Vlož citát

 Můj narcistický otec (jestli vám ten výraz vadí, dosaďte si "do sebe zahleděný, bez empatie, chladný, autoritářský, manipulativní") mi po narození dcery poslal citát o tom, že dítě není třeba vychovávat, stačí hezky žít a dítě se přidá. Je velký paradox, když vám rady o dobré výchově dává někdo, kdo vás tou svou poslal rovnou cestou na psychiatrii. (Ne za psychologem, ale za psychiatrem, všimněte si).

Nicméně v tom citátu je velká pravda. Děti se přirozeně učí nápodobou. To je starý známý fakt.

Co je na tom pro mě zajímavé? Proč se zrovna jemu ten citát zalíbil. Myslím, že pro člověka bez empatie nebo s tak malou schopností ji projevit, jakou měl otec, je to jeden velký konfirmační bias: Můžu si dělat, co mně vyhovuje, nemusím se snažit porozumět dítěti, ani naplňovat jeho potřeby. Dítě se mi přizpůsobí, dítě se přidá a tak to dělám dobře. Jsem skvělý rodič.

Asi každému normálnímu člověku je jasné, že takhle to nechodí.

Mám ráda jiný citát o výchově. A jdu vám ho vygooglit, což bude porod, protože si ho samozřejmě nepamatuju do písmene přesně... 

Takže nic, google citát nenašel. Všimli jste si, že internet na vás v poslední době vysype tisíc reklam a informací, na které jste se vůbec neptali, ale co potřebujete, najdete - pokud vůbec - po vyčerpávajících hodinách hledání? Myslím, že se nám vyhledávače rozbily. Pamatuju doby, kdy internet ještě fungoval.

Podstata byla: Dobrá zpráva pro rodiče je, že je jejich děti neustále pozorují. Špatná zpráva pro rodiče je, že je jejich děti neustále pozorují.

Ano, ten malý člověk, co s vámi bydlí, má vaše geny a geny svého druhého rodiče. Taky otce, matky, tchána, tchyně,... Navíc jeho mozek je celý žhavý (do určitého věku), aby po vás opakoval všechno, co děláte. Můžete pronášet sebevznešenější pravdy o světě a jeho místě v něm, ale to děcko vás vidí a vyhodnocuje!

Jako dospělá se bavím pohledem na cizí rodiče, jak na své hlučné děti řvou, aby se ztišily. (A u toho v duchu doufám, že jinak je mají rádi a chovají se k nim hezky.)

Když jsem byla malá, dělalo mi naopak problém, když matka prohlašovala věci, kterým věřila, že jsou správné: "Když něco provedete, přijďte za mnou, nebudu se na vás zlobit, ale hlavně nelžete" např. a v reálu se chovala opačně, zbila nás a tvrdě potrestala, kdykoliv jsme se sestrou udělaly něco špatně a ona se to dozvěděla. To nás VELMI rychle obě naučilo lhát a zatajovat.

Jeden příklad za všechny, ale i jindy bývala mistryně dvojné vazby (double bind) a to je docela peklo, věřte mi.

Takže možná radši se vyprdňete na moudré citáty a poučky o výchově a mějte sve děti rádi a snažte se jim porozumět. A samozřejmě, buďte jim dobrým příkladem ;) 

Emocionálně nezralí rodiče

 Hodí se, i v případě, že tvůj otec je/byl - jak my laici říkáme - zasranej psychopat a matka je/byla zasraná psychopatka. 

Což v reálu znamená člověk se sociopatickými nebo narcistickými rysy, ve výjimečných případech přímo sociopat nebo narcista. 

Není to tvoje chyba. Nikdy to tvoje chyba nebyla. Zodpovědnost za vzájemný vztah nesou rodiče, ne malé děti.

Neměli by tě rádi, kdyby jsi byl/a jiný. Nebudou tě mít rádi, ani když se změníš.

Nikdy pro ně nebudeš dost.

Je to jejich hendikep. Ne tvoje chyba.

Mrzí mě, čím si kvůli jejich nedospělosti a sebestřednosti procházíš. Není to fér. 

Když jdeš peklem, nezastavuj. 

Až budeš moct, utíkej. 

Tak daleko od nich, jak to jen půjde. 

Nastav si hranice a za ty je nepouštěj. 

Nic jim automaticky nedlužíš jen proto, že jsou tvými rodiči. No contact je přiměřená obrana. 

