Kdo je tady snowflake aneb staří muži ztrácí sebereflexi

 Tímto navážu na minulý příspěvek. 

Pod videem - rozhovorem s jakousi mladou ženou, která ale velmi fundovaně mluvila o současné krizi bydlení, se vyrojila spousta až nenávistných komentářů. Samozřejmě, mladá hezká holka, která ví, o čem mluví, to je pro některé mozkové giganty jak červený hadr na býka. (Plus trollové a boti, of course.) 

Objevovaly se názory od "vypadá blbě" (WTF, mimochodem máte vy někteří vůbec doma zrcadlo?!) po "neví, o čem mluví" a "mladí by chtěli všechno zadarmo".

V tomto duchu to komentoval i známý, starší muž, o jehož situaci náhodou něco tuším... 

Jeho vrstevníci buď stavěli za komančů svépomocí, za spolupráce s rodinou a zhusta z nakradeného materiálu. Naší generaci rodiče ani nepohlídají děti, natož aby nám pomáhali na stavbě. 

( -"No ale naši rodiče měli víc volného času!" - "OK, tak ale aspoň držte hubu!") 

Nebo koupili byt řádově za 40+ měsíčních platů. Zatímco my ho můžeme koupit, jak jsem s odkazem na Deloitte dala minule, za 180+ měsíčních platů. 

( - "No, ale to byla jiná situace!" -"OK, tak ale aspoň držte hubu!") 

Takže kdo tady co chce zadarmo a kdo je fňukna? A sorry, pokud zároveň i aktuálně probíráte starobní důchod, fakt můžete tak akorát držet pysk a ne nadávat na mladší...

Známému jsem to okomentovala, že oba víme, že jeho komentář byl přinejmenším trochu pokrytecký a začali jsme se o krizi bydlení bavit v inboxu.

A on napsal věc, která mi vyrazila dech. 

Nejdřív si pojďme říct, že za minulého režimu pořídil bydlení za náklady rovnající se zlomku dnešních (přepočítané na ony měsíční platy) a navíc zdědil byt po matce, který pronajímá. A s tímto chodí do diskusí psát lidem, co jsou kvůli nájemnímu bydlení odsouzení k chudobě, že by toho chtěli moc a stejně s tím nejde nic dělat a vůbec (slečna btw věděla co).

Známý nicméně napsal, že to měl taky těžké, protože byl samoživitel se dvěma dětmi a měl dvě práce, aby měli vlastní bydlení...

Což reálně znamená, že JEHO ŽENA BYLA DOMA S DĚTMI A ON BYL JEDINÝ EKONOMICKY AKTIVNÍ ČLEN RODINY. Jediný živitel = samo živitel. Vlastně to zní logicky. Akorát že vůbec. 

TVL on si žije v takové bavlnce, že je schopný říct, že byl v těžké situaci, když v domácnosti byly dvě dospělé osoby, kdy jedna pečovala o děti a vykonávala neplacenou práci a on si chodil kliďo do dvou prací, protože o děcka měl postaraný.

Sorry, ale největší fuck up samoživitelství je právě to, že na všechno spojené s domácností, včetně příjmu a péči o závislé členy, jste sami. Že vám nikdo neuleví a nemáte ani ten luxus, když vám nestačí jedna výplata, že si můžete obstarat druhou. Protože nemůžete, protože den má jen 24 hodin, školka otevřeno 7 hodin a vy musíte kurva dělat všechno. To je pointa.

 Hádejte, kdo nachystá večeři, když se po pracovním dni vracím domů, mně? Kdo se mi postará o dceru? 

Už od toho rozhovoru uběhlo pár týdnů a já jsem vlastně furt ještě v šoku. Jako napsala jsem mu, že skuteční samoživitelé to mají jinak. Ale stejně se z toho nemůžu vzpamatovat.

Hlavně mají ti lidi nějakou sebereflexi? Já už fakt nevím. 

Růžové vyhlídky pozdní mileniálky

 Moje babička šla do starobního důchodu v 56 letech, celý život si platila odvody, stejně jako je platím já. Já půjdu do důchodu v 67+ letech. A o tom, že by byl můj důchod stejný jako její, si můžu nechat zdát. Přestože starobní důchod je pojistná dávka, trvání a výši jeho výplaty odvedené pojistné příliš neovlivňuje. Proto - a kvůli průběžnému systému financování - ji hodně lidí nazývá letadlem, Ponziho schématem a proto mám - ne jediná - jako důchodový plán sebevraždu. I tak, naivně se těším na duben 2049. Pokud mi to ještě neposunou... 

Že to tak nějak bude, všichni (my, odborníci i politici) víme nejmíň 30 let. To tvrdím, protože tak dlouho si pamatuju, že se o problému stárnoucí populace Česka v souvislosti s průběžným systémem financování starobních důchodů mluví. Reálně je to možná teda i dýl. A málokdo se námahal s tím cokoliv udělat. Když něco, tak úplné minimum, nebo blbě. Viz zavedení druhého pilíře, který politikům bylo zátěžko dostatečně vysvětlit a promovat a tak ho zase o pár let později zrušili. A nenahradili ničím. Současný premiér (Babiš za jeho ANO) tu situaci mohl efektivně a k lepšímu ovlivnit už od roku 2011, kdy vstoupil do vrcholné politiky založením hnutí, resp 2013, kdy se stal poslancem. Neudělal to. A přitom on důchodce tak miluje... Jenom ne ty budoucí. 

