Znáte to, jak když člověk něčemu víc věnuje pozornost, jako by se ta věc, to téma zrovna rojilo ze všech stran.
Mé nutkavé myšlenky o smrti se po třiceti letech změnily na nutkavé myšlenky o životě, o mojí minulosti. Když už mi není tak zle a už nechci jen nebýt, kdo teda jsem? Co se mi to vlastně stalo?
Hádám, že "normální" lidi si tím prochází v pubertě. Ale to byla doba, kdy jsem já intenzivně řešila, jestli sebevražda je fakt jediná mně dostupná forma úniku a záchrany nebo mám i jiné možnosti.
Z knihovny jsem namátkou vytáhla knihu Ještě můžu vzlétnout autorky Moniky Hodáčové, která je plná otázek směřujících na čtenáře.
Několik desítek otázek, vedoucích do nitra. Uvědomila jsem si, že dřív bych skoro na žádnou neuměla odpovědět, poslední době jen na část z nich. Není to o tom, že je člověk líný se důkladně zamyslet. Jste od sebe tak odpojení, že i když byste si samou námahou závity strhali, ty odpovědi tam nejsou.
Dneska, když se hodně snažím, zformuluju upřímnou odpověď na každou otázku.
Kniha je určená normálním smrtelníkům, bez vážnější psychiatrické diagnózy:
Naše já často leží někde hodně hluboko pod nánosy očekávání všech okolo, zažitých stereotypů a toho, co je pro ostatní přijatelné, normální.
Odkrývání našeho skutečného já nám začne otevírat nové pohledy na život, stejně jako pronikání do tajů života přináší nový pohled na nás samé. Já před deseti, dvaceti, třiceti lety... Je to pořád ta stejná bytost, má stejná přání, stejný hodnotový žebříček? Ano i ne.
Něco zůstává, něco se proměňuje s naším životem,který nám příležitostí ke změně nabízí nepřeberné množství. Stále se tak můžeme učit, hledat odpovědi na otázky, které před nás každý den staví. Hledat pravdu.
Nemůže být právě tohle smyslem života jako takového? Životním plánem, který naplňujeme do konce svých dnů?
Nalézt správné odpovědi znamená především klást si správné otázky. Otázky, na které často nejde jednoduše či jednoznačně odpovědět. Někdy k vám odpověď může přijít až časem. Ale právě proto je tak důležité se ptát.
Příběh vaší rodiny není jen jeden. Jsou to stovky příběhů které se mohou v mnoha ohledech velmi lišit. Vždycky záleží na tom, kdo ho vypráví a také komu. Podíváte-li se na svůj život tímto pohledem nabízí se otázka: Kolik životů vlastně žiji a ve kterém jsem to opravdu já?
Hledáme-li vlastní identitu, má návrat do minulosti vždycky smysl. Každá z nás má nějaké předky, nějakou rodinnou historii, která náš život určitým způsobem formovala. Čím hlouběji jdeme, tím méně máme faktů, ale možná o to víc příběhů.
Mluvily jsme o pochopení vlastních rodičů. Můžeme ale jít ještě dál. A protože je tato kniha věnovaná ženám, zkuste sledovat ženskou liniive vaší rodině. Jaká byla babička a co víte o prababičce?
https://www.grada.cz/jeste-muzu-vzletnout-9852/
<3
Žádné komentáře:
Okomentovat