LOVE - ism by Jul (26.)

 42 pryč. Čekala jsem, že v tomto roce konečně objevím odpověď na základní otázku života, vesmíru a vůbec a ono ne. Žádné satori se nekonalo a teď už teda nečekám nic. Vítej 43!

Budapešť, jako obvykle nic nemůže jít v klidu

 Abychom se nacítily na Vánoce, jezdím s dcerkou na různý adventní trhy. Já té výzdobě, cukroví ani úklidu doma moc nedám, radši klid než (přehnaný) úklid, tak aby měla možnost načerpat atmošku aspoň nějak...

Teď teda zrovna sedíme v autobusu směr Budapešť. Kde jsme btw ani jedna ještě nikdy nebyla.

Je to na jeden den, ale stejně potřebuju hlídání pro psy. Což jsem nějak mezi řečí zmínila před bývalým, tzn. otcem dcery. A on se nabídl, že je pohlídá. Já že ne, že to je v pohodě (radši zaplatím někomu jinýmu), on že fakt v pohodě, že je pohlídá (možná mu šlo o to pětikilo, co bych mu dala, protože je lakomej af), tak jsme si nakonec plácli: Bude hlídat pejsky dneska a pak jedno úterý v prosinci, kdy pojedeme na adventní trhy do Vídně.

Hlavně ale abych se na to mohla spolehnout, protože když se teda takhle domluvíme, nebudu už hledat nikoho jinýho a kdyby něco, je to průser: buď by nám propadl zájezd nebo nevím, ale nechat je samotný nemůžu.

Jasně spolehni se, vždyť to říkám, že v pohodě, budu je mít u sebe rád.

Dva dny před odjezdem nepřišlo dceři výživné. Další den ho sice poslal, ale o třetinu nižší, aniž by napsal aspoň bú, že proč a kdy pošle zbytek nebo co se děje. (Reálně vydělává trojnásobek toho co já, ale o to, aby jí poslal částku odpovídající jeho dvou- možná třídenní mzdě, to je velký problém.)

Na můj sms dotaz, co se děje a co to má znamenat neodpověděl.

Na další sms dotaz, že jestli alespoň pohlídá ty psy, když zítra v pět ráno odjíždíme, neodpověděl.

Naštěstí jsem mluvila i s jeho novou partnerkou a tak, když jsem se v noci před zájezdem opakovaně budila úzkostí a zdálo se mi, jak ještě potmě, ráno stojím před jeho barákem, nemůžu se na něj dozvonit, čeká na nás taxík a mě dochází, že je to v prdeli a celej výlet můžu odpískat a peníze odepsat, jenom proto že já blbá jsem mu chtěla dát šanci a přesvědčila samu sebe, že tentokrát to dopadne ok, řekla jsem si, že neupadnu do spirály overthinkingu, prostě budu spoléhat na jeho holku a přitom doufat, že třeba jenom ztratil mobil.

Tady je na místě ještě zmínit, že je ex alkoholik, zjevně neúspěšně abstinující od léta letošního roku. 

A taky že tady ty situace mi spouští hnusný flashbacky na špatný situace, co jsem s ním zažívala během těhotenství a v následující době, kdy sice mi bylo jasný, že je otázka času, kdy se ho zbavím, ale provést to nešlo, protože bych skončila s děckem a příjmem z rodičáku na ulici. 

Někoho by třeba napadlo, jestli nemám jinou rodinu, která by mi byla oporou. Ano a ne. Rodinu jsem měla a ne, rodiče by mi oporou nebyli, stejně jako jí nebyli nikdy.

Právě od rodičů jsem se naučila snášet zacházení, který - jsem přesvědčená - by si žádný člověk neměl nechat líbit. Takže jsem se ze "vztahu" (jakože vztah už z definice je něco jinýho, ale nevím, jak toto pojmenovat), neuměla vymanit zavčas. 

Tomuto se opravdu ze všech svých sil snažím u dcery předcházet. Bože, ať se nedá dohromady taky s takovým debilem 🙏 (Jenže jak ji mám varovat, když zároveň se snažím vyhýbat sdělování špatných věcí o jejím druhém rodiči?) 

Takže na sms, co jsem mu už jen tak pro formu poslala ve 4:30, že jsme se psama na cestě, neodpověděl. 

