýšlet, nebo mě přepadne chuť se znovu odstěhovat (do Prahy).

In loving memory of Záhrada. R.I.P. 

The Guardian: Czech out the prices in Brno
MF Dnes: Brněnské pivnici U Poutníka, kterou ocenil i The Guardian, hrozí zánik
RESPEKT 2012/09/02: Kdo tady žere děti (něco taky trochu o zahrádce)