U Poutníka: Nejlepší hospoda v galaxii a oni mi ji chtějí vzít!

„Tady, krok od středověkého nádvoří, do sebe ostří štamgasti kopou silné pelhřimovské pivo, slivovici a zajídají to utopenci. Jsou dobré. Na mou čest. Třeba tyhle věty patří brněnské pivnici U Poutníka. Pocházejí z článku prestižního deníku The Guardian, který zval Brity na ta nejlepší místa Brna“, píše se v pondělním Brněnském deníku MF Dnes. Dál článek pokračuje: „Kdyby jeho redaktor Tim Bryan znovu do Brna dorazil za pár měsíců, proslulý podnik, v němž vedle sebe pivo popíjejí vysoce postavení manažeři i lidé bez práce, už možná nenajde.“ To asi proto, že v Brně všechno, co je dobré, oblíbené, funguje a přitom z toho nic moc nemá nikdo ze Sdružení přátel magistrátu, je potřeba zadupat do země.

Jak jinak si vysvětlit loňskou situaci kolem Flédy, jediného důvodu, proč pro 90% mých zahraničních přátel (a jejich přátel a kolegů) není Brno bílé místo na mapě? Proč by proboha mělo město chtít něco takového zavřít? Jistě, kvůli hluku. Klub je sice před odhlučněním, ale tohle už se prostě nedá vydržet. V Brně bude ticho, klid a tma! V centru druhého nejlidnatějšího města republiky a pak se  všichni svorně můžeme divit, proč se říká, že žijeme v největší vesnici na světě.

Pivnice U Poutníka funguje něco přes tři roky, první stížnosti jsem zaznamenala v době, kdy se jí začalo dařit. Prý se tu výskytují bezdomovci a feťáci. V takové pivnici! Kdyby se byť jen pětina brněnských smažek rozhodla místo do pika investovat do kvalitního piva, byl by to důvod k oslavě, ne k stížnostem. Ale samozřejmě je to celé nesmysl. Bezdomovci všeho druhu v zachcané a zablité části pasáže, co vede od Špalíčku nahoru k náměstí, byli odjakživa. Vím to, v Brně jsem se narodila a znám to tady. Naopak, zvýšený pohyb skutečných návštěvníků pivnice je donutil hledat si jinou zašívárnu. V konečném důsledku se tak okolí vyčistilo.

Před dvěma lety obcházela obsluha hosty s peticí za zachování pivnice, speciálně ty s akademickým titulem (asi aby bylo každému zcela jasné, že máme kde bydlet). Během krátké doby sesbírali potřebný počet podpisů a tituly musely zapůsobit, protože nám Poutník víceméně šťastně zůstal zachován dodnes. Někteří lidé, úředníci především, zjevně vnímají souvislosti tam, kde já je absolutně nevidím.

Možná ani naproti nerozliší typického návštěvníka pivnice od bezdomovce. Mě osobně to příliš neuráží, vlastní byt nemám, trvalé bydliště na Magistrátu ano, technicky vzato bezdomovec jsem. Což se ale zdaleka nedá tvrdit o ostatních. U Poutníka se schází specifická společnost. Kdybych ji měla popsat jedním slovem, jako první mě napadne bohémská. Tak nějak z podstaty. Štamgasti jsou povětšinou pohodoví, chytří a zajímaví, nebo aspoň jedno z toho. A pravda je, že občas stávám u stolu s lidmi, z nichž některé bych jinak viděla snad jen na televizní obrazovce (kdybych nějakou měla), internetu, v divadle, galeriích nebo o nich četla. Přidejte k tomu příjemné prostředí, autentickou atmosféru, široko daleko vyhlášené výčepní, nejlepší pivo na planetě a je to.

Víte, jaká vzácnost je potkat normální lidi?! Pro mě je čest být součástí Familie Poutník. A pak přijde někdo ze Sdružení umělců Moravy a Slezska, co si na mosaznou ceduli na zeď nechalo vyrýt pravopisnou chybu, už z principu má na Poutníka pifku a jak se ukázalo, nepozná umělce, ani když  jim zakopne o práh (zatímco jejich produkce se nám snaží přes sklo vypálit díru do mozku), a řekne, že jsme bezdomovci a děláme bordel.

Vrátím se k citovanému článku Mladé Fronty: Opilci (ani neopilci) se v pasáži na dekách nerozvalují. Okamžitě si vybavím nedělní odpoledne na priglu. Ale proč by se někdo chodil válet na deku na dlažbu do středu města?!