Naštěstí telefon zvedla jeho přítelkyně, která ovšem moje psy hlídat vůbec neměla, protože má plný ruce práce s jejich společnou dcerou, a stejně to teď dělá. Zachraňuje mu prdel. 

Bývalý je dospělý člověk. Resp ne-dospělý. Nicméně není mu třináct, což by byl chronologický věk odpovídající jeho některému chování. 

Pokaždé, když jsem se nechala - já blbá - přesvědčit, ať mu dám šanci zachovat se jako normální dospělá osoba, posere to. 

OK, tohle bylo naposledy. Přísahám. A tu žádost o stanovení výše výživného taky podám hned po Vánocích, protože zjevně on je furt stejně bezohledný, sebestředný fracek (ve čtyřiceti!). A teď jsem to sem napsala, takže musím. 

Ale tady nejde jen o to, že se mu opakovaně snažím důvěřovat, že zvládne pohlídat psy a on to doslova pokaždé posere. Tady jde o to, že je to bohužel otec naší společné dcery a - asi už tušíte - já mu musím dávat i tu dceru. Člověku, který se s váma na něco na pevno domluví a v kritickou chvíli přestane komunikovat. Nedokáže ani napsat sms a třeba si ty vole vymyslet, že onemocněl. Cokoliv. On prostě mlčí. A následně to celé obrátí proti vám. 

Když má tu partnerku, co má teď, mám aspoň trochu klid, protože se spoléhám na ni, že se dceři nic nestane. Ale co budu dělat, až se rozejdou? Jak můžu s klidem svěřit dítě člověku, co není schopný hlídat ani psa? 

BTW nejvíc se moje naivita neprojevuje v tom, že se mu snažím uvěřit, že něco zvládne, ale ve víře, že když ho vystěhuju a rozejdeme se, že se ho zbavím. 

Ne. O x let později a je to furt špatný. Trochu míň, než když jsem se před ním dřív neměla kam schovat, ale jakmile s někým máte dítě, nezbavíte se ho nikdy. 

RadoVan vs. NF Radovan

 Teď se mi stala docela divná věc a popravdě mě zamrzela: zas jedna oblíbená celebrita spadla z piedestalu :(

Nikol Leitgeb (Štíbrová) zveřejnila na svém IG utrápený příspěvek, že spolek RadoVan jí posílá předžalobní výzvu kvůli názvu jejího nadačního fondu NF Radovan. Který pojmenovala podle přezdívky - jak asi všichni s Instagramem víme - svého prvorozeného syna.

Spolek RadoVan, z. s. vznikl v roce 2019, nadační fond Radovan byl založen v roce 2023. O čtyři roky později, kdyby to náhodou nebylo jasné už takhle od pohledu.

Znám brněnský spolek RadoVan z venku, bych tak řekla. Nikdy jsem pro ně nic nedělala, nemám důvod se jich nějak extra zastávat, ale od začátku mě ohromilo, co za práci dělají, co se osobní asistence týká. Schválně, jestli je neznáte, podívejte se na to.

Později jsem u nich byla na pár přednáškách. A moc se mi zalíbila i podpora, kterou dávají neformálním pečujícím. Až nakonec rozjeli projekty pro osoby s PAS, čímž se stalo, že máme společné klienty a od nich vím, jak jsou pro ně důležití.

Protože jsem znala spolek RadoVan přišlo mi divné, že tu duplicitu názvů nikdo neřeší, LOL. No, evidentně to řešili... 

U Nikol se stalo, že pod příspěvkem, kde to podala trochu jako ne že "TVL já jsem to podělala a založila si neziskovku s názvem jiné, už existující a teď budu muset rebrandovat a to je hroznej voser", ale "zlej spolek se mi snaží házet klacky pod mé ušlechtilé a vyznamenané nohy", se vyrojila spousta komentářů jejích především fanynek, v jejichž počtu má Nikol Leitgeb rozhodně nad malou neziskovkou z Moravy navrch, jak je to do nebe volající drzost, motivovaná závistí a nepřejícností, na každou svini se vaří voda atp. Protože Radovan je přece její syn, tak co by asi ona mohla udělat špatně?

Přiznala, že předžalobní výzvě předcházela jakási jednání, která - hádám - nikam nevedla. Nicméně z toho vyplývá, že spolek RadoVan s ní o tom mluvil, podle jejích slov roky (?). 

Nevěřím, že si neumí představit, jaký plynou pro organizaci komplikace, když jim někdo vezme název, už jenom při fundraisingu.

