čtvrtek 1. října 2026

Bohatství $_$

Na Konferenci o poruchách autistického spektra v brněnském Clubcu, na konci debaty vystoupila paní "z publika" a mj. řekla (řekla toho hodně a hodně ve zkratce, ale toto mě - i kolegy - zaujalo, takže tady to máte, zcela vytržené z kontextu), že když dělala na Kamenomlýnské, každého druhého osobního asistenta, co tam vyzvedával žáky, by vyhodila, že viděla, že asistenci berou jako pohodovou práci: za 150,- na hodinu JENOM vymění plínu, hodí děcko na vozík a jedou.

Takhle nějak ta slova volila ona, ne já. 

Mno, pohodová práce podle mě neobsahuje nutnost manipulovat s použitýma plínama a už vůbec ne vláčení se s invalidním vozíkem a taxa 150 CZK za hodinu práce je dost málo.

Kdyby ty mladý děcka, co dělají osobní asistenty, tady patrně lidem s fyzickými hendikepy, chtěly pohodovou brigádu, jdou někam za bar: už před narozením dcery jsem tam měla 180,- - 200,-/hod. (a to vím, že jinde brali víc) + dýška + jsem se najedla a napila zadara. Mínus tahání těžkého vozíku a obvykle mínus cizí exkrementy.

Když se podíváte na taxu za hlídání běžných dětí, bez jakéhokoliv hendikepu, třeba na hlidacky.cz, jste někde mezi 250 - 400,-/hod, pokud to zahrnuje třeba i doučování, což po nás, osobních asistentech rodiče chtějí velmi často.

Takže proč to ti lidi dělají? Proč my to vlastně děláme?

Ta práce má jistou přidanou hodnotu, plynoucí se vztahu s klientem, navíc s klientem s poměrně unikátní životní zkušeností. O tom ale teď nechci psát.

Nemáme sebeúctu a svůj čas prodáváme příliš lacino. 

Hodně asistentů potřebuje praxi do školy, kurzu apod. A jakmile si odchodí požadovaný počet hodin, skončí.

Já mám klienty s PAS, pracuju v osobní asistenci na HPP, v rámci profese a místa nadstandardní plat (ale v celkovém srovnání je to bída a vyžijeme z toho s dcerou s odřenýma ušima), v podstatě neomezený homeoffice - kromě asistencí, pravidelné supervize a školení, skvělé kolegy,... 

Přímá práce s klienty mě baví, sociální práci studuju (a chci pokračovat někam směrem psychologie/arteterapie), takže to beru jako hodnotnou praxi, klienty mám ráda a považuju dost za flex, že zvládám práci s lidma PAS+ i s náročným chováním.

Ale za ty peníze budu to dělat do důchodu? Hell no.

//Jo, a BTW z fotobanky mi přišel mail, že mi posílají odměnu za použití mých fotek při učení nějakého modelu AI. Byl to 1.43USD :)) 

pátek 11. září 2026

This is it!

 Z IG Chosen Society 


Když máme ten Měsíc prevence sebevražd a Světový den duševního zdraví... 

👉🏻 https://www.tdz.cz/


úterý 8. září 2026

Terapie podruhé

Je to rok a půl cca, co mi doktor vysadil prášky a o jen pár měsíců míň, co jsem ukončila terapii.

Ani tehdy - a rozhodně ne teď - jsem si nemyslela, že jsem v pořádku. Jak jsem říkala, nejsem normální / jsem rozbitá. A psycholožka na to odpovídala: "A co je podle vás, Báro, normální?"

Jenže do nějaké míry jsem se s tím naučila žít, do nějaké míry to lidi kolem ani nemusí poznat a chtěla jsem věřit, že se to bude časem lepšit, že si to tzv. sedne...

Něco se zlepšilo a stále lepší. Hodně díky otřesným zkušenostem s dědictvím po otci a podobným vnějším okolnostem jsem se naučila bránit. Začala jsem si skoro připadat jako kompetentní dospělý člověk. Uvnitř jako by se mi mozek měnil po 20 letech užívání antidepresiv a jejich vysazení. 

Zrovna před týdnem dvěma jsem si říkala, že se mi v hlavě zase něco změnilo a jsem o fous blíž té mé ideální "normalnosti". 

A pak zasáhla limerence a já si uvědomila, že ve 43 letech tohle je nejblíž, co jsem se kdy dostala ke vztahu s člověkem, který by se mi opravdu líbil a že to takhle nechci. Za chvíli umřu a tohle má být jako všechno, wtf?! 

Rozhodla jsem se jít na terapii, kde se nechci moc zaměřovat na minulost, ale na vztahy. 

A den na to přišel asi nejhorší propad nálady, od doby, kdy jsem naposledy ukončila léčbu. 

Je to frustrující, hodně (!!!), muset si zase zvykat na pocit, že pro mě si nic nesedne a nic nebude lepší, že je to prostě furt stejně špatný, přinejlepším o ničem. 

Proč? Vždyť já už jsem se smířila skoro s minimem, proč ani to nemůže nějak fungovat? 

středa 2. září 2026

Rodiče

Když vám stále jen říkají, jak jste špatná, dřív než pochopíte, že z nich mluví vlastní bolest, zlomí vám srdce způsobem, který nejde napravit. Léčíme se ve vztazích. Jenže rozbité děti nemívají dobré vztahy ani v dospělosti. Pokud teda nemají štěstí srovnatelné s výhrou jackpotu v loterii. A tak se stane, že ti, co vás měli milovat a chránit, vám ublíží na celý život. 

Doteď jsem nepřišla na to, jak se s tím smířit... 

čtvrtek 6. srpna 2026

středa 5. srpna 2026

Události Brno použily dvě moje fotky a já to ani nemám komu říct...

 Normálně, událost, ze které bych měla radost. Není v poslední době jediná. A já se o to ani nemám s kým podělit. Vlastně je to dost divné. Trochu jako by se to ani nestalo...

Tak si to dám aspoň sem. Tady to taky nikdo neuvidí:

úterý 4. srpna 2026

LOVE - ism by Jul (36.)

The Official Red Dward Convention 

Praha - London - Nottingham 








<3