Putovní kamínky II.

 - Pepi, necháme tady někde kamínek?

- Jo.

-Pepi, tys ho tam položila? 

- Jo. 

- Pepi,  musíš ho tam ale nechat... 

- Ne. 

Survivor 2022: Vojta D

 #achjo

U diskuse pod instagramovým příspěvkem TMBK o konci Vojty v reality show ještě před jejím začátkem mě napadly dvě věci:

- S psychickým zdravím je to složitější, není to zlomená noha. Takže proto se vám může klidně stát, že se z vlastního rozhodnutí ocitnete v situaci, kdy až pozdě zjistíte, že je to absolutně nad vaše síly.

- Přiznat si, že jste ne vlastní chybou prostě rozbití a rozbití budete nejspíš navždy, takže nikdy nebudete mít normální život jako ostatní lidi (a ti to navíc nebudou chápat, protože váš hendikep není většinou viditelný a často vám pro to budou křivdit) je jedna z nejtěžších věcí vůbec. Si myslím.

//BTW jestli něco nesnáším, tak tvrzení, že když se člověk dost snaží, jde všechno. Protože platí jenom pro ty, co maj taky na startu určitý podmínky.

// A BTW2 jasně, že není ok se vysmívat lidem za slabost, tuplem způsobenou nemocí nebo psychickou poruchou, ale zase proč se nesmát , když je to vtipný? O rozdílu mezi těmito dvěma druhy smíchu by se určitě dala vést hodně dlouhá debata, bez nějakého smysluplného výsledku. Sama na to nemám odpověď. Jenom vím, že mně humor pomáhá vyrovnat se se životem s diagnózou docela dost... 

Studium s depresí

 #achjo

8. ledna 2022 byl ten (!!!) den, kdy jsem vnitřně potřetí v životě sekla s vyšším vzděláním.

Po maturitě (WTF jako ale v roce 2002) jsem šla na "pajdák" na sociální/speciální pedagogiku a po třech semestrech skončila. Měla jsem tehdy jedno z horších období, co se mé deprese týkalo a vůbec jsem nevěděla, co jinýho dělat.

(Poučení první: školy se držte zuby nehty, studovat kdykoliv později bude pravděpodobně mnohem horší a větší voser. Třeba by stačilo studium jen přerušit. A dál dnes existuje řada možností, jak si nechat pomoct a dají se najít na internetu, což je vlastně pecka.)

Tehdy přišel i můj vynucený comint-out s duševní nemocí, když jsem tatovi řekla, že končím ve škole, protože mám depresi, on mi na to řekl, že mu nepřipadám zas tak nemocná, depresi že má spíš on a dal mi účtenku od Starobrna, na který bylo napsaný, že mu dlužím 175.000,- za alimenty, co za mě platil. 

Až po letech, mě napadlo to přepočítat a zjistila jsem, že to nebylo výživný za ten semestr a půl, kdy jsem "zbytečně" byla na škole, ale za celý můj život. Tak jasně, když to dlouho bylo 500,- měsíčně... 

Budiž to dokladem toho, jak mentálně fit a bystrý je člověk, jehož drtivou většinu životní energie odčerpává duševní nemoc :-)

Následovalo turbulentních bezmála dvacet let na antidepresivech, s pár hospitalizacema na psychiatrii, střídáním doktorů, dokonce mi navrhli invalidní důchod. Invalidní důchod na hlavu! Teď si říkám, že jsem měla souhlasit. 

Celý můj proces uzdravení byla hodně klikatá křivka, většinou krok vpřed - dva kroky vzad. Až se to zase jednou začalo lepšit a kupodivu se to doteď nezhoršilo (aspoň ne tak moc, abych musela zpátky za psychiatrem).

V jednom z mých lepších období, dnes už také před mnoha lety, jsem se zkusila do školy vrátit. Přijímací zkoušky jsem samozřejmě udělala jak lusknutím prstů, to já vždycky. Ale začala jsem mít brzy problémy, byl to na mě velký stres a nakonec mě zařízlo školné, které jsem si nemohla dovolit platit, ale při nástupu jsem na to pořádně nemyslela. 

(Poučení druhé: uvažujte realisticky. A taky, když chcete odejít z vysoké, nenechávejte to vyhnít a nemyslete si, že když nesplníte podmínky pro nástup do dalšího semestru, že vás škola vyloučí sama. Nevyloučí. Ještě chvilku si vás tam nechají, aspoň na papíře a budou to po vás chtít zaplatit.)

