Red Dwarf Convention 2026The Level, Shakespeare st., Nottingham
Když jsem zjistila, že Britové chystají první ročník čistě Red Dwarf Convention (mimochodem, jakto že první až teď?), okamžitě jsem věděla, že se chci zúčastnit. Později, když už nějakou chvíli běžel předprodej, koupila jsem dva obyč víkendové lístky, protože jsem na webu nenašla informaci, do jakého věku děti pouští zdarma a spěchala jsem. (Na pražském Comic Conu například musela dvouletá Pepi mít vlastní VIP lístek za 6k,jinak by ji se mnou nepustili dovnitř.)
O pár měsíců později jsem zjistila, že bez vstupného to mají do 9. Takže jsem přebytečný lístek prodala přes Tixel. Který tímto doporučuju a opravdu mě mrzí, že takové služby nejsme zvyklí využívat v Česku.
Obyč lístek za 60£ jsem vybrala, protože mě zase doprovázela - tentokrát šestiletá - Pepi a nebyla jsem si jistá, jestli s ní využiju aspoň část toho, co nabízí VIP vstupenky (za 120£, 290£ nebo 435£) Klidně by se mohlo stát, že bych prakticky pár set liber vyhodila z okna.
Ad doprovázela) Pepi se na Trpaslíka dívá se mnou od malička, teď ho chce sledovat každý den před spaním. Její oblíbená postava - což mi přišlo vždy lehce alarmující - je od věku, kdy to uměla vyjádřit, Rimmer. Takže ne že bych ji táhla někam, kde by ji to absolutně nebavilo, ale s dítětem jejího věku nikdy nevíte, kdy se co stane. Nebo nestane.
Já jsem teda od akce čekala, že prostě přijedeme někam, kde jsme nikdy dřív nebyly, na něco jako con, velikosti zhruba brněnského Comic Conu. Strávíme prodloužený víkend (nakonec se nám to celé protáhlo na týden) cestováním, poznáváním neznámého místa a obklopené fanoušky a tvůrci oblíbeného seriálu a možná, za příznivé konstalace hvězd a všeho ostatního se i s někým vyfotíme a tak...
Nakonec jsme si focení a podpisy nekoupily až na místě, ale pár týdnů předem. Protože jsem zpanikařila, že by je mohli vyprodat.
Osobně by mi na památku stačila jedna fotka (kterou si následně vytapetujeme byt), což mělo být hromadné foto s Chrisem, Craigem, Robertem a Dannym, za 104£. S podpisy za dalších cca 150£.
Ale Pepina mi při nákupu asistovala a strašně, strašně moc potřebovala ještě fotku s Kochanskou. S podpisem. Takže jsme si ujasnily, že za ty prachy neexistuje, že by pak řekla, že si to rozmyslela, protože já ji na to focení přitáhnu třeba i v bezvědomí.
Dohromady jsme měly koupené dvě focení a 5 podpisů.
V tu dobu mě Pavel z FB skupiny Červený trpaslík - hláškuj a bav se! přidal do group chatu s lidma, co na akci taky jeli z Čech, vesměs šlo o posádku cervenytrpaslik.eu. Tam mi mj. došlo, že počet vstupenek na akci je 2000, což je zhruba pětina brněnského conu, takže rodinná akce, v podstatě.
Tím se u mě rozjela cestovní horečka, protože už TO za chvilu bude! A navíc nepůjde o žádný anonymní veletrh, jak jsem si původně představovala.
Na samotnou akci jsme šly hned na úvod, s menším zpožděním. U vstupu byly 3 fronty, vlastně vůbec nijak neoznačené (až později jsem si všimla, že je měli popsané fixem na whiteboardech, na které nebylo ale vidět, protože stály za lidma - přísahám, že to tentokrát nebylo mnou!), vždycky kolem pobíhalo pár zaneprázdněných pořadatelů a k mému překvapení ani někteří z těch, co se už zařadili, nevěděli, ve frontě na co vlastně stojí...
V takových chvílích jsem psala do hromadného chatu, kde mi poradili.
Tady je vidět, jak jsme my Češi poznamenaní soužitím s německým živlem, tady bylo vlastně všechno na klid, nikdo nic moc nevěděl, ale nenechal se tím naprosto zneklidnit.