Účastním se třetího pilíře, dokonce jsem spoření založila dceři už v jejich pěti letech. Že s náma v Česku i tady vyjebávají a jak, si můžete přečíst v analýze PAQ Research. Je to prostě radost. Moje babička, ani matka si na důchod ze svého neodkládaly a matka začala až asi 15 let před důchodem. Jenže ona má aspoň kde bydlet, nebo byt, který by mohla v nouzi prodat. 

Babička i v důchodu pracovala, aby ne když jí bylo 56... Ne proto, že by úplně musela, ale proto, že chtěla a na částečný úvazek, aby pak měla víc času na vnoučata a na život. 

Moje babička s mojí matkou si (v době, kterou si já dobře pamatuji, protože jsem byla už docela velká) pořídily byt (panelákový 3+1! Tři plus jedna, jako 4 pokoje dohromady!!!) za 40 měsíčních platů a něco navíc.

To jsou cca 4 roční platy.

Dnes v Česku pořídíte byt za 15 ročních platů. Patnáct ročních platů je 180 měsíčních platů. 40 versus 180.

Občas se teď někde staví byty pro nízkopříjmové. Dívala jsem se na podmínky, jsou pro domácnosti se dvěma ekonomicky aktivními a příjmem nad 60k. To je nejnižší laťka. Můžete mi prozradit, co jsem teda já, samoživitelka pracující v sociální službě? Jeden pracující v domácnosti, s příjmem polovičním, než je podle nich nízkopříjem? Mám se počítat mezi chudé, adeptku na sociální bydlení se sociální pracovnicí k ruce, aby mi pomáhala bojovat se sociální patologií v mém životě a následky sociální exkluze? 

Jenže já jsem sociální pracovnice. A ani jedno, ani sociální exkluze, ani patologie se mě netýkají, alespoň jsem o tom do nedávna byla přesvědčená. Ale pro město, které se bohulibě pustí do výstavby malých bytů pro ty, kteří by je nepořídili na komerčním trhu, jsem i tak moc póvl. Člověk, který pracuje na HPP, pět dní v týdnu, osm hodin denně, nedosáhne na statut nízkopříjmového. Zábavné na tomto je, že pracuji v sociální službě v neziskovém sektoru, kdybych pracovala ve státním, jsem na tom ještě hůř. Český stát platí své pracující tak, aby je držel v postavení chudých.

Takže já půjdu do důchodu (starobního, ale možná dřív skončím v invalidním), po skoro 50 letech placení odvodů (nejdřív z nějakých temporary jobs jen nepravidelně), nebudu mít vlastní bydlení, abych si snížila astronomické náklady na bydlení v podnájmu, v 67 - 68 letech nemusím být už ve stavu, abych si sehnala nějakou brigádu bokem (bůhví jak na tom budu zdravotně, moji prarodiče v tom věku umírali) a třetí pilíř mě uživí tak dva tři roky, když dobře. Budu živořit z minimálního důchodu a dávek hmotné nouze? Skončím na ulici? Skončím na krku dceři? Najednou sebevražda není tak extrémní důchodový plán, že?

Zrovna jsem viděla kousek videa s Katarzií, velmi úspěšnou umělkyní na volné noze, kde mluví o tom, proč je i pro ni vlastní bydlení nedostupné. Tak jestli to nezvládne Katarzia, já se můžu jít rovnou zabít. I s dcerou a psama.

A došla mi u toho další věc: moc se - spíš možná nikdo - nemluví o tom, jaké to je bydlet celý život v sérii podnájmů. Celý život nemít domov, nemít jistotu a bezpečí. Jak se člověk chová v dočasně vypůjčeném bytě, jak si buduje život, když nikde nemůže zůstat? Co nakupuje, jak si ho zařizuje, kde hledá jistotu, jak to ovlivňuje ostatní jeho životní volby?

Já jsem domov neměla ani jako dítě v onom zmiňovaném 3+1, protože matka tam vládla absolutistickou rukou. A už vůbec ne u otce, kam jsem chodila na návštěvy. Kde mi řekli: "Tady máš taky domov", aby mi následně vynadali, že jsem si bez dovolení vzala jogurt z ledničky. (Byl to jogurt tatovi ženy a měla jich tam asi šest.)

Tehdy jsem byla skoro posedlá ideou vlastnit pokoj, normální dětský pokojíček: prostor, který by byl můj, nad kterým bych měla určitou moc, mohla se tam schovat a být tam sama. To se mi nesplnilo a pokud nevyhraju ve Sportce nebo se neprovdám za někoho velmi bohatého a velmi nemocného, nesplní se mi to nikdy.

