We Are About to Respond with Nukes

 O velikonočním víkendu byla dcera u táty, takže jsem měla jeden z těch vzácných volných večerů, kdy jsem se mohla válet v posteli a sledovat Netflix.

Akorát že mě to nějak vtáhlo a skončila jsem s posledním dílem Haryho Holea po půl čtvrté. Zrovna jsem se dívala na čas na mobilu, když mi přišla notifikace.

Všude je mám zakázaný, na twitteru mám v bloku v podstatě celou současnou vládu (ha ha) a podobný trotly, stejně ty prominentní profily, často se zaplaceným dosahem mi ukazuje. Třeba takovýho Macinku, Rajchla, Šmuclera si musím blokovat opakovaně, i když by to snad nemělo mít expiraci.Takže podezřívám právě Elona, že mi tohle poslal. Jen to nešlo z ničeho poznat. 

//Profily, co mám ve sledovaných a ráda bych je viděla, mi neukáže, BTW. 

Prostě najednou mi na displeji, přímo před očima přistála vlajka Spojených států, vedle "US Army" a "We are about to respond with nukes." 

Žádný logo platformy (posílá mi takový vlaštovky čínský výrobce mého mobilu, rusama zaplacený Thruth Social nebo nějaký AI nesmysl, co se mi stáhl s aktualizací systému?), jméno uživatele, nic. 

(Mimochodem, teď jsme zrovna ve fázi, kdy Trump halucinuje okolo Hormuzského průplavu a států NATO, které chce donutit, aby mu šly na pomoc v útočné válce za zájmy Izraele a vzteká se, že ho nechtějí poslechnout.)

Můj nevyspalej mozek, rozjitřenej binge watchingem severské detektivky si pomyslel: "OK, takže oranžovej dement teď jako posílá jaderné zbraně na Blízký Východ a třeba se netrefí a vypaří to nás." Na pár zlomků vteřiny jsem dostala strach. A jediný, co jsem mohla a potřebovala udělat, bylo obejmout dceru.

Aby byla v bezpečí. U mě. 

Jenže její místo v posteli bylo prázdné.

Strašnej pocit. Jako že se může něco stát a já ji nedokážu ochránit? Můžu zemřít a nemít možnost se s ní rozloučit? Naposledy ji vidět, vysvetlit jí to? No, vypořádala jsem se s ním poslechem nového dílu Kanárků, protože pořád ještě jsem ležela v posteli, v bezvýznamném městě uprostřed Evropy a můj největší problém byl, že jsem nemohla usnout. 

Ale ten pocit se mi vrací doteď, i když Květnou neděli máme dlouho za sebou.

Protože toto je něco, co rodiče v jiných částech světa zažívají doopravdy, na rozdíl ode mě. Tohle je něco, co my děláme jiným lidem. Vládnou nám hovada, který by jakýkoliv zvířecí společenství vyloučilo. Ale lidem to přijde jako norma.