Terst - Vídeň vlakem, druhá - ta horší - část.

 Kolikrát jsem tam řekla něco ve smyslu "posranej Villach", bych už nespočítala. Za to se chci omluvit. Villach za nic nemůže.

Bohužel teda hotely měly fakt plno, nejen z pohledu přes booking. Ale aspoň nás upřímně litovali a dokonce matka recepční z hotelu, v jehož restauraci jsme se zastavily, se nám snažila pomoct motlidbami za nedojezd někoho z hostů. 

Marně. 

Josefína si objednala večeři ze snídaňového menu, což po bleskovém zhodnocení naší ubohé situace pan vrchní skutečně přinesl a ani to nekomentoval.

Po jídle jsme stihly zmrzlinu a přichomítly se k večerní vodní show. Kdy nad řekou za pomocí vody a světel vytvořili něco, co vypadalo imho efektněji než ohňostroje a stopro to bylo mnohem ekologičtější a okolí přátelštější než tady naše Ignis Brunensis. Takže inspo pro Brno ;)

Navíc nás hned při příchodu do centra přivítaly desítky svítících srdíček všude kolem a Pepi potkala v bubble tea baru jakýhosi medvěda, co zná z pohádek a je prý super. 

Já jsem z toho celkově sice byla na mrtvici, ale pro dceru jsem se to snažila rámovat jako super dobrodružství, na což kupodivu, když jsem u toho půlku času brečela, ona ochotně přistoupila a už před začátkem vodní show exaltovaně vykřikovala, že Villach je super a je to náš nejlepší den dovolené!

A že se musíme vrátit na delší dobu. TVL nevím, já asi vlakem po Rakousku ještě dlouho nepojedu.

Z Villachu jsme měly vyrazit v 0:45, což samo o sobě bylo na hovno, protože je to dlouho na to zůstat vzhůru, ale krátce na to se normálně vyspat. Takže jako třešnička na dortu, měl něco kolem dvou hodin zpoždění. Které prodlužovali každých deset minut. To abych si nemohla předem natočit budík a zdřímnout si aspoň na nádraží na zemi. 

Skupinka mladíků, kteří s námi cestovali z Ljubljaně to zatáhla přímo na dlažbě v centru města. Vypadali, že na další cestu rezignovali. 

Pepi spala buď na cestovní tašce (ještě že jsem nevzala skořepinový kufr) nebo na mě. Já jsem byla jako že vzhůru a ve střehu, abych sledovala zavazadla a narůstající zpoždění i frustraci spolucestujících, ale reálně spíš v jakemsi bdělém kómatu.

Vlak přijel, narvanej do posledního místečka (vlastně přes poslední místečko), a nadešla asi nejhorší část cesty. Když jsem si myslela, že víc už mě ruce bolet nemůžou, víc už mít přesezený nohy nejde, hlava mi každou chvíli upadne ze zatuhlýho krku a unavenější už nebudu, čekalo mě 6 hodin sezení na zemi, kdy se nemůžu, ani nechci pohnout, protože na mě leží spící dítě a aspoň jemu chci dopřát trochu odpočinku. Taky v opačným případě by vzteky řvalo a brečelo tak, že reakci okolí (včetně sebe) bych zažít nechtěla, že...

Odtud je fotka v minulém příspěvku. 

No, nakonec jsme to přežily, i když mozoly na rukou mám doteď a ani můj krk se doposud nevzpamatoval. Potřebovala bych další dovolenou.

V duchu děkuju všem, kdo nám cestou pomáhali, s kým jsme se dali do řeči. Trochu mi přišlo líto, že mi není 18 a nejsem na prázdninové interrail cestě bez cíle a objemných zavazadel, jako někteří z nich. God bless you.

Zpáteční cesta naprosto zastínila pobyt v Terstu, který byl super. Jenom krátký. Reálně, s mojí láskou k muzeím, historii a kávě mi přijde adekvátní tam strávit tak 10 - 14 dní. Případně celý život. Jenom asi nejezděte vlakem, no...

A já jdu sepisovat reklamaci pro OEBB. Jupí!

