středa 30. července 2025

The Most Wuthering Heights Day Ever (Brno ed.)

 Musím to sem dát, abych se z toho nevyvlíkla. 

Víte, co je The Most Wuthering Heights Day Ever? Ne? Tak čtěte resume od AI (to je btw poprvé, co jsem to k něčemu použila). I AI si myslí, že by se TMWHDE (hezká zkratka <3) měl konat taky v Brně. Podle mě Brno a tahle akce byly doslova stvořený jedno pro druhý! 

A já už tak dlouho přemýšlím o tom, že bych to tady měla uspořádat, když se k tomu bůhvíproč nikdo jinej nemá, že to musím udělat. Nebo se upřemýšlím k smrti.

Takže děkuju moc Scotymu a Kátě, od kterých jsem o tom dozvěděla poprvé. Podruhé už od nikoho, jen od Instagramu. 

A vy čtěte a sledujte hastag #themostwutheringheightsdayever

Potrebuju, aby tam pak taky přišli nějaký lidi... 



Czechtek 2005

 Je dvacetileté výročí zásahu (zbytečného a brutálního) na Czechteku u Mlýnce na Plzeňsku. A k mému údivu a potěšení se tím freetekk zase jednou dostal do mainstreamových médií.

Pravděpodobně - protože zatím jsem nic nečetla ani neposlouchala - nejlepší dokumentem stejně zůstává legendární report tehdy zveřejněný na techno.cz. Kde mimochodem pořád ještě nějaké fotky k vidění jsou:

 http://techno.cz/reporty/index/fotograf:Hans

Tehdy jsem na freeczkový akce jezdila. Občas, spíš na menší (taky tohle je největší akce svého druhu u nás a konala se jednou ročně) a raději než tekkno jsem měla a stále mám d'n'b, jungle, raggajungle, reggae. Nicméně ten rok se to tak zrovna sešlo, že jsem měla jet.

Z Brna jsem vyrážela už s tím, že účastníky napadla policie. Z nyxu a od kamarádů na místě jsme měli info doslova z první ruky, do toho jsme hltali zprávy z mainstreamových médií.

Hodně lidí si cestu do Mlýnce pochopitelně rozmyslelo, my jsme se Sleepym (ze kterýho je BTW ve Státech publikovaný autor, wow) jeli i tak. Věděli jsme, že na místo patrně dorazíme, až už bude po všem. Já chtěla fotit a hlavně jsme jeli pomoct s úklidem.

Nebudu řešit, že pozemek na akci byl pronajatý od majitele a kdyby politici a policie dodržovali zákony, mohli tam tak max dávat pokuty za překročení limitu hluku (komu, když freeteky přirozeně nemají organizátora?) a dávat za stěrače bločky za blbý parkování. Zajímavý ale bylo, jak se zprvu všude psalo, že akce je nelegální ve smyslu nepovolená úřady i protiprávního záboru pozemku. A majitel moc prostoru, aby to mohl účinně vyvrátit, nedostal. Nebo se možná bál nenávisti, která by se proti němu mohla namířit ze strany tzv. běžných občanů? Později ale už technaře otevřeně obhajoval. 

Každopádně jak ze začátku Češi na účastníky a celý freetekk nadávali, brzo velká část společnosti otočila. Zásah byl opravdu nepřiměřený a díky internetu a digitální fotografii se s minimálním zpožděním dostávaly ven svědectví od lidí uvnitř. 

Toho velmi dobře využila politická opozice, hlavně ODS. 

Já jsem v Mlýnci ani později moc fotek nepořídila, protože mi hned ve vlaku cestou tam ukradli foťák. Nicméně v tom hypu, zaplavená adrenalinem jsem toho želela míň než bych sama čekala. 

Na místo jsme se dostali v pohodě, ještě jsme potkávali kolem lesní cesty roztroušené policisty, po nás už ale nikdo nic nechtěl. Vypadalo to tam jak po válce. Nafasovali jsme pytle na odpadky a šli uklízet. Strávili jsme tam celý den a odjeli do Prahy. 

Socani v čele s Paroubkem - a to není politická analýza, ale moje dojmy a ještě navíc dojmy ve vzpomínkách, schválně nic nečtu, dokud to nedopíšu :)) - patrně počítali, že nastoupí na partu špinavých smažek, vyženou je z louky a lidi je za to budou milovat. Bohužel pro všechny zúčastněné to špatně vyhodnotili.

Výsledkem byla spousta nasraných lidí. Nasraných policajtů, kteří otevřeně mluvili o zpackaném zásahu se špatným vedením, nasraných a vyděšených rodin policajtů, které na zásah poslali i těch, co měli pohotovost a fakt se jim tam nechtělo. Nasraných technařů, nasraných lidí, co prostě rádi jezdí na fesťáky a sympatizovali, nasraných rodin technařů. Nasraných starých mániček a trampů, kteří si vzpomněli, jak před revolucí naháněli obušci je samotné. 

Asi fakt nevěděli, že na tekkno ve většině chodí lidi, co po týdnu v korporátu (továrně, škole,...) rádi svlečou košile a kravaty a jdou se zrestartovat. Že takových těch "společností vyvrhlých kriminálních živlů" (pro soudruhy od pohledu), co to přeženou a skončí před bednama v blátě a následně možná na titulce MF Dnes, je tam fakt jenom pár a zbytek je naprosto různorodá, nezaškatulkovatelná skupina. 

