"Zaseli jsme do jeho nitra (dítěte) úzkost a strach, že jej budeme odmítat, jestliže bude projevovat své opravdové emoční já. To si vybírá krutou daň na fyzickém i mentálním zdraví. Třebaže je možné omezit projevy emocí, nebo dokonce zablokovat i jejich vědomé pociťování, samotná emoce představuje energii, která se jen tak nevytratí. Tím, že pocity zapudíme ze svého vědomého vnímání, zatlačíme je tak obvykle pouze pod jeho povrch, do temné kobky, z níž nás později budou vycházet strašit.
Z vlastního života vím, že ono rané zatvrzení mého srdce vůči vlastní bolesti mě odřízlo nejen od plného prožívání a pociťování žalu, ale zároveň také radosti. Znovuobjevování radosti - nebo lépe řečeno její nové objevování - zůstává součástí mé životní cesty dodnes."
Gabor Maté: Mýtus normálnosti (s. 115)
Žádné komentáře:
Okomentovat