//BTW to po příjezdu vykládám Janě, která nám hlídala psy a ona že rodina našich kamarádů takhle jela vlakem, se dvěma malými dětmi, až do Florencie a super. Nejlepší dovolená v životě! TVL! 

Terst - Vídeň vlakem = největší chyba

 Taky jste slyšeli o té super železniční trati mezi Vídní a Terstem, někdejším nejvýznamnějším přístavem habsburské monarchie? Já bohužel ano.

Představovala jsem si to zjevně příliš romanticky. Přesto že AI tvrdí, že z Vídně do Terstu jezdí až 5 vlakových spojů denně, zrovna v den naší cesty nejel ani jeden. Takže tam jsme to daly Flixbusem. 

Aspoň zpáteční cestu jsem koupila vlakem. Dva týdny před odjezdem mi přišel od rakušáků mail, že budou probíhat nějaké stavební práce v okolí Ljubljaně, že se to týká zrovna "našeho" vlaku. Dál jsem nerozuměla, co po mě vlastně chtějí. Resp. to podle mě nevyjádřili dost jasně. 

Proto jim volal švagr, pro kterého je němčina skoro mateřský jazyk, aby zjistil, že nechtějí nic. Že spoj neruší, jenom je možný, že místo vlaku v určitém úseku pojede autobus, ale že si můžu vybrat i spoje v jinou dobu, nebo v původní, to všechno se zakoupenou jízdenkou a jenom sledovat informační cedule, případně dbát pokynů zaměstnanců drah. V pohodě, ne? 

Takže místo vlaku jsme - dle pokynu odpovědné osoby - v Terstu v 12:52 nastoupily do autobusu. Dovezl nás do středu vyprahlé slovinské stepi, na vlakové nádraží u vsi Sežana. Tam podle mě taky museli natáčet Vinnetoua, protože tam nebylo nic, jenom sucho. Přesadili nás do vlaku, který nás odvezl na nádraží v jiném slovinském městečku, Logatec. Kde jsme přestupovali zpátky na autobus (podezřele připomínal Karosy, co brázdily české silnice před cca dvaceti lety, ale aspoň měl klimu), který nás dovezl do Ljubljaně. 

A dál nic. 

Musím říct, že z Terstu až tam se o nás řidiči hezky starali, aby se nikdo neztratil. Navíc mezi Sežanou a Logatcem (skloňuje se to tak?) to byla fakt krásná cesta. Jenom kvůli těm třiceti kilometrům asi bylo zbytečný absolvovat tohle všechno. 

Takže v Ljubljani nás vysadili z náhradního autobusu a neřekli ani slovo. Ptala jsem se řidiče, když máme lístky až do Vídně, kam máme jít. Prý že do Vídně jezdí autobusy z nástupiště 28. Nejelo nic. Šly jsme se ptát na nejbližší informace. Dozvěděla jsem se, že máme sice nejspíš jet autobusem, ale náhradním autobusem za vlak, takže se musím zeptat na infu na vlakovým nádraží. 

Tam za přepážkou seděl pán, který byl stoprocentně buď na houbách nebo LSD, protože nám - a páru dezorientovaných seniorů - v 16:10 řekl, ať rychle utíkáme na nástupiště sedm (sedm z osmi, takže vzadu), že nám jede vlak za necelé tři minuty a asi ho nestihnem'.

Když jsme tam doběhli, museli jsme uznat, že to trefil. Skutečně jsme ho nestihli. Podle jízdního řádu jel v 16:05. Nejspíš byl v trapu už ve chvíli, kdy jsme ještě všichni stáli před informacemi a mluvili s ním. 

Další vlak do Vídně s přestupem ve Villachu měl jet v 17:15. Na odjezdové ceduli jsem s pomocí Google Translatoru zjistila, že nejede.

Vypravili za něj náhradní autobus. Místo čísla nástupiště měl *. OK, takže znova na informace...

Bohužel ze dvou přepážek byla obsazená stále ta jedna jediná vysoce nespolehlivým zaměstnancem slovinských drah. Blahosklonně mě poučil, že náš náhradní autobus vyjíždí z parkoviště vedle budovy.