Potřetí a, jak jsem byla hluboce přesvědčená, naposledy jsem se do školy přihlásila vloni. Na vyšší odbornou školu v Litomyšli. Kamarádka, se kterou jsem dělala kurz Pracovníka v sociálních službách, tam byla na dálkovém studiu a doporučila mi, abych se přihlásila na denní studium s IVP, které prý dávají lidem na "mateřské" s tím, že konzultace je jednou na měsíc.

Tak jsem si to obvolala, ověřila, zjistila, zkonzultovala, abych si mohla být jistá, že to hlavně časově zvládnu (dálkové studium s dojížděním obtýden by bylo moc), podala si přihlášku a byla jsem si vcelku jistá, že jsem na dobré cestě napravit jeden z hlavních failů v mém dosavadním životě. A fakt jsem si myslela, že to tentokrát nebyl unáhlený krok. 

Jenže studium s IVP na téhle škole se vyvrbilo trochu jinak. Časově je mnohem náročnější, než jedna konzultace měsíčně a nějaké učení se doma po večerech. A díky covidu a karanténám časté přesuny v rozvrhu, které komplikují shánění hlídání pro dítě, included.

Taky jsem nemyslela na to, že budu muset, poprvé od roku 1998, chodit do hudebky. Ze které mám zjevně ještě ve 40 letech trauma. 

K tomu minimálně dvouletá výluka na železniční trati, která samozřejmě musela přijít v mém prvním semestru a způsobila, že místo hodiny až dvou s jedním přestupem se cesta stala záležitostí na půl dne. 

Viz screenshot z idosu. Takhle jsem málem jela minulý týden na zkoušku! Naštěstí mě zachránila spolužačka, která mi nabídla odvoz ze Svitav. Takže jsem mohla vstávat až ve 4:00, abych s pouhými dvěma přestupy před sedmou ranní byla na tamním nádraží. 

(A v devět se nechala vyhodit, protože se mě zkoušející, která nedává materiály na internet, IVP si je mají vyptat u spolužáků, ptala na doplňující informace, které v těch vyptaných materiálech spolužáci neměli zapsané, a já jsem to asi měla tušit...)

Poslední kapka byla, když L., který původně měl aspoň přes zkouškové hlídat dceru, řekl, že vezme natáčení na dva týdny, kdy mám přesně na ty zkoušky dojíždět. 

A já si uvědomila, že to nedám. Že bych skončila znovu na Zoloftu. Minimálně. Přiznat si to bylo těžké a důležitou roli v rozhodnutí skončit hraje fakt, že jsem našla školu se stejným zaměřením, stejným školným, bez hudebky :-), 20 minut cesty MHD od domu. Normálně dálkové studium, konzultace jedno odpoledne v týdnu. Na nějaký IVP bych jim už stejně neskočila, když ani na pedagogické škole to neuměli... 

(Poučení třetí: některý věci za to ale fakt nestojí a umět odejít včas je výhra. Těžko se to ale poznává.)

Rok 2021 v titulcích

 #atakhlemytadyzijeme

Většina z nás se někdy ocitne v menšině. Výška Nizozemců klesá. Na Jupiteru se něco děje. Kolonii na Marsu by mohli astronauti postavit z prachu a krve, uvádí studie. Kontroverzní biskup odstoupil. Zamiloval se do autorky satanisticko-erotických knih.  Žena, která si vzala samu sebe za manželku, se po 90 dnech rozvádí: Potkala někoho jiného. Zemřel William Shakespeare, oznámila překvapeným divákům moderátorka. Oživíme mamuta, plánují vědci. Bude to jen slon s chlupy, zní kritika. Po hukvaldské oboře běhá daněk s prodlužovačkou. Možná ji bude mít až do jara. Muž z Tyrolska kvůli dávkám mumifikoval svou mrtvou matku. Odhalil ho pošťák. Speciální jednotka si přišla pro exšéfa slovenské kriminálky. Nebyl doma. Anonym pohrozil útokem na školku. Policie má poplach, neví na kterou. Žena ohrožovala zaměstnance obchodu obuškem. Prodavač na ni vytáhl svůj. Dubí se zbavuje pověsti nevěstince, pomoci mu má i nový maskot žalud. Některé bylo nutné vyprat, říká Jiří Macháček o sbírce kalhotek. Ital se rozhodl žít jako hobit. Prsten moci už stihl hodit do Vesuvu. Omylem zaběhl půlmaraton a skončil první. Diskvalifikovali ho. Při cvičení mimořádné události tragicky zahynul ruský ministr pro mimořádné situace. Německou ponorku potopil špatně spláchnutý záchod. Fiasko, které nemá obdoby. 

