Disziplin muss sein!

Tuto historku jsem kupodivu nepoužila do momentu, kdy mi U Poutníka Ján S. vysvětloval, proč je nutné volit Hollana:

Jdu z volební místnosti v prvním patře základní školy do 100m vzdálené nemocnice pro kafe, pod schody míjím pár ve věku, jakého se já nikdy nedožiju. Doběhnu do nemocničního bufetu, objednám a zaplatím čtyři kávy, vyptám si víčka, všechny čtyři kelímky zadekluju, nějak si je naskládám do ruk a o dost pomaleji, opatrně kráčím zpátky. A na schodech míjím ten samý pár, stále na cestě za volební urnou. Neuvěřitelné. Jak dlouho jim trvalo, než se z domu dostali až sem? Týden? Z hovoru, který jsem posléze bohužel odposlechla, bylo jasné, že oba volili komunisty. Při vší úctě k voličům, kteří nelitují žádné námahy, tyhle ty kurvy se tam doplazí a odvolí, i kdyby je to mělo stát život.

Naproti tomu řada mých přátel volby řeší zprava zleva dlouhou dobu předem, někdo se možná ani nebaví o ničem jiném a pak, když se po volbách ptám, jestli byli volit, je to samý, že to maj' daleko do místa trvalého bydliště (rozuměj pět zastávek šalinou), nebo odjeli v pátek po práci na fesťák, ožrali se a celou sobotu jim bylo blbě atp. Ožrat se můžeme kdykoliv jindy a s takovou bude brzy nová tradice z toho, jak s Martinou po volbách pijeme na žal. Takže bacha.

Pátý element

Svět podle předvolebních hesel se skládá ze čtyř živlů: bezdomovců, prostitutek, feťáků a psích hoven. Zatímco filosofové starověku živly považovali za věčný základ, nezničitelnou a neovladatelnou sílu a tak k nim i přistupovali, naši politici to je jinej matroš. Ti se toho nebojí a živly vyhání a odsouvají. Kam? Asi na samý konec země, kde je svrhnou přes okraj do temných hlubin vesmíru. A to je dobře. Protože slušnej člověk aby se pro všechny ty bezdomovce, prostitutky, feťáky a psí hovna bál vystrčit nos z domu. Hlavně my tady v Brně to máme těžký.

- Položme otázku.

- Ty se polož.

Nejdřív jsem si představovala, jak by bylo hezké, kdyby nad celým tím cirkusem zvítězil onen Bessonův Pátý element, tedy Láska. Jenže už i tu mi volby vzaly. Konkrétně Laura "Láska, sex a politika" Janáčková, která se dnes postarala o zábavu spoustě lidí FB statusem: "Položme otázku. Proč se máme my a naše děti v Praze na ulici proplétat mezi prostitutkami, válejícími se narkomany a bezdomovci? Prostitutky se vystavují už i ve výlohách. Bezdomovci se válí venku po zemi a policie je na ně krátká." Doc. PhDr.Dr.phil. Laura Janáčková, CSc. - živoucí důkaz, že titul ještě nemusí nic znamenat. Ta Laura Janáčková, s kampaní ve stylu Sex and The City, kde toho na sobě má oblečeného míň, než kterákoli prostitutka, co jsem kdy v Čechách potkala. Ovšem něco podobného jsem kdysi viděla v Paříži, za parkovištěm autobusů. Pokud tento její plakát visí někde ve veřejném prostoru, pak jedna z mála těch, kdo v českých ulicích vypadají jak nefalšované děvky z Amstru, navíc pravděpodobně v nadživotní velikosti, je ona sama.

Ale abych nebyla nespravedlivá, já ho zatím nikde neviděla. Pochopitelně, ani bych nemohla. Když se soustředím na svůj každodenní pouliční slalom mezi buchnama, oči od země neodlepím a neregistruju nic od kolen nahoru. A taky paní docentka kandidátka věd a tak vůbec není s těmahle hovězíma nápadama jediná. Což je na tom celém vlastně to nejsmutnější. "Hmm... hm... Co bych tam těm lidem dneska asi tak mohla... Bezdomovci dlouho nebyli!"

Takže teď si přeji něco jiného: aby tím pátým elementem byl zdravý rozum. No, a nebo radši ne... abych toho už zase nechtěla moc.

Zbývá něco? Opět jen legrace, což je smutné. Ale my, co máme mozek a nebojíme se ho používat, ten kolotoč ani nezpomalíme. Tak aspoň že se můžeme trochu bavit. Co třeba tenhle, taky facebookovej: "Moravec je absolutní pyj kterej akorát dává otázky který se politikum hodí a když ne, tak skáče do řeči, aby to nedořekli, bych ho vzal a natrhnul prdel až k lopatkám. - To už jistě zkoušela řada jiných gentlemanů." Dobrý ne? Nakonec ten pátý, nebeský živel bude smích. Po volbách nám možná trochu zhořkne, ale s tím jsme se už naučili žít, nebo?

Brněnská čtvrť Morava! Aneb protivná bruneta čte a žasne.

#covsechnourazimuslimy #courazijulesku

Myslím, že nepřeháním, když napíšu, že jsem právě na Facebooku zaznamenala jubilejní asi tak milionté sdílení článku o všem, co uráží muslimy. Kdo neví, o čem je řeč (tzn. nečetl ho), může se oficiálně považovat za jednoho ze šťastnějších uživatelů. Mnoho vás ale nebude. 