Autobusů tam stálo asi osm, oběhla jsem je všechny snad desetkrát, abych zjistila, že do Villachu, podle cedulí za čelními skly, nejede žádný. Všechny jely dvěma možnýma trasama do jakysi díry jménem Kranje.

Přičemž celou dobu táhnu batoh s jídlem a vodama a obrovskou tašku se všema našima krámama + dcera má kufřík na kolečkách plný hraček, který ale úplně nezvládá sama řídit a rozhodně nestíhá běžet v mým tempu: Rychle, na autobus, aha, tak nic, tak honem na informace, maminko, mě se chce kakat, vydrž, musíme utíkat na jiný informace, aby nám to náhodou neujelo, vykakáš se pak, mamí, já ten kufr ze schodů nesnesu, jo, tak nám to ujelo, už dávno, proč nás sem ten kokot poslal, tak pojď půjdem' najít záchodky...

Až se kolem začali rojit muži v indiferentních uniformách, takže asi personál, patrně?, dozvěděla jsem se, že Kranje je přesně to místo, kam potřebujeme jet. 

Proč mi ten člověk na informacích neřekl, že náhradní autobus za vlak do Villachu jede jen do další prdele u Ljubljaně a proto autobus do Rakouska ani hledat nemusím? Bůhví.

Tak jsme se tedy dostaly do Kranje. Tam jsme přestoupily do vlaku. Konečně do první třídy, kterou jsem nám připlatila. Abychom měly víc prostoru na nohy, stůl a možnost objednat si jídlo. Místo tady celkem je, stůl taky, jídlo žádný.

A vlak stojí. Máme sedadla vedle kabiny strojvedoucího. Už se ho bylo ptát asi pět lidí, proč nejede. Jestli prý stihnou spoje, které mají navazovat, když měl být dávno někde jinde. Prý snad počkají. My musíme čekat na další autobus. WTF?

Čekali jsme, autobus s dalšími cestujícími žádný nepřijel, ale po nějaké době se objevil průvodčí, co s námi jel imho už z Ljubljaně, odmávl vlak, nastoupil a my se rozjeli... 

Když jsem mu teď ukazovala naše lístky, říkal, že tohle ale jede jenom do Villachu. Povídám mu, že vím, ale že odtam má jet další do Vídně. Tvářil se dost skepticky... 

Jako kdybych měla čas a byla sama na nějakým dobrodružným čundru s batohem na zádech, asi by mi to ani nevadilo. Ale já mám sebou malý dítě, těžký zavazadla a za dva dny musím být v práci.

Už takhle, pokud to teda klapne, budeme ve Vídni před půlnocí. Naštěstí nejedeme rovnou domů, ale máme kousek od Hauptbahnhof booklý pokoj.

Jenže ono je klidně možný, že v prostřed noci skončím TVL někde ve Villachu. 

A to mimochodem, takhle tu cestu popisuje vyhledávač spojení:

A reál: autobus Terst - Sežana, vlak Sežana - Logatec, autobus Logatec - Ljubljana (příjezd 15:57), tam dál nic nenavazuje, protože náhradní autobus za vlak přijel pár minut před odjezdem vlaku do Vídně a to si ani nevytaháte zavazadla z pod autobusu, natož abyste přestoupili, takže autobus Ljublana - Kranje, vlak Kranje - Villach a dál kdo ví... 

Slovy OEBB: může se stát, že část cesty pojedete autobusem. Ještě že máme upgrade na první třídu! Kdyby na rovinu přiznali, že to bude cesta s pěti přestupy a nejistým výsledkem, mohla jsem jízdenky stornovat a jet autobusem. Zlatej Flixbus. 

Edit: Do Villachu vlak dorazil se zpožděním 22 minut, takže poslední spoj do Vídně byl už pryč. Pan průvodčí věděl. 

Hotely jsou všechny obsazený. Nejen na bookingu, ale i podle paní recepční mají ve městě spíš overbooking než že by byly někde volný pokoje. 

Takže, jo, uvízly jsme uprostřed noci někde TVL ve Villachu a budeme nocovat asi na nádraží, zatím co do Vídně, kde máme pokoj na hotelu, se dostaneme když dobře, v šest ráno. 

Edit 2: Do Vídně jsme dorazily druhý den v 8:29.

