LOVE - ism by Jul (29.)

Valašská atmo v kavárně v Brně 

Skutečné Valachy: Stezka Valaška na Pustevnách

Roburrito

Láska k nedokonalým věcem o povaze myšlenek

 Po dvou týdnech od začátku roku mi došlo, na co se chci letos soustředit: na svoje myšlenky. To je moje předsevzetí. Lépe s nimi pracovat a vědomě měnit zažité vzorce, které mi škodí. 

Po 25+ letech jsem vloni (možná dočasně) skončila s antidepresivy, pár měsíců na to jsem skončila v terapii, kterou mi předešlé skoro 3 roky poskytovala sociální služba, takže tam byl určený deadline intervence a musely jsme to dovést k nějakému závěru. Což ale není to samé, jako když ze zlomené nohy sundáte sádru a za pár týdnů na to už zase skáčete přes kaluže, jako by se nic nestalo. Ještě mám spoustu věcí k řešení.

Od praktické lékařky jsem dostala žádanku na program https://mindwell.cz/, postavený na KBT. Jsem v jeho první třetině, takže se aktuálně zabývám právě tím, myšlenkami.

A do toho bezmyšlenkovitě doma vytáhnu z knihovny knihu, namátkou ji otevřu a čtu: "Kdykoliv se mě zmocnily skličující pocity, pečlivě jsem zkoumal svou mysl a objevil některé její pozoruhodné vlastnosti. Především jde o to, že tím, co mou depresi vyvolávalo a neustále živilo, nebylo nic jiného než mé vlastní neustále se opakující myšlenky. To, jaký druh myšlenek máme, má ohromný dopad na náš citový život. Pozitivní myšlenka vytváří pozitivní pocit, zatímco negativní myšlenka vede k negativnímu pocitu. Pokud do pece své mysli neustále nevhazujeme dříví v podobě depresivních myšlenek, pocit sklíčenosti zůstává pouhým návštěvníkem, který zmizí spolku s myšlenou. Pokud tedy chceme porozumět depresivním pocitům, musíme nejprve porozumět myšlenkám, které jim dovolují vzejít.

Myšlenky jsou naše vlastní individuální pohledy na vnější i vnitřní situace, které označujeme jako svůj život. Podle vědců mají lidé neuvěřitelných sedmnáct tisíc myšlenek za jediný den. (...) Ačkoliv myšlenky vytváří naše vlastní mysl, mají moc určovat náš emocionální život, často proti naší vůli. A co víc, protože myšlenky mají sklon pracovat na nevědomé úrovni, nedokážeme jednoduše rozlišovat mezi těmi, které odrážejí objektivní skutečnost, a těmi, které odrážejí naše subjektivní názory. (...)

Ve světle toho, co víme o povaze myšlenek, vám chci nabídnout tři tipy na zahánění deprese. Nejprve, když na vás přijde depresivní myšlenka, pamatujte si, že je to jen jediný plynoucí mrak na velikém nebi vaší mysli. Mnoho psychických problémů vzniká tím, že si své prchavé myšlenky zaměňujeme se sebou samými. Myšlenky jsou však jen pomíjivé reakce na určité okolnosti, které se samy neustále proměňují. (...)

Za druhé, pokud je vaše deprese vyvolána tím, že vás negativně komentují lidé, které příliš dobře neznáte, měli byste pochopit, že ačkoli to může znít, jako by mluvili o vás, říkají toho jejich slova více o jejich vlastním nepříznivém stavu, než toho vypovídají o vás.  (...)

Tady vložím fialovou košili z Vidlí :) screenshot mám schovaný v telefonu a sem tam na něj kouknu:

Za třetí, musíme mít na paměti, že většina myšlenek jsou osobní názory založené na naší omezené zkušenosti. Nejsou vytesané do kamene, ale mění se stejně jako situace. Pokud se tedy přistihnete, že máte negativní myšlenky, místo abyste o nich příliš vážně uvažovali, obraťte jednoduše svou pozornost k současnému okamžiku a dýchejte. (...)" (str. 246 - 250)

https://www.jota.cz/laska-k-nedokonalym-vecem.html

LOVE - ism by Jul (28.)

 

LOVE - ism by Jul (27.)