Já to nechápu.  

A dál už k tomu asi ani nemám co říct.

Ne, fakt. Kamarádi a známí z nejrůznějších oblastí mého života, různé charaktery, různé typy temperamentu, různá vzdělání, různá vyznání, různé profese, různé všechno se shodně nasírají nad tím, že muslimy uráží obrázky Josefa Lady, jódlující sousedi a plyšoví vepříci. 

Tenhle - nevím, jestli je to jako opravdickej článek, nebo spíš blog, každopádně je to kompilace kundovin z internetu - takže, tahle kompilace kundovin se před pár měsíci objevila na serveru libimseti.cz (to je aspoň zdroj, panečku!) a už má bezmála 25.000 lajků. Kompilace kundovin autorky, která je takový máslo, že si ani správně nevygooglí, že West Midlands není část Birminghamu. Buď máslo, nebo - což by se mi líbilo moc - geniální troll. Jenže jak se pak srovnat s množstvím průměrně inteligentních středoevropanů, co jí na to skočili? 

Osobně za vrchol celé záležitosti považuji okamžik, kdy jistý můj kamarád utnul naši disputaci o tom, jestli jsem u toho větší blb já, nebo on: "Že se to nestalo, jak je to tady napsané, ještě neznamená, že se takové věci nestávají a nedějí někde jinde a jinak." Čili "je to lež, ale to neznamená, že to není pravda".

Pár dní zpátky jsem podobně nepochopila větu: "Já nečtu." Kontext ve zkratce:

"Mně se tam nechce, budu se tam nudit."

"Tak si vezmi něco na čtení..."

"Já nečtu."

Jak jako NEČTU? Jak může někdo říct, že nečte?! To nepozná písmena, nebo co? Dnes si říkám, že často je to tak i lepší. Zjevně řada z těch, co čtou, si to privilegium nezaslouží.

Hana Hegerová: Rýmování o životě. A smrti.

Proud, který nosí lodi, ví, jak je těžké někdy plout.
Někdy se to hodí, vím, že je lehčí utonout,
nežli žít.

Žít, to je směr, směr který znáš,
to je láska, kterou dáš, to je ztrácet, znovu mít, skály kácet, ze rtů pít,
to je žít.

Today's Mood

O.M.

Když jsme spolu mluvili naposledy, to už bylo docela pozdě, šla jsem nám oběma pro piva dovnitř. Abych za něj neplatila, nutil mi peníze, které jsem já nechtěla přijmout, další že bude na něho. Pak jsem si ale všimla, kolik je hodin a že vlastně musím brzo vstávat. Chvilku jsem se nechala ukecávat na ještě jedno, no nakonec jsem se rozhodla být hodná a jít se domů vyspat. Rozešli jsme se s tím, že to otočí příště (brzo) a taky že si to všechno příště dopovídáme... Je to jen pár dní zpět.

Teď si říkám, že jsem si to pivo měla dát. A pak další. A další. Až na doraz. A druhý den jít do práce ještě opilá a tiše trpět a proklínat se, že si nedokážu poručit a chovat se jako průměrně rozumnej běloch. V mým věku! Aspoň by mi to teď nebylo líto. Být zodpovědná je někdy dost na hovno.

Kdysi - a on o tom s největší pravděpodobností neví - jako v podstatě cizí člověk, udělal něco, co pro mě moc znamenalo a stále znamená. Když už pro nic jiného, pro tuhle jednu věc si ho budu pamatovat napořád. Stejně jako to říkal on o mě.

Vůbec nemluvím o jeho práci, o jeho rolích, o tom kdy kde jsem ho viděla v televizi, na divadle, nebo slyšela v rozhlase. To není na mě. Já jen že patří k těm, které jsem měla a mám ráda ve svém světě. Jak napsal Darek Neuman: "Bezelstná... nesoupeřící... svět milující duše... a jeden z Poutníků." (A konec té pivní romantiky!)

Ondra Mikulášek

Velkej klobouk dolů, pane. Díky za skvělá setkání. Doufám, že lze nikdy nezapomenout, protože já si to pivo pamatovat budu. Mám ho u tebe bez ohledu na to, co se teď stalo. Dlužíš mi ho a taky konec toho posledního rozhovoru (a možná začátek nějakého dalšího) a já si to u Tebe vyzvednu. Do té doby se budu těšit. Bylo mi ctí.

Uvidíme se ve středu na centrálce, ale tam bude asi dost frmol...

Portál české literatury: Zemřel brněnský herec Ondřej Mikulášek.

Zemřel Ondřej Mikulášek. Poctivý herec, syn básníka, otec režiséra.
NdB: Zemřel Ondřej Mikulášek 

ZUZANA

Možná bych měla při příchodu domů svého čtrnáctiletého psa přestat zdravit: "Zdar Zuzo, žiješ?", abych se jednou nedivila... Každopádně dnes má svátek, už po čtrnácté.

A jen tak mimochodem se jejím jménem přimlouvám za tenhle projekt: hithit.com/kulich-do-skol Sto padesát korun, to je pět piv. Jedna lahev vína. Ani ne dvě krabičky cigaret. Jedna vstupenka do kina. Jedna kniha, možná... Přemýšlejte nad tím.