Její komentující ji litují, vyjadřují podporu, nadávají spolku, o kterém nic neví, vyjadřují víru, že vše dobře dopadne, tzv. spolek RadoVan prohraje. Nebyl tam jediný komentář, který by to aspoň trochu uváděl na pravou míru. No, brzy jsem zjistila proč...

Když jsem ten komentář napsala já sama:

Spolek RadoVan dělá skvělou práci a nemusíte být génius, abyste vymysleli x způsobů, kterým jim ta situace může komplikovat život. Stejně tak NF Radovan jistě dělá záslužnou práci, ale bohužel už když se podíváte na data jejich registrací, vidíte, že přišel s tím názvem jako druhý. Potřeba jsou u nás jistě oba dva, držím pěsti, aby to vyřešili co nejméně bolestivě a mohli dál fungovat. 

Přičemž Nikol psala, že je z toho tak unavená (asi jak ji spolek RadoVan obtěžuje svým požadavkem), že možná bude muset činnost fondu ukončit. Nevím, no. Já bych ten fond spíš přejmenovala. 

Každopádně, moje tři komentáře, podle mě psané dost objektivně a slušně, na stovky hejtů proti spolku RadoVan, smazali a následně mě zablokovali, takže už žádnou Nikol Leitgeb na Instagramu nevidím. 

Zajímavá reakce.

Každopádně kdyby to nááhodou četl někdo z RadoVanu, ty hejty u Nikol na Instáči jsou tam mj. proto, že jiné příspěvky nejspíš mažou (nevidím je, tak si to nemůžu ověřit) a určitě jejich autory blokují. Je nás hodně, co si vaší práce vážíme. A ať to ideálně dopadne tak, abyste ve své činnosti mohli pokračovat oba ✌️🙏

Odteď ne proto, že by mi nějak imponovala osoba Nikol Leitgeb, ale čistě proto, že i její fond pomáhá potřebným. No co už... 

Šťastná definice

 Pojem "politická neziskovka" v neziskovém sektoru neexistuje. Ke všem neziskovkám se má přistupovat stejně, podle předem daných pravidel.

Je to pojem, který ale existuje jako prostředek ruské informační války a tak ho začali používat i populisté.

S hezkou definicí teď přišel Jindřich Šídlo: 

"Politická neziskovka je taková, která vadí nějakému politikovi."

Konečně to můžeme používat i my, co máme zatím ještě víc mozkových buněk než zubů. A protože jsou politici, kterým vadí celá občanská společnost komplet, dá se to aplikovat na kohokoliv... 

https://www.stream.cz/stastne-pondeli/stastne-pondeli-politicke-neziskovky-konci-jako-prvni-clovek-v-tisni-a-spd-65393126?fbclid=IwdGRjcAOGi0ZjbGNrA4aLP2V4dG4DYWVtAjExAHNydGMGYXBwX2lkDDM1MDY4NTUzMTcyOAhjYWxsc2l0ZQIyNQABHu1FwhmkIXTYqrflbXv-4vrpc5EF6ct71vaLK_f0l0XLtAjLHCQuRXLmI90t_aem_NDxsAMIXx81hMDv91PkTEw

Jinak se k tomu srozumitelně vyjadřuje Šimon Pánek na svém FB, muž, který stojí za Člověkem v tísni, což je jedna z neziskovek, na které si dezoši nejradši brousí své dva zuby. 

Další je Milion chvilek, který ovšem, jak je velmi jednoduše dohledatelné, od státu žádné příspěvky nemá. Logicky, když chtějí být nezávislí. Asi proto se k prohlášením o politických neziskovkách cudně nevyjadřují. Mohou si to dovolit. Zatímco boti, trollové, mulťáci a pár zblblých na sockách hřímá, jak současná vláda Chvilkařům zakroutí krkem, až jim utáhne kohoutky, oni se můžou těšit na moment, kdy zjistí, že to se stát prostě nemůže.

//A o tom, že Motoristi krátce po prohlášeních o politických neziskovkách zveřejnili záměr zaregistrovat si jakysi think tank, se už radši ani nebudeme bavit :))

Think tank je instituce, společnost nebo výzkumná či zájmová skupina, typicky působící v oblasti politiky nebo ekonomiky. Většina think tanků jsou nevládní organizace, ale některé jsou poloautonomními agenturami ve vládě nebo jsou spojeny s konkrétními politickými stranami nebo většími podniky. (wiki) 

Vyserte se na nezisk

 Máme to tu zase, lhaní o nezisku.