První třída ve vlaku ÖBB

LOVE - ISM by Jul (24.)

 

Sistiana 

LOVE - ISM by Jul (23.)

 

Trieste 

Therapy? No, thank you!

 

The Most Wuthering Heights Day Ever (Brno ed.)

 Musím to sem dát, abych se z toho nevyvlíkla. 

Víte, co je The Most Wuthering Heights Day Ever? Ne? Tak čtěte resume od AI (to je btw poprvé, co jsem to k něčemu použila). I AI si myslí, že by se TMWHDE (hezká zkratka <3) měl konat taky v Brně. Podle mě Brno a tahle akce byly doslova stvořený jedno pro druhý! 

A já už tak dlouho přemýšlím o tom, že bych to tady měla uspořádat, když se k tomu bůhvíproč nikdo jinej nemá, že to musím udělat. Nebo se upřemýšlím k smrti.

Takže děkuju moc Scotymu a Kátě, od kterých jsem o tom dozvěděla poprvé. Podruhé už od nikoho, jen od Instagramu. 

A vy čtěte a sledujte hastag #themostwutheringheightsdayever

Potrebuju, aby tam pak taky přišli nějaký lidi... 

Czechtek 2005

 Je dvacetileté výročí zásahu (zbytečného a brutálního) na Czechteku u Mlýnce na Plzeňsku. A k mému údivu a potěšení se tím freetekk zase jednou dostal do mainstreamových médií.

Pravděpodobně - protože zatím jsem nic nečetla ani neposlouchala - nejlepší dokumentem stejně zůstává legendární report tehdy zveřejněný na techno.cz. Kde mimochodem pořád ještě nějaké fotky k vidění jsou:

 http://techno.cz/reporty/index/fotograf:Hans

Tehdy jsem na freeczkový akce jezdila. Občas, spíš na menší (taky tohle je největší akce svého druhu u nás a konala se jednou ročně) a raději než tekkno jsem měla a stále mám d'n'b, jungle, raggajungle, reggae. Nicméně ten rok se to tak zrovna sešlo, že jsem měla jet.

Z Brna jsem vyrážela už s tím, že účastníky napadla policie. Z nyxu a od kamarádů na místě jsme měli info doslova z první ruky, do toho jsme hltali zprávy z mainstreamových médií.

Hodně lidí si cestu do Mlýnce pochopitelně rozmyslelo, my jsme se Sleepym (ze kterýho je BTW ve Státech publikovaný autor, wow) jeli i tak. Věděli jsme, že na místo patrně dorazíme, až už bude po všem. Já chtěla fotit a hlavně jsme jeli pomoct s úklidem.

Nebudu řešit, že pozemek na akci byl pronajatý od majitele a kdyby politici a policie dodržovali zákony, mohli tam tak max dávat pokuty za překročení limitu hluku (komu, když freeteky přirozeně nemají organizátora?) a dávat za stěrače bločky za blbý parkování. Zajímavý ale bylo, jak se zprvu všude psalo, že akce je nelegální ve smyslu nepovolená úřady i protiprávního záboru pozemku. A majitel moc prostoru, aby to mohl účinně vyvrátit, nedostal. Nebo se možná bál nenávisti, která by se proti němu mohla namířit ze strany tzv. běžných občanů? Později ale už technaře otevřeně obhajoval. 

Každopádně jak ze začátku Češi na účastníky a celý freetekk nadávali, brzo velká část společnosti otočila. Zásah byl opravdu nepřiměřený a díky internetu a digitální fotografii se s minimálním zpožděním dostávaly ven svědectví od lidí uvnitř. 

Toho velmi dobře využila politická opozice, hlavně ODS. 

Já jsem v Mlýnci ani později moc fotek nepořídila, protože mi hned ve vlaku cestou tam ukradli foťák. Nicméně v tom hypu, zaplavená adrenalinem jsem toho želela míň než bych sama čekala. 

Na místo jsme se dostali v pohodě, ještě jsme potkávali kolem lesní cesty roztroušené policisty, po nás už ale nikdo nic nechtěl. Vypadalo to tam jak po válce. Nafasovali jsme pytle na odpadky a šli uklízet. Strávili jsme tam celý den a odjeli do Prahy. 