Ač to vypadalo hrozivě, uvnitř jsme byly za pár minut. Naše fronta byla výrazně kratší než VIP. Celkově jsem nepochopila - kromě podpisů a focení v ceně - v čem byla výhoda VIP vstupenek.
Batoh mi kontrolovali. Lístek vůbec. Já měla celou dobu strach, abych omylem neukázala na vstupu kód lístku, který jsem prodala přes Tixel, protože pak by nepustili chudáka kupujícího (btw Tixel přesně o tom poslal ten den e-mail, jako by mě snad znali) a oni mi akorát nakoukli do tašky, pak se začali zaobírat Josefínou, dali nám pásky a pustili dovnitř.
S malým zpožděním znamenalo, že jsme přišly přesně včas na zahájení. A to se Pepi ještě fotila s cosplayerama.
Všimla jsem si zklamání z nabídky merche. My jsme šly shoppovat hned po příchodu, protože Pepča zazmatkovala a prohlásila, že je to "blbá akce a chce dom" a já ji potřebovala rozptýlit. V tu dobu měli všeho plno (hrnky, tužky, piny, plakát, klíčenky, tašky, trička, pohledy, otvírák,... ), ale neměli žádný dětský trika. Fakt je, že dětí tam dohromady bylo dvě a půl.
Nevadí, dcerka si vybrala dva otvíráky na lahve. A hromadu dalších blbin.
Veliký rozdíl byl v přítomnosti hvězd, které se v domácím prostředí chovaly úplně jinak než na kterékoli akci, kde jsem kdy byla. V Praze se mi rozhodně nestalo, abych jen tak random narazila na Dannyho John-Julese nebo Craiga Charlese na cigárku a dali se se mnou do řeči.
I panely a Q&A jsou lepší, když je máte všechny na jednom pódiu. Protože společně je s nimi stokrát větší prdel.
Stáhla jsem si Con-Bot a nejdřív jsem myslela, že nefunguje: ukazoval přesně stejný program v sobotu i neděli. Když jsem zjistila, že to odpovídá a tak jako neurčitě jsem zaznamenala, že lidi stojí v dlouhých frontách ze všech stran Levelu, rozhodla jsem se jít pro podpisy až druhý den. Neděle bývají vždycky návštěvnicky slabší.
Ani mi to nepřišlo jako problém, ale do večera jsem se dozvěděla, jak to bylo ve skutečnosti. Akce získala přezdívku Frontacon, Craig Charles ji v neděli nazval Standing in Queue Convention. Pořadatelé time management moc nezvládli.
Ale ti z nich, co byli přímo na místě v kontaktu s návštěvníky a vlastně všichni okolo, se nám to snažili zpříjemnit a vynahradit. Herci se zastavovali u lidí ve frontě, aby s nimi prohodili pár slov a vyfotili si selfiečka, například.
Jako highlight akce často zmiňují afterparty, kde pouštěl hudbu Craig Charles. Já tam původně chtěla jít i s Pepi, třeba od 8 do 9, ale nakonec to nemělo vůbec cenu. Dýl bych zůstat stejně nemohla.
Neděle
V neděli jsme se po příchodu do Levelu pomalu zařadily do fronty na autogram Chloe Anett. Po nějaké době procházel rozchechtaný Danny John Jules, který dorazil s o dost větším zpožděním než my v sobotu teda. A samozřejmě se zastavil, pozdravil, řekl, že jsme všichni smegheadi, že tam stojíme jak vázy, vyfotil se s lidma, natočil si frontu (čekám, co z toho dá na socky) a zas odtančil někam dál.
Chvíli po něm přišel na cígo Craig Charles, pozdravil se s lidma, popovídal si, dokouřil a šel.
Po 2,5 hodině jsme byly skoro na řadě a Chloe Anett musela taky jít, někam. (Asi si na moment odpočinout a hned na to se fotit.) Dostaly jsme speciální lísteček, co nás měl na další blok podpisů posunout dopředu.
Přes kavárnu a main stage jsme se přesunuly do fronty na focení s Chloe. Tam jsme byly tak do půl hoďky vyřízený.