Musím zjistit, co pro mě Vánoce znamenají. Kdybych si mohla vybrat, zavřela bych se doma a spala. Jenže mám dítě, které si zaslouží normální Svátky. A psy, kteří potřebují chodit ven. A příbuzné, za kterými bych měla jít na návštěvu. Někdy ráda, někdy víc z povinnosti. Problém je, že i tam, kde mám ty lidi ráda a opravdu s nimi chci trávit čas, je mi z toho nakonec stejně smutno. Nemůžu si zakázat se srovnávat a z toho vždycky vyjdu špatně. A pak je mi to líto. 

Napište mi, že máte taky Svátky na hovno. Já si budu moct říct, že ani pro normální lidi to neni dobré. Nejsem to jenom já. Prostě na hovno je to pro všechny a zbavím se sebelítosti. Možná. 

Svátky

 Advent

Zvratky na chodnících se zase barví do růžova. 

Vánoce

Utratila jsem všechny své peníze. 

I ty, co jsem nám šetřila na dovolenou. 

Potřebuju se vyspat.

Silvestr

S vyděšeným psem sedím po tmě na podlaze v koupelně, 

zatímco celý svět slaví. 

LOVE - ism by Jul (27.)

Vlož citát

 Můj narcistický otec (jestli vám ten výraz vadí, dosaďte si "do sebe zahleděný, bez empatie, chladný, autoritářský, manipulativní") mi po narození dcery poslal citát o tom, že dítě není třeba vychovávat, stačí hezky žít a dítě se přidá. Je velký paradox, když vám rady o dobré výchově dává někdo, kdo vás tou svou poslal rovnou cestou na psychiatrii. (Ne za psychologem, ale za psychiatrem, všimněte si).

Nicméně v tom citátu je velká pravda. Děti se přirozeně učí nápodobou. To je starý známý fakt.

Co je na tom pro mě zajímavé? Proč se zrovna jemu ten citát zalíbil. Myslím, že pro člověka bez empatie nebo s tak malou schopností ji projevit, jakou měl otec, je to jeden velký konfirmační bias: Můžu si dělat, co mně vyhovuje, nemusím se snažit porozumět dítěti, ani naplňovat jeho potřeby. Dítě se mi přizpůsobí, dítě se přidá a tak to dělám dobře. Jsem skvělý rodič.

Asi každému normálnímu člověku je jasné, že takhle to nechodí.

Mám ráda jiný citát o výchově. A jdu vám ho vygooglit, což bude porod, protože si ho samozřejmě nepamatuju do písmene přesně... 

Takže nic, google citát nenašel. Všimli jste si, že internet na vás v poslední době vysype tisíc reklam a informací, na které jste se vůbec neptali, ale co potřebujete, najdete - pokud vůbec - po vyčerpávajících hodinách hledání? Myslím, že se nám vyhledávače rozbily. Pamatuju doby, kdy internet ještě fungoval.

Podstata byla: Dobrá zpráva pro rodiče je, že je jejich děti neustále pozorují. Špatná zpráva pro rodiče je, že je jejich děti neustále pozorují.

Ano, ten malý člověk, co s vámi bydlí, má vaše geny a geny svého druhého rodiče. Taky otce, matky, tchána, tchyně,... Navíc jeho mozek je celý žhavý (do určitého věku), aby po vás opakoval všechno, co děláte. Můžete pronášet sebevznešenější pravdy o světě a jeho místě v něm, ale to děcko vás vidí a vyhodnocuje!

Jako dospělá se bavím pohledem na cizí rodiče, jak na své hlučné děti řvou, aby se ztišily. (A u toho v duchu doufám, že jinak je mají rádi a chovají se k nim hezky.)

Když jsem byla malá, dělalo mi naopak problém, když matka prohlašovala věci, kterým věřila, že jsou správné: "Když něco provedete, přijďte za mnou, nebudu se na vás zlobit, ale hlavně nelžete" např. a v reálu se chovala opačně, zbila nás a tvrdě potrestala, kdykoliv jsme se sestrou udělaly něco špatně a ona se to dozvěděla. To nás VELMI rychle obě naučilo lhát a zatajovat.

Jeden příklad za všechny, ale i jindy bývala mistryně dvojné vazby (double bind) a to je docela peklo, věřte mi.

Takže možná radši se vyprdňete na moudré citáty a poučky o výchově a mějte sve děti rádi a snažte se jim porozumět. A samozřejmě, buďte jim dobrým příkladem ;)