"Ve chvílích, kdy se cítíme pod psa, je dobré si uvědomit, že myšlenky, jež vznikají důsledku negativních pocitů nejsou vnější skutečností ani objektivním faktem. Uvedu vám příklad. Když mi bylo dvacet čtyři, nedovedl jsem si představit, že se dožiju pětadvacátých narozenin. Byl jsem si naprosto jistý, že s tak příšernou duševní bolestí, jakou jsem tehdy prožíval, nevydržím následující týdny, natož měsíce. A přesto jsem pořád tady, je mi pětačtyřicet, a píšu tenhle odstavec. Deprese lže. A přestože pocity, které mě tehdy sužovaly, byly skutečné, věci, v něž jsem kvůli nim začal věřit, skutečné rozhodně nebyly.
Jelikož jsem si nedokázal odpovědět na otázku, z jakých důvodů jsem do sebevražedných depresí spadl, nabyl jsem dojmu, že se z nich nikdy nedostanu. Neuvědomoval jsem si, že existuje něco většího, než je deprese, a sice čas. Čas vyvrací lži, jež nám deprese podsouvá. Čas mi ukázal, že představy, jež mi deprese vnucovala, nebyly žádná proroctví, nýbrž pouhopouhý klam.
Tím vším nechci říct, že čas dokáže porazit všechny duševní problémy. Když ale vytrváme dostatečně dlouho, umožní nám získat novou perspektivu, již nám zoufalství a strach nejprve skryly.
V souvislosti s duševním zdravím se často mluví o vrcholech a propadech. O kopcích a údolích. Podobné zeměpisné metafory skutečně dávají smysl. Život je plný strmých pádů a obtížných stoupání. Je však potřeba si uvědomit, že údolí nikdy nenabízí nejlepší výhledy. Abychom se dostali z nejhoršího, stačí občas prostě jít dál." (str. 29 - 30)
https://www.databazeknih.cz/knihy/kniha-utechy-499305
Žádné komentáře:
Okomentovat