Pojďme si říct na rovinu, že jediné "politické neziskovky" jsou samy politické strany. Které opravdu mají statut neziskových organizací. Opravdu si myslíte, že ANO sebere peníze ANO? SPD odebere státní příspěvky SPD? Motoristé zruší Motoristy? Nebo spíš jen papouškují ruské dezinfo, které se tradičně obrací proti občanské společnosti? Protože diktatury aj. totality samozřejmě občanskou společnost milují, že.

Neziskovky dělají spoustu užitečné práce, která má dobrý vliv na život společnosti. Od sociálních služeb po fotbalové tréninky malých holek. Dělají to proto, že je to práce potřebná a stát sám ji dělat nechce, ale uznává, že je nutná a proto platí nezisk (někdy se spoluúčastí "klientů"), aby ji dělal za něho.

Nicméně fungování neziskového sektoru je samo o sobě, samozřejmě jako všechno, dnes velmi složité a rozumí tomu zpravidla ti, co se jím odborně zabývají. Přesto v základu by tomu mohl porozumět každý běžný občan. Kdyby chtěl.

Mluvila jsem i s člověkem, který je pro zrušení neziskovek, přestože jeho rodina služeb neziskovky zřizované městem využívá a její zrušení by ji citelně zasáhlo. On totiž neví, že je to neziskovka. Dokonce podporovaná ze zahraničí (EU). Takže agent! Ano, opravdu velká část osobních asistentů, pečovatelů, sociálních pracovníků jsme zaměstnanci nezisku.

Když jsem mu tohle řekla, začal blábolit cosi o politických neziskovkách. Nic takového neexistuje, je to termín, co sem přivál vichr z východu.

Stát po nezisku něco chce. Aby za něj plnil závazky rozvojové pomoci, například. A za tu zase jinou pomoc získává. Je známo (ověřte si to, jestli nevěříte), že naše země z EU, Norských fondů ad.  získává stále ještě víc než poskytuje. Nemáme si absolutně na co stěžovat, leda bysme chtěli říct, že těch peněz dostáváme moc, ať nám už nic nedávají. Nebo zajišťoval péči nesoběstačným, případně vzdělával a vychovával prostřednictvím nabídky smysluplného trávení volného času, poskytoval primární prevenci, cokoliv.

V tom smyslu je celý neziskový sektor spojený se státem. Stejně jako jsme s ním spojení všichni, kdo v něm žijeme.

Když jsem toto vysvětlila, začal blekotat, že chce, aby neziskovky byly registrované a zveřejnily své financování.

Jako že existuje někdo svéprávný, kdo si myslí, že se neziskovky neregistrují? Že nezveřejňují podrobnosti svého financování? Vážně? Jste tak pitomí nebo si děláte srandu?

Ano, když to rozšířím z rl i na online svět, opravdu takový člověk není jen jeden a opravdu existují blbci, kteří nasedají na proruskou propagandu s vítězným ejchuchu ve tváři a pokřikem: "Registrujte se a zveřejněte své financování!" vyráží do boje s občanskou společností.

Není lepší způsob, jak ze sebe dělat debila, než takhle vykopávat otevřené dveře.

Mám takový vlhký sen, o pár desítek let později jsem změnila cílovou skupinu a pracuju v přímé péči. Ano, zvláštní vlhký sen, protože nikdo normální u nás nebude snít o tom, že dělá tak těžkou práci za minimální mzdu. A dostane se ke mě někdo, o kom vím, že za svého produktivního života získával politické body štvaním proti nezisku. A teď ho tady mám, chudáka, potřebuje vyměnit plínu a dopomoc s oblékáním, stravou i hygienou. Jenže já jsem zaměstnanec nezisku, který on chtěl zrušit. Kterému házel klacky pod nohy a nezajímalo ho, komu všemu tím uškodí a jak moc. Udělám to? Ne. I jako pečující mám právo klienta odmítnout, protože v tomto případě jsem si dost jistá, že bych neovládla svoji touhu mu v tý špinavý plíně vymáchat rypák. A odmítne ho i kolegyně. A kolega. A další kolegyně. A tak se chudák bude muset obejít bez práce té nenáviděné politické neziskovky. Happy end.