Taky bysme se mohli bavit o tom, jak časté a jak přijímané byly před 20 lety v Česku body modifikace, včetně piercingů a tetování. Jak často jste potkali na ulici nebo v práci člověka s netypickou barvou vlasů, dready nebo copánky? 

ČSSD si uspořádala nesmyslnou demonstraci síly a moci, dokonce tam dotáhli obrněný transportér, aby bojovali se skupinou z většiny neozbrojených, polonahých pacifistů na MDMA. Skončilo to tím, že vyhrožovali armádou.

Chytla se toho opozice a ve zkratce, z víkendu techna na louce někde u dálnice se stal snad týden nebo dva techna uprostřed Prahy. Na protestu uprostřed Václavského náměstí jsem poprvé a naposledy mluvila s Lucií Bílou. Systémy hrály z pódia na Letné. 

Svůj czechtek jsem ten rok teda měla i já. Velmi netypický, nezapomenutelný a vlastně pro mě to opravdu byla v jistém smyslu tečka (za svobodou), protože od té doby jsem na žádný větší free akci nebyla a CzechTek skončil. A zároveň ty protesty a všechno okolo byla ztělesněná svoboda sama. 

Ale jak na to teď myslím, asi by stálo za to se jet někam (nejspíš do zahraničí) někdy ještě mrknout...


Tyhle trika pak celý léto rozdávali na každým větším festivalu v Čechách a na Moravě.

Papaláši chtěli dělat gesta a z lidí, kterýma zjevně opovrhovali, si udělali boxovací pytel. Jenže netušili, do čeho se pouští. Po zásluze dostali, co jim patří. To, jak teď lezou do análu komunistům, aby urvali usmolených pár procent, je třešnička na dortu, karma a boží trest za to, co provedli tehdy tam :)) 

Vážně, věřím, že myšlení, které tehdy vedlo politiky k pocitu, že takový zasah je dobrý nápad, je dnes přežité. Navíc lidé se smartphony dokážou v podstatě vše dokumentovat a v reálném čase zveřejňovat. To by se za komunistů, ani krátce po nich, nestalo, ale u Mlýnce už i to (jen spíš s internetem a digitální fotkou) hrálo roli. 

Rozpustit tu akci, I KDYBY nelegálně obsadila soukromý pozemek, šlo i jinak. Případně ji mohli nechat proběhnout a přestupky ad. řešit pak. Žijeme v právním státě. Mimochodem, na netu lidi vtipně den zásahu označují za den, kdy vznikla Pirátská strana :)

Konec éry neorganizovaných technoparty. Přesně před 20 lety zasáhlo 1200 těžkooděnců proti CzechTeku.

Třídílný podcast: CzechTek: Příběh českého raveu

čtvrtek 24. července 2025

Jak si smrt došla pro kata

... oba takovým způsobem potměšile jednali v úmyslu, aby je usmrtili a násilím osobám těm učiněným cizí věci hmotné na sebe převedli, že z toho nastala smrt jmenovaných, a že tím spáchali zločin vraždy loupežné. 

Miluju! <3

Miloslav Martínek: Jak si smrt došla pro kata a další mordy z dob c. k. a první republiky

Tahle kniha je nález z knihobudky a moc jsem toho od ní nečekala, ale je zábavná a velmi zajímavá.

Nechci tu psát o každé, ani každé druhé knížce, kterou přečtu, ale přesto... Jestli máte rádi detektivky, zkuste - pro zpestření - tuhle. Dozvíte se i o soudnictví v c. k. a první republice.

středa 23. července 2025

Adopční sbírka fans Červeného trpaslíka

 Nejlepší sbírka ever!

Samozřejmě a hlavně na adopci banánu, pardón samice hrabáče. Ale protože se už teď, bezmála týden před koncem, sešlo mnohem víc, podpořili admini řadu dalších projektů. Viz FB skupina Červený trpaslík - hláškuj a bav se!

Většina tak nebo onak souvisí se seriálem: z jedné africké vesnice jsme udělali boháče, tzn. přispěli na nákup spousty ryb (páč v Africe je pravděpodobnější samovznícení starosty než déšť sleďů), podpořili několik organizací pomáhajících kočičím lidem, Uroboros z. s. nebo třeba Farmu Naděje, protože Naděje = Esperanto (detaily najdete ve zprávě, co je skrytá v mikrotečce nad "i" na plaveckým osvědčení).

A pro přispěvatele mají odměny! Potřebuju pokladničku ve tvaru jedné z nejkrásnějších, funkční a skoro dokonalé hlavy (Krytona), abych si měla kam schovávávat drobáky na příští rok a letní Red Dwarf Convention v Londýně, a trochu jsem se plácla přes kapsu.