Děti, bohužel pro Sdružení umělců, na světě byly, jsou a budou a kolem pobíhají stejně jako kdekoliv jinde. I psi, bohužel pro Sdružení umělců, na světě byli, jsou a budou. A štěkají tu (na vodítku, nebo s náhubkem) stejně jako kdekoliv jinde.

Pozvracenou jsem Starobrněnskou pasáž neviděla ani jednou. Určitě se tam někdo někdy pozvracel, na pár případů si i vzpomínám, ale samozřejmě po sobě uklidil. Po zavíračce navíc prostor před pivnicí zametá obsluha, takže nakonec je tam čistěji než v okolních ulicích. Jestli někdo nepozná pozvracený chodník, ať se jde projít po Lidické.

A dál: osobně jsem u toho nebyla, takže asi nenapíšu nic extra objevného. Ale prý se před Poutníkem požduchali dva borci, jeden spadl do výlohy Sdružení a ta praskla. Štamgasti je neznali. Obsluha zavolala policii a bylo to. Takže rozbitá výloha, to je bohužel pravda. Jestliže ale pan Stehlík říká: „Rozbíjejí se tu výlohy“, to už je zase vlastně lež. Stalo se to jednou a rozbila se jedna jediná. I tak je mi to líto. Nemůžu souhlasit s bezdůvodným ničením majetku, ať už patří komukoliv. Každopádně má pan Stehlík vyvinutý smysl pro nadsázku, to se musí nechat.

Hospodské rvačky k hospodám tak nějak patří. Představit si hospodskou rvačku mimo hospodu ani neumím. To vůbec neznamená, že bych je omlouvala. Ale ukažte mi hospodu, kde se nikdy nikdo neporval, nebo to aspoň nezkusil. Jestli majitel, Nadace české architektury chtěla, aby to vypadalo jak v literární čajovně, proč prostor pronajala Milanu Řezníčkovi? Že zaplatil dluh po bývalém nájemci, se určitě hodilo. Dřív totiž byla místo dnešního Poutníka díra, kam nikdo nechodil, a všichni krachovali, ať už se pokoušeli podnikat s kávou, nebo textilem. Pokud Nadaci vadí ruch, v míře běžné v každé pivnici, kam chodí lidé, pak to asi neměla dělat. Dobře, tak špatně odhadli situaci. A čí je to chyba?

Zahrádka, která neexistuje je taky kapitola sama pro sebe. Dívala jsem se do diskuse pod článkem a zatím tam ten dotaz není, ale chlapi od Poutníka měli v plánu zeptat se, jak je možné, že se magistrát nechová jako dobrý hospodář a místo aby si nechal zaplatit za zahrádku, která v pasáži mohla být, naprosto nesmyslně z veřejných peněz pořídí betonové květináče. Neměl by se o tu „zeleň“ taky někdo starat? Kdo to celé platí? Nejspíš já a vy všichni se mnou. S nesmírnou radostí přispívám konkrétně na tento projekt. Obzvlášť když se rozhlédnu kolem a napočítám 11 (jedenáct!) zahrádek v bezprostředním okolí pasáže. I Áčko má venkovní posezení, Pivnice U Poutníka ne. Ale zase si mám kam odkládat kabelku…

Áčko, to se asi jmenuje podle těch áček dole. Naposledy jsme jich napočítali pět. Restauraci s větším počtem poutačů před vchodem byste hledali marně. Jestli ještě pár přidají, úplně zatarasí cestu směrem do Trojky a ke Špalíčku. Přesto se občas stane, že se jejich hosté spletou a zabloudí do Poutníka. Běžně ale volně prochází tam i zpátky, holky z vrchu (tzn. také hosté Áčka) se stavují dole na cígo. Nevím, jak přesně víc by chtěli dotčenou pasáž využívat. I když to už je asi jedno, stejně se stěhují.

Až odejdou a Nadaci a spol. se konečně podaří vyhnat i Milana Řezníčka, otevřou si na jejich místě nejspíš nějací přátelé magistrátu restauraci s kavárnou a bude klid a ticho a žádní lidi. Přesně, jak to bylo vždycky. A přesně, jak se to městu líbí.

Dál už nad tím odmítám přemýšlet, nebo mě přepadne chuť se znovu odstěhovat (do Prahy).

In loving memory of Záhrada. R.I.P. 

The Guardian: Czech out the prices in Brno
MF Dnes: Brněnské pivnici U Poutníka, kterou ocenil i The Guardian, hrozí zánik
RESPEKT 2012/09/02: Kdo tady žere děti (něco taky trochu o zahrádce)