Socani v čele s Paroubkem - a to není politická analýza, ale moje dojmy a ještě navíc dojmy ve vzpomínkách, schválně nic nečtu, dokud to nedopíšu :)) - patrně počítali, že nastoupí na partu špinavých smažek, vyženou je z louky a lidi je za to budou milovat. Bohužel pro všechny zúčastněné to špatně vyhodnotili.

Výsledkem byla spousta nasraných lidí. Nasraných policajtů, kteří otevřeně mluvili o zpackaném zásahu se špatným vedením, nasraných a vyděšených rodin policajtů, které na zásah poslali i těch, co měli pohotovost a fakt se jim tam nechtělo. Nasraných technařů, nasraných lidí, co prostě rádi jezdí na fesťáky a sympatizovali, nasraných rodin technařů. Nasraných starých mániček a trampů, kteří si vzpomněli, jak před revolucí naháněli obušci je samotné. 

Asi fakt nevěděli, že na tekkno ve většině chodí lidi, co po týdnu v korporátu (továrně, škole,...) rádi svlečou košile a kravaty a jdou se zrestartovat. Že takových těch "společností vyvrhlých kriminálních živlů" (pro soudruhy od pohledu), co to přeženou a skončí před bednama v blátě a následně možná na titulce MF Dnes, je tam fakt jenom pár a zbytek je naprosto různorodá, nezaškatulkovatelná skupina. 

Taky bysme se mohli bavit o tom, jak časté a jak přijímané byly před 20 lety v Česku body modifikace, včetně piercingů a tetování. Jak často jste potkali na ulici nebo v práci člověka s netypickou barvou vlasů, dready nebo copánky? 

ČSSD si uspořádala nesmyslnou demonstraci síly a moci, dokonce tam dotáhli obrněný transportér, aby bojovali se skupinou z většiny neozbrojených, polonahých pacifistů na MDMA. Skončilo to tím, že vyhrožovali armádou.

Chytla se toho opozice a ve zkratce, z víkendu techna na louce někde u dálnice se stal snad týden nebo dva techna uprostřed Prahy. Na protestu uprostřed Václavského náměstí jsem poprvé a naposledy mluvila s Lucií Bílou. Systémy hrály z pódia na Letné. 

Svůj czechtek jsem ten rok teda měla i já. Velmi netypický, nezapomenutelný a vlastně pro mě to opravdu byla v jistém smyslu tečka (za svobodou), protože od té doby jsem na žádný větší free akci nebyla a CzechTek skončil. A zároveň ty protesty a všechno okolo byla ztělesněná svoboda sama. 

Ale jak na to teď myslím, asi by stálo za to se jet někam (nejspíš do zahraničí) někdy ještě mrknout...

Tyhle trika pak celý léto rozdávali na každým větším festivalu v Čechách a na Moravě.

Papaláši chtěli dělat gesta a z lidí, kterýma zjevně opovrhovali, si udělali boxovací pytel. Jenže netušili, do čeho se pouští. Po zásluze dostali, co jim patří. To, jak teď lezou do análu komunistům, aby urvali usmolených pár procent, je třešnička na dortu, karma a boží trest za to, co provedli tehdy tam :)) 

Vážně, věřím, že myšlení, které tehdy vedlo politiky k pocitu, že takový zasah je dobrý nápad, je dnes přežité. Navíc lidé se smartphony dokážou v podstatě vše dokumentovat a v reálném čase zveřejňovat. To by se za komunistů, ani krátce po nich, nestalo, ale u Mlýnce už i to (jen spíš s internetem a digitální fotkou) hrálo roli. 

Rozpustit tu akci, I KDYBY nelegálně obsadila soukromý pozemek, šlo i jinak. Případně ji mohli nechat proběhnout a přestupky ad. řešit pak. Žijeme v právním státě. Mimochodem, na netu lidi vtipně den zásahu označují za den, kdy vznikla Pirátská strana :)

Konec éry neorganizovaných technoparty. Přesně před 20 lety zasáhlo 1200 těžkooděnců proti CzechTeku.

Třídílný podcast: CzechTek: Příběh českého raveu