Potvrzující e-mail mi přišel od Inkvizitora. Vědět to, že se sbírkou má něco společnýho zrovna on, dala bych jim pravý číslo kreditky...


neděle 13. července 2025

Za pestré jidelny!

https://pestrejidelny.cz/ 

Když se začalo mluvit o výzvě Za pestré jidelny, přečetla jsem si pár komentářů na internetu. Asi nemusím ani říkat, že jsem to neměla dělat. Lidem vadí všechno. Vadí jim, že žijí bezdomovci a že je vidí. Vadí jim, že toxíci dostávají výměnou jehly zdarma. Vadí jim, že malý holky by mohly dostávát vložky zdarma. Normálně málem mě přesvědčili, že chlapi jsou vlastně chudáci, když nemenstruují. Vadí jim, že by děti mohly vyrůstat bez násilí. Vadí jim, že by děti s hendikepem mohly mít základní lidská práva a nárok na vzdělání. Takže pochopitelně víc zeleniny ve školních jídelnách, to by přivedlo civilizaci k zániku.

 Přečetla jsem si takový nesmysly, že nad tím kroutím hlavou ještě dnes. Např. ať si děti, co chtějí jíst zdravěji, vaří doma a nosí si to v krabičkách sebou. Jistě jim to učitelky rády ohřejí. Na topení patrně. Každopádně, my si právo krmit děcka sra*kama vzít nedáme! Však ať žerou suchý přílohy, když se jim to nelíbí. 

 To jsem dělala já, když jsem si ke konci základní školní docházky řekla, že přestanu jíst maso. Tehdy, v devadesátkách. Ale teď? Nechápu, jak si lidi představují jídelníček sestavený převážně ze zeleniny. Ale začala jsem si fotit sem tam nějaké bezmasé, někdy veganské, jídlo, že jim to ukážu... Tak tady to maj 🤷🏼‍♀️ 

 A jenom aby bylo jasno, netvrdím, že by školní jídelny měly vyvařovat jako komerční restaurace a bistra. Jen jsem tím chtěla ukázat, že jídlo bez masa není 2 x týdně suchá rýže a 3 x týdně suché těstoviny. Možná s kečupem. Myslela jsem, že to lidé vědí, ale ukázalo se, že ne...


https://www.rajce.idnes.cz/juleskah/album/za-pestre-jidelny

<3

středa 9. července 2025

LOVE - ISM by Jul (22.)



Toto je pyžamo Victoria's Secret. Na štendru v sekáči jsem ho viděla hned ode dveří. Zaujalo mě na první pohled. Akorát já to "V S LOVE" furt vidím jako "sleva, sleva, sleva". 

Ale je tam, "LOVE" <3

BTW mám moc ráda různý sekáče a blešáky a charity shopy. 

A teď jsem si udělala profil na moudra ze sekáče. Jestli máte slabost pro hesla jako Live what you love, love what you live z druhý ruky, šup tam... 

pátek 4. července 2025

Sama redakce trpí nedostatkem kusů časopisů.

 Našla jsem v knihách, co mám po dědovi, dopis.

"Vážený soudruhu, s politováním vám musíme oznámit, že časopis Naší přírodou č. 5/84 Vám nemůžeme zaslat. Sama redakce trpí nedostatkem kusů časopisů.

Se soudružským pozdravem

Státní zemědělské nakladatelství, n.p."




Life in Czechoslovakia under Soviet rule :)) 

"Dear Comrade, we regret to inform you that we cannot send you the magazine Our Nature No. 5/84. The editorial office itself suffers from a shortage of magazines.

With comradely greetings
State Agricultural Publishing House, n.p." 

čtvrtek 3. července 2025

Něco motivačního...

 "Ze svý zkušenosti můžu říct, že dneska už může napsat knihu každej blbec."

Lucie Bechynková, OZ #353



středa 2. července 2025

Dobrá otázka...

... a ten pocit, kdyz přesně víš, kam míří, ještě před tím než swipneš. Jop, potěšilo mě to. Ale asi by nemělo, co?

A taky, co to vypovídá o naší společnosti, o tom, jak se chováme k holkám, když prý nejvíc true crime fans are ženy a nejoblíbenější podcast ever se jmenuje Opravdové zločiny? 



FilmSeal IG

<3

středa 18. června 2025

Dr. Kary

Zásadní postava jednoho z mých minulých životů a autor snad nejmilejšího komentáře na nyxu udělal velmi smutný coming out.

Přesto, musím napsat, že to vzal asi za nejlepší možný konec, zdá se. 

Ať je toho společnýho času co nejvíc! 



<3

neděle 15. června 2025

LOVE - ISM by Jul (18.)


Školení Freya, z.s. (Praha) 

Nebe nad Lhasou, Ning Kchen

"Souhlasím, že biologie a teoretická fyzika nám přinesly fascinující poznání o vzniku života a formování vesmíru. Ale vrhá toto poznání nové světlo na mechanismy štěstí a utrpení? Nepopírám, že znát tvar a přesné rozměry Země je známkou pokroku. Smysl života, smysl bytí by ale nebyl jiný, i kdyby Země byla placatá. I s nejpřevratnějšími pokroky v medicíně můžeme jen dočasně ulevit bolesti a utrpení, které se budou neustále vracet a vy vrcholí smrtí. Můžeme ukončit konflikt nebo válku, ale vždycky přijdou další, pokud se lidská mysl nezmění. Na druhou stranu, copak není způsob, jak nalézt vnitřní klid nezávislý na zdraví, moci, úspěchu, bohatství, smyslových požitcích, vnitřní klid, který bude zdrojem klidu vnějšího?" (s. 102)

https://www.databazeknih.cz/knihy/nebe-nad-lhasou-398911

<3

"Moje" True Crime

 

instagram.com/sarahandersencomics

Proposlouchala a prodívala jsem se k Opravdovým zločinům, i když na první, druhý a snad i třetí pokus jsem je tehdy vypnula. Až když jsem Kriminálku na Čro a Historii českého zločinu nechtěla sjíždět počtvrté komplet znovu, zlomilo se to. A teď jsou jeden z mých nejoblíbenějších true crime podcastů.

