Kamenná kolonie je tak trochu kočičí kolonie, tam bylo jasné, že bude Mája šťastná. Ze začátku, ty první dva roky, když ještě žila Zuzana, spávala s námi; ráno při odchodu do práce jsem ji pustila ven a večer se se mnou vracívala domů. Buď na mě při příchodu čekala u dveří, nebo přišla na zavolání, po nějaké době. Sice jsem musela vypadat lehce nepříčetně, když jsem navečer před domem stála a pánu Bohu do oken volala: “Majonézo, Májo!” ale celkem nám to fungovalo.
O pár vchodů vedle ale bohužel bydlela (vlastně asi stále bydlí) stará paní, která v dobré víře, že tím kočkám pomáhá, je začala krmit. A tím se k ní stahovala i zvířata, která měla (často přímo na Kamence) své majitele a hlady by jistě netrpěla.
Pro mě a Malvínu to časem znamenalo, že si u ní našla asi prvního životního kamaráda, co kupodivu nebyl pes, ale kastrovaný kocour, který také o něco dřív opustil původní domov jen přes ulici. Zároveň jsem ji nemohla krmit (vem to čert), ale horší bylo, že ani očkovat a dál pravidelně přeléčovat ATB zánět, co měla od narození (resp. nalezení) v dutinách. Vidět je na prvních fotkách ze dne, kdy jsme ji našly, jak má zanícené oko a vlastně skoro všechno kolem a toho se nikdy úplně nezbavila. Paní, co kočky sice z nějakého důvodu krmí, to asi myslí, dobře, ale na veterinu s ní nechodila.
Čím déle a více času trávila Mája mimo domov, tím míň se vracela, až v podstatě (zase) zdivočela a já už jsem jí vídala jen sporadicky, třeba když se k nám přidala na procházce se psem. A to už byl Otík, Zuzka v létě 2017 zemřela a tím spíš se Malvína přestala vracet. Na Zuzanu byla hodně vázaná.
Ale od začátku: Máju jsme našli, vlastně pes Dasty ji našel, vyhozenou na ulici, v tak příšerným stavu, že jsem s ní okamžitě běžela na veterinu s úmyslem nechat ji uspat, aby se dál netrápila. Veterinář mě ale přesvědčil, že všechno, co jí je - nebo není - se dá řešit a kdybych si ji chtěla nechat, může se vyléčit. Tak jsme to zkusili a vyšlo to. (Mám tu o tom pár starších blogů, pro zájemce.)
Jak se na ulici a do takového stavu dostala, můžeme spekulovat, možností je víc. Určitě ale byla jedno ze spousty koťat, která se každoročně narodí a nikdo je nechce. Takže pointu a poselství tohoto textu uvedu už zde: Kastrujte kočky, (nejen) když je chcete nechat probíhat venku a nestojíte o následky!
Celý život jsme na střídačku bojovali s tím, že neuměla úplně žít zavřená doma (přitom na některých svých minulých adresách jsem vůbec neměla možnost pouštět ji ven), zároveň ale - hlavně zpočátku - se sama venku bála. Dokonce jsem ji jednou zkusila přestěhovat ke kamarádce na statek, ke koním, dalším kočkám, psům... v domnění, že to tam pro kastrovanou kočku, co chce lítat venku, bude ráj. Ale dost zle to nesla, takže snad po týdnu jela zpátky do Brna.
Když jsme se přestěhovali do Kamenné kolonie, dokázala se už pohybovat venku a bylo poznat, že je tam spokojená. Ale nebyla to samozřejmost.
Později emigrovala k sousedům a pak buď zase k dalším, nebo se možná sama toulala po okolí. Strach jsem o ni sice měla, ale udržet ji zavřenou v bytě už nešlo. Aspoň jsem doufala, že se má dobře. Podle toho, jak vypadala, když se občas přišla ukázat, jí nic nechybělo. Happyend ten příběh ale nemá.
Když jsem se musela z Kamenky vystěhovat, Malvína zůstala. Někde tam kolem. V tu dobu jsem ji už poměrně dlouho neviděla. Po pár měsících, zrovna když jsem bohužel nebyla v Brně, psala Hanička, že se Mája objevila v Duck baru, že jí chybí půlka obličeje. Že to řeší s místní veterinářkou, sice byla ošklivě zraněná, ale že se z toho může vylízat. A než jsem se na konci týdne vrátila domů, kdy bych ji zkusila odchytit a odvézt k nám (a modlila se, aby to snášela líp než minule, když nasraně demolovala všechno v bytě, kam jsem ji na pár dní zavřela, abych ji mohla dávat antibiotika), chytil ji na zahradě u Hančina domku pes nějakých lidí, co tam byli na procházce a zakousl ji.
Během té doby se o ni staralo hned několik lidí z Kamenky. Nabídla jsem, že aspoň zaplatím náklady na léčbu a granule, ale nic nechtěli. Měli ji rádi stejně jako my. V tom měla štěstí. A já jim i tady opět musím moc poděkovat. Ve spoustě dalších věcí ho ale neměla.
Takže znovu (a určitě ne naposledy):
Kastrujte kočky, (nejen) když je chcete nechat probíhat venku a nestojíte o následky!
Žádné komentáře:
Okomentovat