Sama redakce trpí nedostatkem kusů časopisů.

 Našla jsem v knihách, co mám po dědovi, dopis.

"Vážený soudruhu, s politováním vám musíme oznámit, že časopis Naší přírodou č. 5/84 Vám nemůžeme zaslat. Sama redakce trpí nedostatkem kusů časopisů.

Se soudružským pozdravem

Státní zemědělské nakladatelství, n.p."

Life in Czechoslovakia under Soviet rule :)) 

"Dear Comrade, we regret to inform you that we cannot send you the magazine Our Nature No. 5/84. The editorial office itself suffers from a shortage of magazines.

With comradely greetings

State Agricultural Publishing House, n.p." 

Mé dětství v socialismu

Plánovala jsem navštívit tour ke knize Mé dětství v socialismu, dokud jsem na FB Lukáše Hejlíka nezjistila, že už skončilo. Patrně dostanu novou šanci za dalších 25 let od něžné revolúcie.

Sama vzhledem k mému datu narození nemám na své panelákové dětství žádné zvláštní vzpomínky, jaké bych nejspíš neměla za jakéhokoliv jiného režimu. Snad jen to sídliště ve výstavbě. 

Tedy kromě jedné milé, úsměvné. Z části za ni děkuji Terez. 

Na podzim roku 1989 jsme obě začaly chodit na základku, do 1.A konkrétně. Ještě nás ta škola ani nestihla začít štvát, když jednoho rána vběhla do třídy paní učitelka, zjevně rozrušená ze zdi rvala zarámovanou fotografii chlápka, co měl být náš prezident (v té době jsem si nebyla jistá jeho jménem; protože jsme doma měli džungarského křečíka Mikeše Jakeše, trochu se mi ti dva pletli) a na její místo pověsila obrázek Václava Havla se slovy: "Ten tady dlouho nebude."

Snad se dožila dnešních dní, kdy lidé sundávají ze zdí portréty Miloše Zemana a Václav Havel se tak několik let po své smrti vrací do úřadů, kanceláří a školních tříd. Jistě by ji to potěšilo.