Na Love Islandu byla pro štáb i účinkující psycholožka, která spolupracovala na podcastu o zločinech: k popisu případu přidávala svoji, psychologickou perspektivu. Což je btw osvěžující, asi si to pustím znovu, protože třeba holky z OZ jsou v tomhle často strašně mimo (píšu se schovívavým úsměvem, přece proto je máme rádi, že...). Název podcastu: Kriminálne spisy.

Když už jsem začala s mým milovaným Českým rozhlasem, tam jsou výborné podcasty o jednotlivých případech. Napr. Stoupenci o kutnohorské sektě, Akce výbuch o Vrběticích a teď vyšel nový: Systém Kaderka. Ještě jsem neslyšela, ale moc se těším.

Podobný byl seriál Seznam zpráv o vraždě ve Slopném, Slopné. Kdo je vrah?

A zcela naprosto úplně super je série forenzní psycholožky a soudní znalkyně Ludmily Čírtkové, Forenzní psychologie. Pěkně od zakladů, ať si nepleteme pojmy.

Zkoušela jsem poslech i dalších podcastů, co na mě random vypadly z googlu, ale u žádného jsem nevydržela. Jeden si vzpomínám, že se docela dal poslouchat, ale zapomněla jsem název a teď už ho nemůžu najít...

Kamarádka mi doporučila Hlasy zločinu. Ty se vedle Kriminálky a OZ dostaly do mé aktuální top 3.

A dál ráda příjmu vaše tipy na podcasty, co jsou posluchačstvu přívětivé co do formy a zajímavé co do obsahu.

Mám v žánru true crime spadeno ještě na knihy z produkce brněnského nakladatelství Jota, takovou tu oranžovou řadu o sériových vrazích. I když si nejsem ještě úplně jistá, jestli se na čtení cítím nebo nakonec vyměknu. 

neděle 8. června 2025

True Crime od Absyntu: Laserman

Vedle Jeden z nás. Příběh o Norsku druhá absyntovka, kterou bych označila, jako true crime. Resp. druhá, z těch, co jsem četla a doufám, že jich mají víc, protože jsou výborný. Stejně jako všechny jejich knihy, o tom se asi nemusíme bavit. Nicméně, Laserový muž v kapitole 9. února 1992 (od s. 404), obsahuje obecné informace o fenoménu sériových a masových vrahů. Pro milovníky true crime žánru naprostý základ:


"Pojem sériový vrah se rozšířil teprve v 60. letech, kdy tak policisté začali označovat pachatele obtížně objasnitelných vražd.

Ke klasické vraždě dochází podle určitého vzorce. Pachatelem bývá nejčastěji člověk z bezprostředního okolí oběti - někdo z jejích známých nebo příbuzných, bývalý manžel či manželka, milenec, kolega, spolužák,... Taková vražda je většinou neplánovaná, často spáchaná pod vlivem velkého množství vypitého alkoholu a mívá jasný motiv, jako je například žárlivost, finanční tíseň nebo pracovní rivalita. Valná část vrahů se svého činu dopustí pouze jednou a mnohdy je pak pronásleduje silný pocit viny. Nejeden z nich se jde dokonce sám udat na policii. 

Pro sériové vrahy téměř nic z toho neplatí. Tito pachatelé většinou nemají ke své oběti žádný zjevný vztah a jejich motiv je na první pohled naprosto nejasný.

Není to vražda v tradičním slova smyslu, odpovídající běžným kriminologickým a policejním definicím, je to jakási nemoc... Sériový vrazi jsou na vraždění závislí asi jako heroinisté na své droze. Mají neovladatelné puzení pátrat po dalších obětech. Žene je síla, kterou nejsou s to pochopit ani vyjádřit slovy. Sériový vrazi si uvědomují pouze to, že je tato síla nutí zabíjet, stále znovu a znovu, tvrdí kupříkladu americký psycholog Joel Norris 

Na to, proč sérioví vrazi vraždí, existují různé teorie, které hledají vysvětlení této záhady v působení psychologických, zdravotních i společenských faktorů. 

Joel Norris, jeden z předních odborníků na tuto otázku, došel na základě vlastního zkoumání více než 250 sériových vrahů k závěru, že skoro u všech lze vypozorovat specifický charakter a vlastnosti.

Podle Norrise je jedním z klíčů, jak porozumět způsobu uvažování sériového vraha, typ obětí, které si vybírá. I když se zpočátku může zdát, že oběti nemají s pachatelem ani spolu navzájem nic společného, vrah je ve skutečnosti podrobuje pečlivému výběru. Mívají pro něj podvědomý, hluboce symbolický význam.

...Jiným, skoro ukázkovým příkladem, byl Carlton Gary, černoch z Georgie s mimořádně vysokým IQ. Ten vraždil výhradně postarší bohaté bělošky, protože v jeho očích reprezentovaly ženy z vyšších vrstev, pro které musela pracovat jeho matka a další příbuzné.

Joel Norris upozornil, že případ Carltona Garyho ilustruje základní podobnost, která všechny sériové vrahy spojuje - vražedná fáze je rituál, při němž si vrah oživuje vzpomínky z dětství

Oběť ztělesňuje v očích vraha selhání, útisk, hrozbu. Sériový vrah může nenávidět - a zabíjet - mladé ženy, protože je vnímá jako ohrožení, a stejně tak si může za své oběti volit mladé muže, protože se nedovede vyrovnat s vlastní potlačovanou homosexualitou.

Norris i ostatní badatelé zastávají názor, že volba obětí může být rovněž symbolickou sebevraždou. Každou vraždu lze chápat jako  podvědomou sebevraždu a každá sebevražda je z psychologického pohledu svým způsobem vraždou. Vrah má obvykle strach zabít sám sebe, bojí se smrti, a tak připraví o život někoho jiného.

U sériových vrahů lze vypozorovat celou řadu typických osobnostních znaků. Patří mezi ně nutkavé chování, například v podobě posedlosti čistotou, pedantský smysl pro pořádek či lpění na pravidlech a řádu. Zdvořilý, pořádkumilovný a upravený, taková slova používají užaslí sousedé, když mají popsat souseda nebo kolegu, ze kterého se vyklubal sériový vrah. (Ano, v Česku máme to typické: Vždycky slušně pozdravil. Pozn. blogera.)

Nezvyklým projevem nutkavého chování bývá období vysoké agility, které nastává jeden rok či několik let před propuknutím vražedné série. Tehdy začnou pachatelé trávit zničehonic týdny a měsíce na cestách. 

Tato fáze je natolik častá, že ji vyšetřovatelé FBI považují za varovný signál, jestliže se u daného člověka zároveň objevuje i jiné chování typické pro sériové vrahy. (TVL, hustý! pozn. blogera.)

Nikdo se nestane vrahem jen kvůli traumatickému dětství, na druhé straně však dětství a dospívání všech sériových vrahů poznamenalo fyzické a psychické násilí, konstatoval Norris. Když vyrůstali, byly na ně kladeny vysoké a zároveň rozporuplné nároky, takže ať udělali cokoli, bylo to skoro vždycky nakonec špatně. 

Sériový vrazi jsou frustrovaní. Nepodařilo se jim splnit si své sny a cíle. Obyčejně jsou inteligentní, ale neúspěšní ve studiu, vztazích a kariéře. 

Tragédie, která se skrývá za predátorstvím masového vraha, spočívá v tom, že každá další vražda pouze potvrdí vlastní bezmoc. Rituální vražda, která měla potvrdit jeho sílu, je ve svém důsledku pouze dalším důkazem  toho, že se nedovede vypořádat s živými lidmi a plnohodnotným člověkem se stává pouze ve vztahu k těm mrtvým... Proto jsou sériový vrazi v podstatě vnitřně mrtví, píše Norris.

Někteří sériový vrazi jsou charismatické osobnosti, ale mnohem častěji to bývají osamělí lidé bez rodiny a přátel. Málokdy jsou schopni udržovat s někým běžné mezilidské vztahy, hlavně kvůli svému agresivnímu chování. Na první pohled, při letmém setkání, však vesměs působí jako normální, úspěšní lidé. 

Podstatná část sériových vrahů vykazuje četné psychopatické rysy. Bývá u nich silně narušena schopnost empatie a soucitu. Jejich myšlenkové pochody a celý jejich život se točí kolem uspokojování vlastních přání a tužeb bez ohledu na to, jaké to má následky na druhé a jaké jim to přináší utrpení. (To zní jako 80 % mojí rodiny. Jaj!)

Pro psychopatickou osobnost sériového vraha je typické přehnané vnímání sebe samého, narcistické uvažování, přemrštěná sebedůvěra a silná potřeba mít nad ostatními kontrolu. 

Pojem psychopatie se často překrývá s pojmy sociopatie a disociativní porucha. V každém případě bývají ovšem přístupy odlišovány od "běžných" psychických onemocnění. Psychopati netrpí bludy a psychotickými stavy, jež často doprovázejí psychické poruchy. Nejednají pod vlivem psychotického záchvatu - počínají si chladně a vypočítavě. Právě neschopnost vcítit se do druhých jim umožňuje dopouštět se nepředstavitelných, bestiálních činů. Psychopati jsou si i přes svoje defekty vědomi toho, co páchají, a z toho důvodu se neřadí mezi psychicky nemocné jedince.

Psychopatickou osobnost líčí kniha The Mask of Sanity z roku 1941. Maska normálnosti, jak bývá název knihy překládán, je pro masové vrahy typická. (Zde je zmíněná kniha The mask of sanity: an attempt to clarify some issues about the so-called psychopatic personality psychiatra dr. Hervey Cleckey; v českém překladu nevyšla ale v originále se k ní dostat pochopitelně v dnešní, digitální době lze. Český výtah na citarny.com zde.)

(Dál je zmíněný John Wayne Gacy, přezdívaný jako Killer Clown - typický příklad navenek úspěšného bestiálního sériového vraha. Nedávno jsem se na něj dívala na Netflixu v Conversations with a Killer: The John Wayne Gacy Tapes, samozřejmě o něm mluví celá řada podcastů, inspiroval postavy vrahů v různých seriálech. Co dodat, je to hvězda.)

Leckteří sériový vrazi se vyznačují podivuhodnou přizpůsobivostí, jako by měli šestý smysl, jenž jim pomáhá vnímat signály, které k nim vysílají sousedé, kolegové, novináři. Své chování přizpůsobují požadavkům a očekáváním okolí podobně jako chameleon, který mění barvu těla v závislosti na prostředí, v němž se zrovna nachází.

Tito vrazi se obyčejně dělí na masové vrahy, kteří připraví o život větší počet lidí najednou, například při divoké střelbě v restauraci nebo ve škole, a na vrahy sériové, kteří vraždí opakovaně a přitom se jejich obětí většinou nestává víc lidí najednou. Největší rozdíl tkví v tom, že masový vrah jedná, jako by mu nezáleželo na vlastním osudu - buď ho chytí, nebo zabijí ještě na místě činu -, zatímco sériový vrah dělá všechno pro to, aby mu policie nepřišla na stopu. 

Vědci se nedokážou shodnout na tom, o jak častý fenomén se jedná. Odhaduje se, že ve Spojených státech činil celkový počet sériových vrahů ve 20. století tři sta až pět set. Podle FBI se v Americe  začátkem 90. let pohybovalo na svobodě asi třicet sériových vrahů. 

První úspěšný psychologický profil pachatele vznikl v roce 1957 v New Yorku. Město tehdy během poměrně krátké doby zasáhlo třicet bombových útoků a pachatel, médii přezdívaný "bombový šílenec" (Mad Bomber, poz. blogera), se bavil mimo jiné tím, že na policii posílal dopisy, v nichž se jí vysmíval, že ho nedokáže polapit. 

Vedení policie se nakonec obrátilo s prosbou o pomoc na psychiatra doktora Jamese A. Brussela. Ten si prostudoval vyšetřovací spisy, obešel místa činu a přečetl si pachatelovy dopisy policii. Na základě těchto podkladů si vytvořil několik hypotéz. Svou prezentaci pro newyorskou policii zakončil Brussel slavnými slovy: Hledejte statného muže středního věku. Pochází ze zahraničí a je to katolík. Je svobodný a žije se sestrou nebo bratrem. Až ho najdete, bude pravděpodobně oblečený ve dvouřadém obleku. (V původním znění: Captain, one more thing. When you catch him, and I have no doubt you will, he’ll be wearing a double-breasted suit.)

Nakonec zatkli "bombového šílence" v jeho bytě, kde bydlel společně se svou sestrou. Byl to muž ve středních letech a měl na sobě oblek s dvouřadým zapínáním. 

Ulf Asgard (psychiatr, který spolupracoval na dopadení laserového muže) o tom případu vyprávěl Janu Olssonovi (vyšetřovateli případu laserového muže). Nebylo na tom nic tak složitého, i když to tak možná vypadá, vysvětloval mu. Brussel pochopil, že pachatel se dá snadno ovlivnit. A obleky s douřadým zapínáním byly zrovna v módě. To je celé. 

Podobným způsobem vytvořil Brussel i všechny ostatní hypotézy. Z četby útočníkových dopisů nabyl přesvědčení, že je jeho osobnost natolik narušená, že těžko dokáže žít sám. Nedalo se ale předpokládat, že by byl ženatý. A že by byl v nějakém psychiatrickém zařízení, to bylo rovněž vyloučeno, protože tam by nemohl vyrábět bomby. Způsob, jakým se bombový šílenec vyjadřoval ve svých dopisech, nasvědčoval tomu, že jde o člověka středního věku. Jeho rodiče už proto patrně nejsou naživu. Zbývala tedy pouze možnost, že bydlí s bratrem nebo sestrou..."

Jak prosté. Elementary, my dear Watson :)

Tak, a já si zalezu do rohu, v tichosti popřemýšlet, kolik znaků společných s psychopatickými zabijáky vidím v lidech ve svém okolí, mne samotnou nevyjímaje. A pak si na uklidnění pustím nějaký true crime podcast, pěkně na usnutí.

Celý tady ten dlouhý příspěvek jsou jen úryvky, střípky z jediné kapitoly (plus moje dovětky) zajímavé a velmi čtivé knihy. Myslím, že absyntovky už dneska není třeba představovat. Zaslouženě. Takže jestli vás to zaujalo, sežeňte si ten text kompletní.

sobota 31. května 2025

Veliká gratulace Centru Locika!

 Fakt veliká!

Za prvé v tomto týdnu Locika oslavila desáté narozeniny <3 

BTW na oslavu jsem měla v plánu jet, ale onemocněla dcera, takže jsem nejela a to je ve zkratce celý náš život v posledním roce: Někam chci nebo chceme jít, pak je Pepi nemocná a nejdeme nikam. No co už.

Papelote k tomu výročí nabízí jejich první merch, Laskavý zápisník, tak aspoň že nakupovat se už dá i z domova...

Za druhé také v tomto týdnu poslanecká sněmovna schválila novelu zákoníku, která zakotvuje nepřijatelnost tělesných trestů ve výchově. Vzhledem k tomu, že jim tam ležela na stolech asi tisíc let, je to velká věc.

Konečně aspoň v této záležitosti nejsme poslední ve vyspělém světě, společně se Slovákama.


Pro obránce výchovných facek (kteří si to nepřečtou, já vím): Tělesné tresty nefungují, jak si někteří myslíte. Nebo doufáte. Tak se pak aspoň nedivte, když na vás dospělé děti tzv. kašlou a nekamarádí se. Mohlo by to být i horší, mohli by s vámi udržovat časté kontakty a v jejich rámci se k vám chovat jako vy k nim kdysi, pro vaše vlastní dobro vás občas proplesknout. 

Často se mi vrací situace ze Silvestra na náměstí ve Valašském Meziříčí. Během dětské diskotéky se moderátor ptal dětí, jestli se těší na vysvědčení a jestli doma nebude výprask. V žertu. A přiznám se, že mě - jsem narozená na začátku osmdesátých let a doma jsem dostávala - na tom dotazu nepřišlo nic divnýho. Dokonce to na tom Valašsku znělo tak jaksi folklórně. Děti reagovaly různě, většina se hlasitě smála. A moje dcera byla z těch, co to vůbec nepochopily a zmateně koukala kolem sebe. 

Jop, přesto že nás, mě i sestru, máti bila (výchovně, samozřejmě! No, just kiddin'! Bylo to proto, že si potřebovala ulevit a neuměla nebo se nechtěla obtěžovat se zklidnit jinak), moje dítě si to nedokáže vůbec ani představit. 

Kdyby už nic jinýho, za tohle se můžu pochválit. 

Moje zkušenosti jsou důvod, proč jsem se přihlásila za ambasadorku Centra Locika. A taky lidi. Lidi na internetu. Schovala jsem si jednu reakci na sdílený příspěvek právě Lociky. Který BTW přeje příjemné školní prostředí žákům i pedagogům. Jeden by řek', že nic kontroverzního... 


Napsal dospělý profil, který tráví čas tím, že fotí píčoviny a posílá to na Instagram... Budiž to důkazem, že i hluboká přesvědčení lze překonat. 

Až se dospělí začnou chovat jako dospělí, bude to fajn...

<3

neděle 25. května 2025

Odcházím

 Odchod je moje největší síla. Nejlepší způsob, jak si ohlídat hranice. Nebudu tam, kde mi není dobře. Nebudu snášet, co mi neprospívá. Odcházím.

Pochopitelně, tento obraz Věry Kosové na mě na letošním PeerFestu zapůsobil nejvíc z vystavených.

Vidíte ten kufr? V tom si sebou nesete vzpomínky a zkušenosti. Nemůžete za sebou nechat všechno. Ale to, co si nesete dál, vás nepoloží. Unesete to docela v pohodě.


Já bych tam jen místo Lary Fabian (volba autorky) dala Erykah Badu, protože Bag Lady. A protože jsem starší, tak mě víc zasáhlo tohle <3

Když se vrátím k PeerFestu jako takovému, pro mě je to tradičně koňská dávka radosti a inspirace. Loni Jindřich Štreit, letos Josef Formánek. A Mallory. Věra Kosová s jejím příběhem a kufrem ponaučení. A Kasha mindfullife.cz.



<3

středa 21. května 2025

If You Are Waiting For a Sign This Is It

Hádej, co za knihu jsem právě vzala do ruky?

https://www.vetrnemlyny.cz/

Na co mají vlastně matky čas II.

Tím chci říct, že pokud máte rodinu, která vám nikdy moc nepomáhala, pravděpodobně to nebude dělat ani v budoucnu.

A pokud jste si na základě té rodiny vytvořili novou rodinu s lidmi, kteří vám taktéž nepomohou (u otce to není pomoc, ale rodičovská povinnost, jenže i z člověka, který tvrdil, že chce rodinu, se může vyklubat "občasně hlídající tatínek"), může se vám stát, že zůstanete na dítě sami.

A být na dítě sami je poměrně osamělý stav. Navíc už nemůžete dělat ani věci, co vám dřív přinášely úlevu. Třeba chlastat. Já mám aspoň to štěstí, že mě baví i háčkování a vyšívání. 

Jenom, říká se, že to prý není pravda, ale někdy a pro někoho to pravda je: mít dítě může klidně znamenat, že váš život skončil. Minimálně na takových patnáct let. 

Takže pokud nemáte opravdu silnou motivaci a nemůžete si být jistí svým zázemím, klidně si dítě nepořizujte. Přinejmenším já to pochopím.

Někdy si čtu knihy o pracujících i jinak aktivních matkách. Je to skvělé, dokud mi nedojde, že všechny sice toho dělají strašně moc, ale pořád to tak je jen proto, že mají podporu partnera a rodiny, případně peníze na chůvu.

A když už jsem u toho, druhé moudro, které bych asi vlivem nepřenositelnosti zkušenosti dřív sama nedocenila, ale tady ho stejně zkusím předat dál: Jakmile s někým máte dítě, jen tak se ho nezbavíte. Ani když se rozejdete a přestěhujete do jiného města (nebo státu) k tomu.

Zdá se to samozřejmé a banální, ale těžko bych uvěřila, jak strašně otravný tohle je. 

Takže vybírejte dobře. A možná radši s nikým žádný děti nemějte, protože lidi se mění a nebo přetvařují a některým věcem se nevyhnete, ať děláte, co děláte a když vám to dojde, je už stejně pozdě.

Škoda, že se takový super dítě, jako mám já, nedá koupit někde v sámošce. 

úterý 20. května 2025

Na co mají vlastně matky čas?

 Na ulici jsme do sebe vrazily s kamarádkou, původně spolužačkou už na střední, kterou vídám prakticky jen na sockách a přesto ji můžu považovat za jednoho z mých nejbližších přátel. Protože málokoho (na to číslo by vám stačily prsty jedné ruky, dvakrát) vídám častěji. Já totiž nevídám skoro nikoho.

Mám pětileté dítě, papírově je v mé péči, kontakt s otcem dle dohody. Otec by se chtěl víc účastnit jeho života, no stráví s ním - když hodně - pět šest dnů v měsíci. Zbytek já.

Dvakrát týdně dítě vyzvedávala babička z otcovy strany ze školky, abych mohla já pracovat. Dvakrát týdně dvě hodiny bylo s ní. Tedy nedávno to zkrátila na jedenkrát dvě hodiny, protože si našla brigádu. Co čert nechtěl, zrovna v tu dobu, kdy měla mít vnouče u sebe. Jindy to nešlo.

No a pak mi ze dne na den zrušila i tu poslední dvouhodinovku. Sice prý výjimečně, jenže já se svou prací (doprovázím osobny s PAS) nemůžu jen tak ze dne na den oznámit, že nejdu do práce. A protože to neudělala poprvé, rozhodla jsem se, že už její pomoc nebudu využívat.

Nechci nadávat, že je babička nespolehlivá. To sice je, ale furt to byl bohužel jediný člověk, který mi umožnil aspoň dokončit asistenci s klientem požadovaném časovém rozsahu.

I když to ona zřejmě tak úplně nepochopila. Že vnouče nevyzvedává proto, aby jeho matka mohla normálně pracovat, vydělat peníze, aby jsme vůbec přežily. Spíš se chovala, jako bych tu dobu trávila někde na párty a celé to tak bylo uspořádané taky proto, aby si ona užila čas s benjamínkem rodiny a pořídila si pár fotek na Facebook. Ach, ta babička! 

Babička z mojí strany vnouče ale nehlídá vůbec. Ráda se týrám vzpomínkou na to, jak mi někdy v mých pětadvaceti letech vyčetla, že jsem nezodpovědná, protože ona v mém věku vychovávala dvě děti.

Jenže ty děti, a jedno z nich jsem byla já, takže to vím, měly babičku, která je například vodila i vyzvedávala ze školky, skoro every fuckin' day! A odpoledne si s náma hrála, i několik hodin v kuse!!! A každý druhý víkend jsem já odjela k otci, takže matce zůstala doma jen mladší sestra.

O dvacet let později vím, že ty vole takhle vychovat dvě děti bych já zvládla s prstem v nose. I v těch pětadvaceti. A klidně děcek pět. 

Být z 97 % sama na všechno, pracovat na plný úvazek (do toho máme psy a já dálkové studium, ale to jsem si na sebe naložila sama), je úplně jiný kafe, i když to dítě mám jen jedno.

Únava je trvalá konstanta mého života. 

Jsem anemická, citlivá na přemíru podnětů, nedávno jsem ukončila desetiletí trvající léčbu deprese a to všechno samo o sobě je unavující. 

Takže jsme do sebe vrazily s tou kamarádkou, taky se rozešli s partnerem, děti mají dokonce dvě, ale on se o ně stará, jako normální rodič. A ona se mě zeptala, jako by to bylo vůbec možný, jestli se s někým vídám. Jako s kým? A kdy? A jestli chodím na rande! Se zbláznila. Protože ona tohle dělá. Chodí s lidma ven a randí.

Vlastně se mě ptá každý, s kým se potkám. Takže teď tahle kamarádka a loni na podzim, když jsem u ní (s dítětem) byla na návštěvě, se ptala jiná kamarádka a ještě o půlroku dřív jiná. Fakt každýho to zajímá, úplná smršť otázek na můj osobní život.

Jinak jsem za tu dobu potkala na dálku ještě různý prodavače, pošťáky, cestující v mhd a doktory a ti se teda neptali. 

Ale já žádnej osobní život nemám. Já mám dítě!

Jsem pravděpodobně dost introvertní (tím, že žiju sice mezi lidmi, ale v izolaci, se to imho prohlubuje), už dřív jsem pochopila, že s životní výbavou, kterou jsem dostala v dětství, můžu tak akorát čekat na smrt (sice od života nic nečekám, ale ani to mě zcela neušetří zklamání) a tradičně trávím s dětmi čas ráda.

Nebýt tohoto nastavení, možná bych se zabila.

Vidím, že "normální" lidi to nechápou. Myslí si, že je to nadsázka:

- Vídáš se s někým?

- Ne, já nikam nechodím a nemám na to čas, a když, můžu jenom tam, kam i dítě a s nikým moc nemluvím.

A to nikam, nikdy a nikdo prostě = 0

Teda teď si budu platit na 2 x 2 hodiny týdně hlídačku, z platu pracovníka v sociálních službách, abych mohla pracovat stejně jako doposud. Takže budu + 1 osoba na small talk. Jupí!