DUFA FIT II Pionýr

 Přešovice (před osmi lety?)

Okno do minulosti

 Ad Chvíle napětí) dobře to dopadlo, jenom se s fotkama zatím nemůžu pochlubit online.

Dlouho jsem chodila s Pionýrem do fotolabu. Tak dlouho, že když jsem konečně nechala z filmu, co v něm byl založený, udělat fotky, zjistila jsem, že to muselo trvat snad osm let 🙂🤦🏼‍♀️

Některý z nich jsem chtěla oscannovat. Bohužel scanner stávkuje a ani po dlouhé, úmorné a naprosto marné snaze o nápravu se nerozjel. Na konci dne se k tiskárně nahrnula Pepi, pomačkala pár čudlíků a aspoň jednu fotku vytiskla. Takhle 😃

Je na ní Lucka s mým prvním psem Zuzkou na chalupě v Přešovicích. (Lucka, která mezitím dospěla a dokonce příští rok bude mít vlastní dítě a Zuzka, která zemřela před 6ti lety 💕) Slušný okno do minulosti.

Rouška NENÍ holokaust!

 #17listopad

"Dnes jsme s Pepi jely do Prahy, tak jsem si říkala, že se můžeme cestou na chvíli podívat na Staroměstské náměstí a od tam na Národní třídu. Já s očkováním, respirátorem a čerstvým negativním testem jsem se trochu divila, kolik lidí tam na nějakou ochranu zjevně kašlalo.

V den, kdy ČR má 22k c+.

Ale když zazněla výzva k dodržení opatření, skoro všichni v dohledu aspoň nasadili roušku nebo respirátor.

Byla tam příjemná atmosféra, zajímavý řečníci, dokud mi nepřišlo, že tam začíná být zbytečně moc lidí. Z toho pár takových, se kterýma moc nechcete sdílet společný prostor. Zahalídla jsem paní se žlutou hvězdou na kabátě a tak jsme se sbalily a vyrazily k Národnímu divadlu.

Večer jsem zjistila, že paní byla první vlaštovka a celý se to zřejmě zvrhlo v jakýsi protest takových těch typů, co na covid nevěří.

Velká škoda 😔"

To jsem teď jen zkopírovala, co jsem si po 17.listopadu dala na Instáč. Ale mám k tomu ještě něco:

Ve mě z toho zůstal pocit, že tady ti neočkovaní bojovníci za svobodu zkurví všechno :(

Někteří z těch příčetnějších, co na Staroměstském náměstí taky byli, tvrdí, že kolem nich mělo na začátku respirátor/roušku 90% přítomných. Po příchodu popíračů to prý kleslo tak na 30%.

 To jsem si opakovaně přečetla na sockách chvíli po tom, co jsem nabyla dojmu, že jsem zahlídla na fotkách dvojicí žen (tak 30+), obě poslušně s respirátorem (to bylo jistě na profilu Milionu chvilek) a na to stejnou dvojici na jiné fotce, jak obě bez respiratorů rozparáděně ukazují na objektiv fakáče. 

Nepovedlo se mi tu druhou fotku najít znovu, abych si ověřila, že se mi to jen nezdálo. Ale to fakt u nás dospělý lidi takhle rychle změní názor (rozuměj rupne jim v bedně) jenom pod vlivem příchodu party extremistů, navíc naprosto hloupých extremistů? 

Možná budu radši věřit, že jsem se spletla... 

Nechci se nad někoho povyšovat, ale dospělej, co nošení roušky nebo očkování přirovnává k holokaustu? Jako fakt? Sorry not sorry, ale napsat o nich, že jsou hloupí je ještě kompliment. 

Aneb slovy Jindřicha Šídla: 

1) očkování není holokaust

2) nošení roušek uvnitř budov není holokaust

3) to, že si ve svém oblíbeném podniku nemůžete bez Tečky dát pivsona, rozhodně není holokaust 

Zábavný na tom je, jak starší generace dnešní mladé označuje za rozmazlené, zhýčkané, sebestředné "snow flakes" a pak jde na náměstí demonstrovat s cedulí, na kterou si nakreslí žlutou Davidovu hvězdu s nápisem "neočkovaný" jen proto, že se bojí nechat si dát pár injekcí. 

Ad Ivermektin, ať sem dám taky něco užitečnějšího než jen moje postřehy, na tohle jsem narazila na FB Jana Kulveita a 100% to stojí za přečtení. Mj. je to velmi chytré a vtipné a vlastně milé: https://www.facebook.com/656175107/posts/10158284119055108/