Musela jsem si domov a bezpečí předefinovat. Teď jsem to já sama. Bod v čase a prostoru, kdy poblíž není nikdo, kdo by mě mohl ohrozit; kde se nemusím kontrolovat, naopak já mám kontrolu a nemusím si hlídat okolí. Moje dcera snad to bezpečí má ve mě. V nic pevnějšího nemůžeme doufat. 

Vysypané z mobilu...

Zítra jdeme všichni v Brně na Kanárky!

 Ano, Kanárci v síti LIVE budou konečně v Brně, v co.labs, zrovna zítra večer... Tak já si konečně vysypu z mobilu část fotek z loňské konference APSS ČR (Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR) o digitálních závislostech:

#citatdne 

#citatdne 

Nalaďte se na zítřejší natáčení podcastu:) 

LOVE - ISM by Jul (35.)

 

- Mamíí, dej to tetě ty a neříkej, že je to ode mě... 

(Otázka zní, nepozná to teta i tak?) 

Šlapanice

No Future

 Poslední dobou přemýšlím, jestli je politika o tolik horší než bývala a nebo jsem tak moc já změnila přístup. Odpověď je "ano" a "ano". 

Přišla jsem na to, že když mi bylo 15, defaultně byli všichni kravaťáci v politice vychcaný (ale odcházeli z politiky za milióny na úplatcích, zatímco dneska s nima nehnou ani nakradené miliardy) a sice jsem se těšila na plnoletost, až budu moct volit (zelené nebo nějaký ekvivalent dnešních pirátů), ale tak nějak jsem od toho moc nečekala.

Jak stárnu, pubertální vzdor a nesmiřitelnost mě opustily a chápu, že politika je kompromis, takže z podstaty úplně radost nemůžu mít z nikoho a vlastně i některým těm politikům rozumím...

A o to hůř se mi snáší ti, co fakt ale echt vychcaný jsou. Mimochodem, proč si Češi tak rádi do čela volí psychopaty? (To byla řečnická otázka, odpověď známe a dokonce na to téma máme docela dost i populárně naučné literatury.)

Nově v situaci, která tzv. za nás nebyla: ruská informační válka, probíhající převážně na internetu, která působí, že i ti nejvychcanější hajzlové a nekompetentní neschopové mají dost silnou voličskou základnu na to, aby se skutečně dostali k moci. 

No, jako nevyvinulo se nám to hezky... Byly doby, kdy jsem věřila, že internet přinese jen samé dobro. Když se ještě připojovalo přes telefon, koruna za minutu a držela jsem se iluze, že přístup k informacím by nám mohl prospět... Silly me!

A mimochodem, zítra večer jsou v Brně Kanárci v síti LIVE! 

Víkend v Brně

 Animefest, Meeting Brno, Pouť smíření, protesty (ponejvíce) voličů SPD a ANO, sraz Antify...

Ve zkratce jsem to shrnula u příspěvku na Instagramu.

Sudetoněmecký sjezd v Brně mi nepřišel důležitý, ostatně méně oficiálně se tu koná každý rok už opravdu dlouho (viz ten instáč), dokud se do něho nevložil Andrej Babiš s Tomiem Okamurou a nezačali vykládat, kdo může nebo nemůže jezdit do Brna.

To ty vole když už někdo, vám řeknu já, protože já jsem x-tá generace tady žijící, ne nějaká náplava ze západních Uher a Japonska. 

Ze smysluplné, dobré a naprosto pohodové akce po jedenácti letech najednou, z ničeho nic udělali bojovku. Proč?

Aby se začaly řešit stokrát vyřešené, osmdesát let staré dekrety? Které, i kdyby se dnes zrušily, tak stejně jako nic v právu ani toto nebude platit a v nijakých důsledcích mít dopad retrospektivně? To jsou náš premiér a předseda sněmovny pětiletý děcka, že toto neví? Na tom přece není nic zas tak složitýho, v základu. Ano, Benešovy dekrety, odsun, divoký odsun speciálně v Brně, je extrémně bolestivá a ostudná kapitola našich dějin, zároveň extrémně zajímavá - pro mě je teda za určitých podmínek zajímavé kde co - když to posloucháte nebo čtěte opravdu do hloubky, ale zjednodušená podstata toho je učivo základní školy. 

Tak v čem je kurva zase problém? 

A úplně stejně, stejně nesmyslně rozkopal (nebo se chystá rozkopat) něco, co léta funguje v lidskoprávní agendě.

A z těch jeho vyjádření, Andreje Babiše myslím, mi teda jde mráz po zádech. To je snad nejvíc psychopatická věc, co jsem od něho kdy četla nebo slyšela. 

Andrej Babiš a celé to jeho hnutí ANO, pane poskoků se tváří, jako že jsou nějaká středová strana pro každého. Ale to, co teď dělají ukazuje úplně jasně na to, že je to stejná pátá kolona jako SPD, IVK Motoristi, komunisti a další. Jenom AB si občas odcituje chudáka Masaryka a za výše jmenované se schovává. Zatímco russakům kvůli tady rozesere všechno, co bylo dobrý.

A naše děti v tom budou muset žít.