Pak hned na skupinovou fotku. Tam to bylo stejně rychlé. A ještě nás vyvěsili na ofiko stránku.
Skočily jsme si na pozdní oběd. Mimochodem, že se s dětma cestuje proto, aby poznaly, jak Happy Meal chutná v různých zemích světa, je pravda. Já tomu už teď říkám "Pepi Meal".
Po návratu do Levelu na nás čekaly hotový fotky. Zase byl rozdíl proti sobotě, kdy nestíhali tisknout. Takže jsme si je mohly nechat rovnou podepsat...
Na autogram s Chloe jsme napodruhé skoro nečekaly. A musím říct, že jsem vděčná, že mě Josefína ukecala, ať tohle focení a podpis zaplatím, protože Chloe je rozhodně jeden z nejmilejších lidí ever. I si pamatovala jiné fans z Česka, ptala se mě na jméno a hned zmínila, že jsem druhá Bára, co zná. Že je to zvláštní jméno, tak si ho pamatuje. Byla strašně trpělivá a milá k Pepči, která se samozřejmě styděla...
Následně ale - pod vlivem úspěšného setkání s Kochanskou - prohlásila, že chce ještě mluvit s Holly/Hattie Hayridge. Což by už jen časově nešlo, takže prý musíme přijet za rok zas, říkala Pepina.
A jako poslední jsme šly do front k jednotlivým představitelům hlavních rolí. Pepča se zatím fotila v kajutě Trpaslíka, mým prostřednictvím se bavila s Dougem Naylorem o tom, jestli se těší v září do školy, prostě normálka.
Stihly jsme Roberta, Chrise a Dannyho. Všichni byli hrozně milí.
Craig nám zmizel před nosem, protože musel dolů na podium. Pořadatelé ale slíbili, že ho přivedou po panelu, žádný problém. Což taky udělali. Vrátil se vlastně jenom kvůli tomu jednomu podpisu (resp. dvěma, protože Pepča si nechávala podepsat ode všech ještě jednu fotku) a byl taky hrozně milý.
Ke konci už jsem z toho byla vyšťavená. Nechápu, jak to dávají oni. Mně by z těch lidí, podpisů a všeho asi explodoval mozek a upadly ruce.
Po posledním autogramu jsem se rozhodla pro oslavné pivo ke sledování aukce props ze seriálu (právě probíhala na hlavní stagei) a u baru jsem zjistila, že jsem ztratila platební kartu. Hotově platit nešlo, Angličani to mají naopak než u nás, kde každý třetí karty nebere. Přesypala jsem si peníze na druhý účet a šla ji hledat. I v tom Mekáči v nedalekém obchoďáku jsme se po ní ptaly. Karta nikde.
Už jen pro nedostatek lepších nápadů jsem šla znovu zkontrolovat druhé patro Levelu, kde si zrovna byli pro podpisy Dannyho "kolegové" z Česka. Pak už nás pořadatelé úplně vymetli, zůstali jsme z návštěvníků uvnitř asi poslední.
Naposledy jsem se na ztracenou kartu chtěla zeptat u vstupu a narazila jsem na slečnu od baru, která se zrovna šla po mě podívat, protože... fanfáry... karta se našla!
Pepča se tam někdy v tu chvíli potkala ještě jednou s Craigem, který ji prý pozdravil a pohladil po hlavě. Já ho ani neviděla. Jak psal Pavel, to nebylo pohlazení, ale požehnání. A od samotného Cloistera! Všechno dobře dopadlo.
Zapisuju si to cestou z Londýna do Prahy a celé mi to připadá neskutečné. Když si vzpomenu, jak jsem se na Trpaslíka začala dívat, jak jsme s Ditou chtěly dělat o seriálu web, protože žádnej nebyl, rozhodně ne česky nebo jak jsem byla vyřízená, když si mě na myspace přidal profil Funk and Soul Show, nechápu, kam jsem se to dostala. V kterým vesmíru by se mohlo stát, že si moje dcera bude povídat s Dougem Naylorem nebo Craigem Charlesem a fotit selfie s Chloe Anett?
A jestli chcete nějaký objektivnější text, než je tento osobní blog plný mých osobních, soukromých věcí, zde v podstatě jen pro mé potěšení, jděte na:
