LOVE - ISM by Jul (12.)

 

Putovní kamínky. Painting rocks. 

LOVE - ISM by Jul (11.)

 

Pro antidepresiva jedině zvesela!

 

DO TEMNOTY.

Čtu zrovna knížku, kterou chci fakt vážně všem doporučit: 

https://twitter.com/juleska/status

Co to s těma Slovákama je, poslední dobou?

Zvolí si Fica a pak obtěžují neznámé lidi na Databázi knih...

Domnívám se, že to chtělo svojí zprávou upozornit na nějaký rozpor v mém chování a vyjadřování, když jsem si dovolila přečíst knihu z období druhé války a... dál nevím.

Protože na Databázi knih nenajdete doslova nic, z čeho by bylo možné usuzovat na opět můj postoj k tomu, co provádí civilnímu obyvatelstvu v Gaze Izrael. 

Ale tak, ať má dušička klid: Slibuju, až osmdesát let po konci toho konfliktu někdo napíše tak dobrou knihu i o něm, nejen že si ji přečtu, ale dokonce ji i na Databázi knih doporučím všem. Tak. Jsme OK, Slovensko? 🥰

IMHO normální člověk s průměrnou schopností empatie dokáže soucítit s oběťmi a nemusí do toho tahat politiku. No, a pak tu máme lidi, kteří soucítí jen s lidmi na určitém území a určitém časovém useku a jiné se nesmí ani připomínat, aby je to neuráželo.

Blok? Asi abych se nemohla zeptat, jestli takové zprávy rozesílalo i během občanské valky ve Rwandě a proč zmiňuje jen Gazu a ne Hamás a Izrael, Čínu, Sudán nebo Kongo, třeba? Ale to ta blokace nebyla nutná, to bych neudělala, nejsem debil. A whataboutismus je debilní argument těch, co vás chtějí jenom rozhodit a v hlavě mají nasráno. 

Chtěla jsem na IG sdílet rozhovor s režisérkou filmu Ta druhá, který pojednává o tzv. skleněných dětech. Je to trochu moje téma, profesně. No ale co když to uvidí Zahadum ze Slovenska? Bude se zlobit, že je to o sourozencích dětí s hendikepem a ne o hluchoslepých koťátkách s rakovinou z Madagaskaru? Bojim bojim. Tak to asi abych radši nemluvila o ničem... To je proruská propaganda už i na Databázi knih? 

BTW ta kniha je o uvažování a prožívání lidí, kteří se přímo podíleli na zvěrstvech, bohužel - nebo spíš bohudík - doposud poměrně ojedinělých (i když, i kdyby se to dělo "jen" jednou, je to příliš) a zajímavé na tom je, jak se lidský mozek vyrovnává se zlem nejen pro mě naprosto nepředstavitelným. Zjevně pro lidi v té době také, dokud se nestalo tak reálným, že před ním nešlo zavírat oči. A mezitím si vesele pochodují sociopati a sadisti různých národností, etnik i společenského původu. To je lidstvu vlastní doteď, mozky se nám moc od té doby nevyvinuly a obávám se, že co sehrálo roli tehdy, opakuje se u všech válečných zločinů, na celé planetě. A opakovat bude. 

Proto je tak dobrá.

Ale pšššt, Zahadum ze Slovenska to radši neříkejte...

https://www.academiaknihy.cz/kniha/do-temnoty/

Pšš...

USA 2025

 Sbírám novinové titulky a lepím je vedle sebe do takových jako koláží. Už jich tady pár mám vystavených. Po nastupu Trumpa k moci jsem začala sbírat titulky z Ameriky. Původně jsem je chtěla zveřejnit až za rok. Jako že pamatujete si ten blázinec vloni? Jenže - slovy klasika - bych za a) nevydržela čekat rok s tak bezvadným fórem v kapse a za b) je toho už teď strašně moc. Ani to nejde sdílet jako obrázek...

Takže tady to máte:

„Jste úplně retardovaný,“ řekl Musk dánskému astronautovi a navrhl ukončit provoz ISS dříve. Muskova kosmická loď Starship po startu vybuchla a narušila leteckou dopravu. Trump vyhodil šéfa americké armády. Ten se to dozvěděl při inspekci hranice. Trump byl agentem KGB pod krycím jménem Krasnov, tvrdí bývalý sovětský špion. Putin je připraven nabídnout USA účast na těžbě vzácných nerostů. I na okupované Ukrajině. Dohodu můžeme mít už příští týden, je přesvědčen Trump. Trump nazval Zelenského "diktátorem" a pohrozil, že "zůstane bez země". Takovými slovy neplýtvám. Trump odmítl nazvat Putina diktátorem. Zelenskyj jako diktátor? Nevěřím, že bych to řekl, odpověděl Trump reportérovi. Putin nespolkl návnadu. Trump je jen maskot, píšou Rusové. Po střetu s Trumpem vystřelila na Ukrajině podpora Zelenského. Trump sdělil, že dostal dopis od Zelenského, v němž vyjádřil ochotu jednat. Zelenskyj Trumpovi žádný dopis neposlal, uvedla kancelář ukrajinského prezidenta. Velvyslanec vysvětluje, který Zelenského dopis Trump zmínil v projevu v Kongresu. Trump pohrozil zastavit financování škol, jež umožní podle něj ilegální protesty. Trump v Kongresu slíbil zlatý věk USA a zbohatnutí z cel. Dolar klesl na tříměsíční minima, investory znepokojuje Trumpova celní politika. Trump rozpoutal celní válku, Čína a Kanada chystají odvetu. Firmy reagují na americká cla, Lindt bude čokoládu pro Kanadu vyrábět v Evropě. Je to horší než clo. Výrobce whisky Jack Daniel’s štvou kanadské zákazy prodeje amerického alkoholu. Přestanou Češi kupovat iPhony? Zatím to na bojkoty amerického zboží nevypadá. Americké akcie oslabily, index S&P 500 již přišel o všechny povolební zisky. Prodej elektromobilů Tesla v Německu v únoru klesl o 76 %. Čína plánuje, že letos její ekonomika vzroste o pět procent. Broligarchové: Jak Silicon Valley omotalo Bílý dům. Musk narazil. Trump ho drží, ministři se vzpouzejí. Musk odhalil „150leté podvodníky“. Ve skutečnosti jen neumí s databází. Hromadná rezignace v DOGE. Muskovi pochopové už nechtějí napomáhat čistkám. Bývalý šéf CIA obvinil Trumpa z vydírání Ukrajiny. Zrádce a šašek na ketaminu. Francouzský senátor se ostře pustil do Trumpa s Muskem. J. D. Vance je blb, řekl premiér Západní Austrálie. Svět řeší záhadu. Maluje si viceprezident J. D. Vance oční linky? Proč je Donald Trump oranžový? Ignoruje, že je to nevkusné, a zvedá si sebevědomí, shodují se odborníci. Republikán prchl před svými voliči. Nechoďte mezi ně, radí strana. Cla proti Kanadě a Mexiku platí druhý den a Trump už dal automobilkám na měsíc výjimku. Nejvyšší soud USA zamítl Trumpovo zmrazení USAID. Roztržka mezi Trumpem a Zelenským aktivizuje českou občanskou společnost. Proukrajinská iniciativa Dárek pro Putina za pět dní vybrala 24 milionů. Bílý dům už přehodnocuje pozastavení pomoci Ukrajině. Trump: Grónsko získáme „tak či onak“. Trump čeká na dopis, co Zelenskyj neposlal. Zdražování v USA nabralo s nástupem Trumpa tempo. Na cla odpovíme odstřihnutím USA od elektřiny, slíbil premiér Ontaria. „Velmoci by neměly šikanovat slabé.“ Čína se snaží světu prezentovat jako lepší partner než USA. Lukašenko pochválil Trumpa za přístup k Ukrajině. Lavrovova otočka. Ještě nedávno obviňoval ze všeho USA, nyní už jen Evropu. Trump urazil Lesotho. Nevyzpytatelný Trump už začal hrozit i Rusku. Trump podepsal nařízení o vytvoření kryptoměnových rezerv, cena bitcoinu klesla. Donald Trump „silně zvažuje“ cla a sankce na Rusko. Rusko nemá žádné karty, tvrdí Trump. Minulý týden podle něj mělo všechny. Musk opět vyzval Putina k boji muže proti muži o Ukrajinu. Myslím, že k anexi Grónska dojde, řekl Trump a požádal o pomoc šéfa NATO. Musk chce, aby USA vystoupily z NATO.Trump opět perlí. Muže velebícího Saddáma Husajna navrhl na velvyslance v Kuvajtu. Bez milosti. USA deportovaly dítě s rakovinou mozku, i když má americké občanství. Francouzský vědec, kanadská herečka i Němec se zelenou kartou. USA přitvrdily s deportacemi i zatýkáním. Evropa kuje plán přetáhnout ze Spojených států nespokojené vědce. Ruští propagandisté oslavují Trumpovo uzavření Hlasu Ameriky a Svobodné Evropy. USA v tichosti opustily skupinu vyšetřující odpovědnost za válečné zločiny na Ukrajině. Ať nám USA vrátí sochu Svobody, zní z Paříže. USA žádají Evropu o pomoc s dovozem vajec. Včetně Dánska. Trumpova administrativa musí vzít zpět skoro 25 tisíc propuštěných zaměstnanců. Nejvyšší soud USA se ohradil proti Trumpovým snahám stíhat soudce. Trumpův bývalý duchovní poradce byl obžalován z nemravného styku s dítětem. Elon Musk ruší americké podpůrné programy, díky kterým sám zbohatl. Trump odebral bezpečnostní prověrky svým protikandidátkám Harrisové a Clintonové. Společně na Mars? Rusové chtějí vyjednávat s Muskem ohledně „budoucnosti lidstva“. Světový mír či převzetí Gazy. Bílý dům zveřejnil seznam Trumpových úspěchů. 

#atakhlemytadyzijeme

BTW letos bude diář! 

Holub na střeše

Chci si k jednomu projektu (tak jo, já to teda napíšu: k diáři s titulkama) nechat natisknout pohlednice, ale nikdy dřív jsem to neřešila. Tak jsem si na zkoušku objednala 100ks s oblíbenou fotkou z mobilu (název díla je "Holub na střeše" :) a s dovolením jsem k ní přidala adresu webu městských holubníků.

Teď je budu asi rozhazovat různě po kavarnách a pod. Jestli na ně někde narazíte, vezměte si, kolik chcete a pošlete pár drobných na holubníky nebo kamkoliv holoubkům nebo lidem, co se o ně starají :)

www.mestskeholubniky.cz

www.holubivnouzi.cz

Alan Alda: Co jsem zaslechl, když jsem mluvil sám se sebou

 Mně bylo pětadvacet, jemu asi dvaadvacet. Potkali jsme se na setkání idealistických mladých lidí, kteří doufali, že ukončí testování jaderných zbraní. Bavili jsme se o tom, jak mizivé má ta naše skupinka šance zpomalit závody ve zbrojení. A pak se ten rozhovor nějak stočil od ničení měst v nukleární ohnivé bouři k předmětu jeho života. Tehdy odložil šálek a klidně řekl, jako by oznamoval, že asi smetanu napříště vymění za odtučněné mlíko: "Uvažoval jsem, že bych se mohl zabít."

Byl jsem v šoku. "To přece nemůžeš."

"Proč ne?" podivil se.

"Nemáš právo se zabít."

"Ale samozřejmě že mám. Tohle je můj život. Můžu si s ním dělat, co chci."

"To nemůžeš. Nemůžeš to udělat lidem kolem sebe. Nemůžeš je tu nechat truchlit nad mrtvým tělem. Nemáš právo tohle někomu provést."

Kratičce se nad tím zamyslel. "Ale jo, mám. Je to moje tělo."

"Hele, jsi chytrý a vzdělaný. Máš před sebou celý život. Kariéru." Ani jsem netušil, čím se živí, ale byl chytrý. Dokázal by dělat cokoliv, pro co by se rozhodl. 

"Jo, do toho bych jít mohl," pronesl, "ale možná se taky zabiju. Ještě jsem se nerozhodl. Je to prostě jenom jedna z možností."

...

Vždycky se nakonec dostanu ke dvěma základním otázkám. Jednu kdysi dávno položil jeden můj mladý kamarád u kávy v restauraci na Times Square. Ta restaurace tam už dneska není, ale otázka zůstává: Proč to neskončit? Má život nějakou cenu? A já si myslím: Samozřejmě že má cenu. Cenou je ten život. A tehdy se na mě ze stránek knih zadívají staří Řekové a zeptají se: Ale co znamená dobrý život? Tihle Řekové, stejně jako ta restaurace, už dávno zmizeli, ale i jejich otázka zůstává.

Máme tu takovou nepříjemnou situaci... A Netflix!

 Máme tu takovou situaci, s tátou dcery. Kupodivu jsem si na blogu doteď moc nestěžovala, možná vůbec, i když v konceptech mám jeden příspěvek o životě s alkoholikem, který se 1000x omluví a po tisící první TO udělá zase a ještě tvrdí, že je všechno vaše chyba.

Člověk, se kterým bohužel mám dítě, je tzv. kvartální alkoholik. I když jeho kvartály jsou mnohem, mnohem (!!!) kratší než čtvrt rok.

Jeho excesivní opilství funguje tak, že nějakou dobu vydrží nepít, pak přijde spoustěč a je jedno kde je, s kým, co má na práci a začne chlastat. Samozřejmě si to pak zpětně nějak omluví. Není to, že by alkohol ovládal jeho, on ovládá alkohol, akorát se mu to asi tak 10x do roka vymkne z ruky, ale to přece neznamená, že by to neměl pod kontrolou. Případně najde jiného viníka: když na Štědrý den na návštěvě u rodiny své partnerky (ne mojí, my spolu pochopitelně dlouho nejsme) nasedl ožralej do auta a jel dál slavit, aby se na zpáteční cestě vyboural a utíkal před policisty, mohly za to Vánoce.

Kvůli tomuhle (máme začátek března a vůbec ne poslednímu excesu) mu podruhé v životě vzali za chlast papíry a čeká na soud. Nebo ho možná už měl, jenom se nepochlubil.

Mimochodem, tady u toho zničil lampu, takové to veřejné osvětlení, tzn. celkově ho ta sranda stála a ještě bude stát hodně komplikací a peněz a proto mi už dvakrát volal, když někde popíjel, aby mi sdělil, že mu budu muset pomoct, že nebude mít na to, aby platil výživné našemu společnému dítěti. Zodpovědný otec, prostě sen.

My jsme spolu reálně byli třeba rok+ a ze začátku nepil, ale brzo přestal mít sílu to skrývat a začalo peklo. Dnes nechápu, jak jsem mohla přežít těhotenství a říkám si, že kdybych včas poznala, jak to je, nikdy bych dceru neměla. Ale po bitvě je každý generál a těžko říct, jak bych se doopravdy rozhodla. 

Rodila jsem své první a jediné dítě v 37 letech a je to to nejvíc, co se mi v životě povedlo. Dcera je skvělá. Jenom ten otec... Přesto, že jsem v práci měla kontakt se závislými lidmi, mít někoho takového v soukromém životě mě přivedlo do situací, které jsem si nedokázala ani představit.

BTW tady se mi opět potvrdilo, jak je důležité mít podporu, ideálně rodiny, aby člověk mohl krize dobře zvládnout. Já ji nikdy neměla, takže tohle byl další průser, ze kterýho jsem nezvládla zavčas utéct. A zavčas u alkoholiků a jiných smažek znamená okamžitě! Všechno ostatní je pozdě.

Za dobu, kdy s ním musím tak či onak kooperovat, jsem zkusila kde co, aby pít přestal nebo to aspoň omezil na míru nějaké racionální konzumace. Marně. Protože on sám nechce. (Samozřejmě, v jeho případě dobrat se příčiny, proč je tak rozbitej, znamená vyřešit si zpackané dětství s alkoholičkou a zpackaná dětství jsou velmi bolestivá, to vím. A on je měkkej.)

Zažila jsem i rozhovor: 

"Já si jenom skočím na pivko, ale kdybys chtěla, ať tady zůstanu s tebou, tak já pít nemusím...", stojí mezi dveřmi, jednou nohou na chodbě. Velmi výmluvná řeč těla! 

"Ale vždyť jsem ti teď snad popáté řekla, ať jsi tady, ať nikam nechodíš..."

"No, ale když mi budeš říkat, ať něco nedělám, tak to tě nemůžu poslechnout. Vždyť víš, že mám takovou povahu," zavřel za sebou dveře a oddusal po schodech. 

Šel se ožrat a mohla jsem za to já. Protože jsem mu řekla, ať nepije. Jsem člověk, co hodně spoléhá na logiku, takže takovéhle debaty beze smyslu a bez konce, z těch mi mohl vybouchnout mozek :) 

No, o x let později jsme na tom, že dceru mám v péči já, on za ní chodí podle jeho možností a naší domluvy (ozve se tak šest sedm dní v měsíci) a podmínka je, že nebude pít ŽÁDNÝ alkohol, když ji má u sebe.

Bohužel ani to párkrát do roka nevydrží a pak já neplánovaně letím k němu domů, abych od něho - opilého otce odvedla dceru a ona z toho měla co nejméně nepříjemný zážitek.

Máme domluvu, že když pozná, že se mu chce pít, radši ji přivede ke mě a pak ať si klidně vyleje mozek z hlavy, to je už problém jeho a jeho nové rodiny a já si o něm nebudu proto myslet nic špatného, naopak budu ráda, že se v rámci možností zachoval zodpovědně a aspoň tu malou z toho vynechal. No, ani tak to neni schopný 100% dodržet.

Zrovna minulý víkend, po delší době, kdy vydržel střízlivý (tedy pokud já vím), se mi začali ozývat známí, že zrovna potkali na ulici Lukáše, tak se jmenuje, s naší dcerou a že byl dost na plech... Brno je malý město. 

Místo aby se omluvil a sypal si popel na hlavu, jeho reakce je útok, asi ve snaze aby si zachoval nějaký pocit důstojnosti a převahy. Je mi teda záhadou, jak on, s tím, co všechno předvádí, si může stále udržovat jakoukoli iluzi důstojnosti, ale lidský mozek je mocný, no...

Takže po 5ti letech najednou odmítl dohodu, kterou spolu o péči o dceru máme a já to budu muset řešit přes OSPOD a soud. Na OSPODu BTW máme složku od noci, kdy přišel opilý ke mě domů (měli jsme dohodu, že mu nechám klíče, ale bude tam jenom střízlivý, přes den aby viděl dcerku, tehdy malinkou a najednou se rozlítly dveře v jednu v noci a mezi futrama ožralý a přednasraný "tatínek") a napadl mě a já si musela na pomoc volat policii. 

Jeho závěr? Nikdy mi neodpustí, že jsem ho "udala". To se přece nedělá... 

Koukám, že jsem tady - ani nevím jak - poprvé někde veřejně přiznala, že mě Lukáš napadal a je to popravdě úleva. Zároveň bych ráda, aby tohle pro někoho zafungovalo jako varování a třeba se nenechal namotat člověkem bez empatie, který v první řadě myslí vzdycky hlavně na sebe (a v druhé řadě na dceru, ale pravděpodobně jen proto, že se v ní vidí a bůhví jak to bude, až se mu začne stavět na odpor) a k tomu neovládá své nutkání opíjet se. 

A teprve teď, po předlouhém úvodu, jsem se dostala k situaci, která mě přivedla do tzv. NÚčka (a to tak, že jsem se sem fakt úplně poprvé přišla vypsat ze své frustrace!). 

Zahradní box z LIDLu! A Netflix! 

V prosinci jsem si koupila na e-shopu zahradní box na nářadí, abych ho měla na pavlači a mohla do něj schovat věci, co se normálně dávají do sklepa. Sklep totiž nemáme. Stál 999 CZK.

Lukáš, když u nás vyzvedával dceru, si nechával udělat kafe a šel kouřit přede dveře. Sedal si na dětskou židličku. Dokud tam nebyl ten box. To jsem mu ovšem opakovaně vysvětlovala, že je to tenký plast a sedět na tom nemůže. Fakt několikrát. I jsem mu to ukázala: "Hele, to je tenký, to praskne! Ani děcko by to neuneslo."

Někdy začátkem ledna, byla to jeho první návštěva po té štědrovečerní bouračce a on z toho sotva vystřízlivěl, si udělal v naší kuchyni kafe, odešel na pavlač a zazněla rána. Taková praskající. Ano, Lukáš si sedl na můj měsíc starý zahradní box, za litr, na který jsem mu nejmíň pětkrát říkala, ať nesedá. 

Tak jsme se tomu zasmáli, že to si teda vydělal: Kromě pokuty, odtahovky, vrakáče, likvidace auta na odpis, zbouraného veřejného osvětlení bude platit ještě box. Ha ha. 

Jenže k placení se nemá. Další jeho skvělá vlastnost je podle mě patologická lakomost. On to samozřejmě označuje za racionální finanční politiku. Několikrát jsem mu to připomínala, teď naposledy jsem mu poslala odkaz na LIDL, kde box znovu naskladnili dokonce se slevou, ať to teda objedná. Ignoroval mě. Až jsem na něj zatlačila, napsal, že mi nic nedá. Že ať to beru tak, že peníze za můj box jako pošle jeho mámě, babičce naší dcery, která ji dvakrát týdně po dvou až třech hodinách hlídá. Ano, babička si bere peníze za hlídání vlastní vnučky, domluvila se na tom se svým synem a ten teď - mazaně - vymyslel, že jí to bude platit z mých peněz. 

Prý ji dává 1000,- měsíčně na jídlo, které u ní dítě sní, protože babička nemá peníze. A to reálně má pro sebe víc peněz, než zbyde mě. 

(A opět, já bych prý měla zohlednit, že babička vnučku hlídá a má s tím výdaje, takže se děcku budou muset zkrouhnout aloše. Co jí nedá na výživném, protože se prostě rozhodl, že si to odečte, pak nahradí hádejte kdo? No já. Ze své výplaty pracovnice v sociálních službách...)

Nedokážu slušně popsat pocity, které to ve mě vyvolává. Jediné co, protože zmlátit ho beztrestně nemůžu, je nepustit ho už nikdy do naší (mojí a dceřiné) domácnosti. 

Sdílím s ním můj Netflix. Doufám, že po tomhle mi to nevypnou :)) Jako že já to platím, celý, a on se na to se svou novou rodinou dívá zadarmo. Akorát se to musí občas potvrdit, protože Netflix má podezření. 

No, a tak jsem teda v situaci, kdy Lukáš pije a opilej tahá dceru po Brně, když ho u toho vidí lidi, řekne, že chce změnit naši dohodu o péči, protože podle jeho názoru má málo práv. Peníze za kus nábytku, který mi zničil, mi nedá, stejně tak nezaplatí půlku na dceřin letní příměstský tábor, ale klidně mi nechá poslat SMSku, abych mu potvrdila Netflix, na který se dívá za moje peníze. 

Chápete to? 

Já popravdě moc ne. 

Já to tak trochu celý nechápu. 

Na základní škole jsme měli paní učitelku, starší, ale velmi atraktivní, temperamentní ženská, učila biologii a chemii, tuším. Ta nám jednou řekla, že kdyby nám měla dát jednu radu do života, tak ať se neseznamujeme v hospodě. Ať si nenajdeme partnera, který pije. Bohužel už si nepamatuju její jméno, ale paní učitelko, kolikrát já jsem si na vás za posledních šest let vzpomněla! 

Cancel X

 Čím dál víc lidí ruší účty na X. A píše o tom na socky (BTW Meta nebo Musk, to mi přijde trošku prašť jak uhoď).

Takže já jsem jenom chtěla říct, že z Twitteru neodejdu. Ne ve smyslu, že bych mazala účet, který tam mám od roku 2008. Kdy jsem se registrovala, abych mohla číst vtipné tweety o 140 znacích v angličtině. 

Od té doby se to tam x krát změnilo, imho ne úplně k lepšímu a klidně jsem schopná Twitter několik let nezapnout, ale zatím mi dává smysl tam sdílet normální věci s normálními lidmi, i když majitel z toho dělá žumpu. 

Třeba to Twitter přežije, třeba ho Musk jednou prodá. Když ne, tak ho přinejhorším už nezapnu. 

A potkáme se na https://bsky.app/profile/juleskah.bsky.social 

Reknihy & provize

 Čistě pocitově jsem si z dvojice Knihobot - Reknihy vybrala druhé jmenované. Možná jsem na ně viděla v dané době víc reklam na sockách, těžko říct.

Ráda nakupuju z druhé ruky, hodně věcí nosím na charitu (do Šupligu, obchodů nadace Veronica, Adry). Mám ráda všechny ty Zlevněnky, blešáky, sekáče, antikvariáty i zastavárny. Oblečení a různý krámy i knihy; daruju, prodávám, nakupuju. 

S knihama je v posledních letech problém, že když je dotáhnu někam do kamenného antikvariátu, je to jako bych personálu ubližovala. Chápu, nemají to kam dávat. A pak za knížku, co se normálně ještě prodává za 500 CZK, dostanu dvacku. Tohle zcela výjimečně není hyperbola. A tváří se u toho jako by vnoučatům utrhovali suchou kůrku chleba od úst, když mě vyplácí.

Já miluju knížky. Strašně ráda bych je neprodávala a naopak nakupovala. Utratila bych v obchodech s knížkama obě své ledviny... kdybych neměla doma tak málo místa. 

Takže se je snažím pouštět zpátky do oběhu, víc využívat veřejné knihovny a zredukovat si knihovnu, aby uvolněné místo mohly zaplnit dceřiny hračky.

Tzn. pro mě je to: 1) knížku daruju někomu, komu věřím, že se bude líbit 2) nechám ji v knihobudce nebo 3) zkusím prodat přes internet.

Prodávat cokoliv přes internet je pro změnu utrpení pro mě. IMHO se dá zvládnout Aukro. Ale to zároveň znamená, že mi knihy zůstanou ležet v polici, dokud je někdo nekoupí.

Oproti tomu jsou Reknihy (a další podobné služby, ale ty osobně neznám) skvělé v tom, že knížky během týdne pošlu někam a už je nevidím.

Celkově - v roli nakupujícího i prodávajícího - přes nějaké drobné mušky jsem s Reknihami spokojená.

Drobná muška je v mém případě výplata provize na účet. Vždycky to trvalo cca měsíc a já si říkala, že v dnešní době je to asi zbytečně dlouho, ale třeba mají výplatní termín jednou měsíčně...

Až to jednou bylo skoro dva a to mi už přišlo divný. Přečetla jsem si obchodní podmínky a ke svému velkému překvapení zjistila, že platbu mají odesílat do týdne. Po reklamaci via e-mail mi peníze už přišly poměrně rychle. 

No doslova nikdy to nebylo ten zmiňovaný týden. Teď třeba čekám cca 20. den.

Dívala jsem se na recenze online a paní tam píše, že na připsání knih na svůj prodejní účet čekala od června do listopadu :))) Tak já si říkám, že ještě dobrý.

Zjevně se stávají chyby, ale pořád: nafotit knihy je jednoduché, po pár dnech, kdy potvrdí jejich přijetí, je odešlu a už mi doma nezavazí a průměrná provize za knížku se u mě pohybuje okolo 70 CZK. (Nejmíň 0,- a nejvíc 300,-)

Nevím, jestli existuje služba, která by pro mě fungovala srovnatelně dobře. Ale klidně mi doporučte :)

P.S.: Objevila jsem online antikavion.cz, ale zatím nemám zkušenost. 

MDŽ (IWD) 2025

 Letošní MDŽ prožívám stylově: Nemocná, v posteli s nemocnou dcerou, čtu Vejce a já a žeru čokoládu!

A telefon mi připomněl, co jsem dělala vloni touto dobou: 

LOVE - ISM by Jul (10.)

 

Zídka před Veterinou

#rustseekers 

Love Music; btw tyhle prodávám na Aukru zrovna... 

... zbytek je mé rodné sídliště. 

#prosteja

 Dneska deadline, tak jsem taky přidala svůj příspěvek. Jak jinak než na poslední chvíli. Ale v terapii už o tomhle mluvíme :)) 

Videa ani žádná jiná část kampaně by určitě nemohla nahradit odbornou péči. Nicméně já mám všechny tady ty akce za lepší duševní zdraví ráda: Trošku přibrzdit, zamyslet se, zaposlouchat se do svého těla i mysli... 

Kdyby to lidi dělali častěji, mohla by být spousta věcí jednodušší ;] 

https://www.dm.cz/prosteja

Nebo zkuste:

https://www.youtube.com/@plnykecky 

Neil Gaiman: Nepropadejte panice. Douglas Adams a Stopařův průvodce Galaxií II.

 "To si načrtnete zápletku, napíšete první scénu a zákonitě zjistíte, že první scéna vůbec není legrační a že musíte vymyslet něco jiného, a pak konečně zplodíte scénu, která legrační je, jenomže už to dávno není o tom, o čem to mělo být, a tak se musíte vykašlat na děj, který jste měli v hlavě, a vymyslet nový... Časem přestalo mít smysl plánovat děj příliš dopředu, protože to nikdy nefungovalo, což je dáno tím, že ten rozsáhlý korpus materiálu narůstal postupně. Často jsem se dostal do situace, kdy jsem si říkal: Kdybych byl býval věděl, že to dojde až sem, byl bych býval udělal něco jiného támhle. Takže psát knihy pro mě znamená neustálé pokusy, aby dávalo smysl to, co jsem předtím napsal, což obvykle znamená rozsáhlý chirurgický zákrok." D. A.

Neil Gaiman: Nepropadejte panice. Douglas Adams a Stopařův průvodce Galaxií I.

"Nevím, kdy jsem poprvé pomyslel na psaní, ale bylo to docela brzy. Byl to vážně dost praštěný nápad, protože nic nenaznačovalo, že bych to kdy dokázal. Celý život mě přitahuje myšlenka být spisovatelem, ale stejně jako většinu spisovatelů mě nebaví ani tolik psaní, jako spíš mít něco napsaného. Před pár lety jsem někde našel staré školní časopisy, a tak jsem v nich zalistoval, abych zjistil, co jsem to tehdy psal. Ale nemohl jsem nic najít, což mě mátlo, až pak jsem si vzpomněl, že pokaždé, když jsem se chtěl pokusit něco napsat, prošvihl jsem termín o čtrnáct dní." D. A.

https://www.databazeknih.cz/knihy/nepropadejte-panice-douglas-adams-a-stoparuv-pruvodce-po-galaxii-24648

LOVE - ISM by Jul (9.)

Obchody, kterým bych se měla z daleka vyhýbat:

Knihkupectví 

Umělecké potřeby 

Galanterie 

Papírnictví

Korálkárny (a ne, fakt to nemá být Kořalkárny ;)

Dnes jsem do jedné šla pro přesně 1ks kroužku ve stříbrné barvě, připravená, že si kvůli němu koupím celé balení, tak max do 20 CzK. Odešla jsem s blbinama za desetinásobek. Vyrobila jsem si náušnice. Josefíně taky. A zbytek jsem uklidila do krabice k ostatním blbinám na šperky. Třeba se k nim ještě někdy dostanu...

Symbol vážky v heslech: 

- Změna 

- Přizpůsobivost 

- Lehkost a radost 

- Čistota

- Osvícení 

- Ztráta iluzí

- Harmonie 

Úplně se cítím lehčí, minimálně o dvě tři kilča <3

Básnička

Opak života je deprese, 

opak lásky je deprese, 

opak radosti je deprese. 

Deprese je na hovno.

<3

Co si to ty baby vymýšlí!?

A je to tu! Ha! nemůžu říct, že bych to nečekala, ale vlastně asi hned druhá třetí věc, co na mě po ránu vypadla ze socek, je tohle. Pobavilo mě to, ne že ne.

Kdyby byl Tomáš Hečko mladší, řekla bych si, že je to super, že vlastně tomu nerozumí, protože v dalších generacích se ta situace narovnává. Jenže on je můj vrstevník, možná spíš ještě starší než já. 

Takže buď žije v nějaké mimořádně uvědomělé bublině, nebo nevím...

Podle komentářů ostatních to vypadá spíš na to "nevím".

Ještě vám napíšu, co z toho vzniklo u nás: Tata měl zjevně pocit, že si zaslouží, abych o něho projevovala zájem, pečovala, ctila ho, starala se o jeho pocit pohody, plynoucí z toho, že je mým milovaným otcem. Což nikdy nebyl. 

Ne, že by mi nějak ubližoval. Resp. psychicky ano, tím, co říkal a jak mě trestal za to, že nedělám, co očekává. On se o mě jen příliš nezajímal. Nechoval se ke mě jako ke svému dítěti (jasně, můžeme se bavit o tom, že on se to asi nikde nenaučil, nebo byl fakt narcis/sociopat od narození), spíš jako k nějakýmu random člověku, co se naprostou náhodou zjevil v jeho životě a periodicky se objevuje i nadále.

Péče v jeho podání byla víkend jednou za 14 dní, kdy jsem se fyzicky ocitla v jeho domácnosti, dovolené o letních prázdninách a Vánoce. A alimenty 500,- v době, kdy jsem věděla i já, že je to hluboce pod jeho finančními možnostmi a navíc, že i takhle ho to a jeho druhou ženu obtěžuje. Takže jsem ve svém dětském mozečku rychle pochopila, že pro něho jsem přítěž z mnoha důvodů. Šlo tam hlavně o nějaké nucené plnění rodičovských povinností. 

A vypadal, že ho to vůbec netrápí. Protože na takové věci jsou přece ženský, chlap to nemusí umět. Chlap se stará o peníze a o to, aby byl frajer.

Říkala jsem si, že sice nemám rodiče, jaké mají jiné děti, co jsem tak útržkovitě zahlédla v okolí, ale aspoň... a zkoušela jsem na tom studeném odchovu najít pozitiva. Snažila jsem se v situaci, jak mi ji dospělí nastavili, přežít a časem se s ní smířila... Tata je v pohodě (teď o něm mluvím víc, protože tu jde o to ponižování žen a to máti nedělala), aspoň se snaží, mezi jeho hlavní pozitiva patří, že hraje na kytaru, má rád zvířata a široký okruh přátel a super smysl pro humor. 

Všimněte si, že jsem si na něm nevážila toho, že se ke mě hezky chová a má mě rád. Je tohle způsob, jakým bych chtěla, aby si mě pamatovala moje dcera?

(Vedle toho máti byla hezká a štíhlá a zručná, nosila dokonalý make-up, uměla malovat a živila se jako kadeřnice. Tohle jsem si myslela, že je nejlepší na mojí "mamince".)

Mým rodičům, i když spolu skoro nemluvili, se shodně dařilo pěstovat ve mě pocit nechtěnosti a bezcennosti. To patří k půvabům vyrůstání v bytě (ne, domov to nebyl, aspoň ne můj) s dospělýma minimálně někde na hraně poruchy osobnosti.

Já tě rád nemám a jestli nezačneš dělat, co ti říkám, něco, co ty nechceš, nebaví tě to a už v nějakých sedmi letech cítíš, že je to degradace na humánní verzi kuchyňského robota, rád tě mít nebudu ani nikdo jiný. Zůstaneš opuštěná a nemilovaná a je to jen a jen tvoje chyba. 

BTW z toho plyne takové to: Když se budu víc snažit, budu dělat, co chtějí, třeba mě začnou mít rádi a konečně budu mít nějakou hodnotu, protože když vás nemají rádi, jste bezcenná. Velmi nebezpečný mindset, to vám povím :)

A doporučím Crappy Childhood Fairy videa: https://www.youtube.com/@CrappyChildhoodFairy

Čekala bych, že když on si ten náš vztah takhle nastavil, dávno v minulosti, že s tím bude smířený. Koneckonců on to tak chtěl. Jenže najednou kolem sebe (buď opravdu najednou nebo já jsem si toho jen všimla) začal kopat jak vzteklý malý děcko, že o něho neprojevuju zájem.

A z velké části v tom cítím to, že ženský přece mají projevovat zájem o muže, já jsem jeho dcera, tudíž podřízená osoba, on je můj otec, nadřízený a z toho postavení automaticky mu plyne nárok na lásku a respekt a vztah, který on nikdy nevytvořil. 

Jenže já v tomhle nejsem moc dobrá herečka. Neuměla jsem to předstírat.

Navíc mi to přišlo nespravedlivé. Prý oprávněně, říká moje terapeutka. Díky bohu za ni. 

A k tomu, si na mě otec v tom smyslu, že na něho tzv. kašlu, stěžoval své sestře. Která se nikdy nerozvedla, má dvě děti, obě dlouho žily s rodiči ve společné domácnosti a která se o ně opravdu starala. A stará doteď. Ve smyslu, že o ně má starost a záleží ji na nich. Naštěstí aspoň ona se mě zastala. Pokusila se mu vysvětlit, že vztah, který má on se mnou a ona se svými dětmi, nemůže vůbec srovnávat. Neřekla bych, že to pochopil. Různýma natruc gestama mě trestal dál. 

Kdokoliv jiný mu byl přednější, jeho neteř i synovec nebo vnuk jeho ženy, než vlastní dcera a to ještě v pořadí, že vždycky všechny osoby mužského pohlaví víc než ty ženské. 

No, prostě být dcera z prvního manželství, muže, který pohrdá ženami, není  žádná hitparáda. Jak moc mi to ublížilo zjišťuju ještě teď, v druhé polovině života a je otázka, jestli budu mít dost času se s tím vyrovnat nebo se svého happyendu ani nedožiju...

A tohle všechno jsem měla zarámované moudry o tom, jak až budu velká, tak se vdám, musím se naučit vařit, abych nezůstala sama a oblíbené narážky starších mužských příbuzných na moji osobu: ty seš moc samostatná, to si nikoho nenajdeš. Ideálem je být obětavou posluhovačkou, čímž si vydobydete a zasloužíte lásku a pozornost muže. Což je nejvíc, co může holka od života chtít. A to teda nedělám moc dobře, když říkám, že nevařím.

Na co naopak jsem byla pyšná, jako by mi dali hned tři metály myšího kožíšku naráz, když děda řekl svému kamarádovi, že jsem super, že jsem se měla narodit jako kluk. To jsem snad ještě ani nechodila so školy, ale pamatuju si to, jako by to bylo včera. Ó bože, jak moc já chtěla být kluk. Protože ženský jsou přece na vaření a na hovno. Pokud teda nevypadají hezky, to můžou být ještě na ozdobu.

Víte, co mi na tom přijde neskutečný? Ne jen tady, ale hrozně často na sockách? Jak někdo naprosto sebejistě shazuje cizí životní zkušenost, protože se neshoduje s jeho. Jako jo, vypadá u toho jako ignorant, jenže těch ignorantů se obvykle seběhne na jedno místo tlupa. Hrozně často se to u "feministických" témat stává chlapům. Musí přece ženským vysvětlit, co zažívají a že to doteď chápaly úplně blbě...

No, a pak tam máme taky takový ty pick me grl... Já už se do toho asi nebudu ani dál pouštět :)))

LOVE - ISM by Jul (8.) Valentýnský speciál!

 

Nemůžu si pomoct, ale připomíná mi to slova klasika: 

Láska je nemoc, která brzdí tvou kariéru a nutí tě rozhazovat peníze. Mechanismus, jenž vynalezli bankéři, aby nás donutili přečerpat účet."

"Rimmere, láska jee ..., láska je to, čím se lišíme od zvířat." 

"Né, Listere, od zvířat se lišíme tím, že nepoužíváme jazyk k čištění genitálií."

No, a já si myslím, že všichni mají pravdu. Co bych to byla za sběratelku srdíček, kdybych nevěřila na lásku?! Láska je. LOVE IS. Jenom možná ne tam, kde nám říkali, že ji máme hledat. 

<3

Valentýnský speciál feat. Red Dwarf & skvělé Duo docentky! 

LOVE - ISM by Jul (7.)

Valentýn v Brně a na Priglu <3

 

Jaroslav Hutka (1996)

 "Dvorky jsem napsal na podzim 1976 a první verzi jsem měl hotovou za devět dní. Neměl jsem v plánu psát knížku. Řešil jsem v té chvíli jiný problém. Šlo mi o písničky a zpívání. Žil jsem několik týdnů v malém dřevěném zahradním domečku nedaleko Loun na břehu říčky Ohře a přemýšlel, jak dál. (...) Byl jsem svobodný, ale vyžadovalo to taktiku, která mi najednou začala připadat pokrytecká. Nevím, jestli to bylo z psychického vyčerpání, z potřeby morální čistoty a nebo vlivem mých nových disidentských přátel, ale začal jsem si přát konflikt se státní mocí. Ale k tomu bylo třeba se rozhodnout a přijmout rizika, která to ponese. Na podzim roku 1976 šlo ještě couvnout, trochu se přikrčit, být obezřetnější a vlastně dále pokračovat v tomtéž, za co bych se také nemusel stydět. Šlo mi o rozhodnutí, zda se konfrontaci s mocí dále vyhýbat a nebo ji vyvolat. Udělal jsem si pár týdnů na přemýšlení, odjel k Ohři a nechal si domluvený jediný termín, a to byly narozeniny spisovatele Ivana Klímy. Deset dní před těmi narozeninami mě napadlo, že bych mu mohl dát, když je ten spisovatel, k narozeninám knížku, kterou napíšu. (...) Když bych neměl hlubší vnitřní důvod, tak bych samozřejmě žádnou knížku nepsal. Důvod tu ale byl. Moje rozhodování, jak dál. V noci, deset dní před narozeninami, jsem natočil papír do psacího stroje a napsal první větu. Vlastně pro tu chvíli úsměvně realistickou: Je noc. Asi hodinu jsem se nehnul z místa, protože jsem v sobě hledal toho, kdo to říká. Že to bude monolog mi bylo jasné, pouze jsem nevěděl čí monolog. A pak se mi asi po hodince vynořila představa osmnáctiletého chlapce, který se musí rozhodnout, jak se svým životem v této době naloží. A skrze postavu tohoto chlapce jsem si začal dělat pořádek v sobě. Kniha začala růst. Každou noc jsem napsal asi patnáct stran a vyloupnul se z toho příběh, na jehož konci muselo dojít k rozhodnutí a poslední tři dny psaní jsem byl už velmi napnutý, protože stále mi ještě nebylo jasné, jak se tento chlapec v knize rozhodne, teda jak se vlastně rozhodnu já. (...)

Dopsal jsem, zabalil  originál - v tu dobu jsem psal vše s kopiemi, které jsem různě schovával - a odjel na narozeniny Ivana Klímy. Předal jsem mu knížku a byla to úleva a bylo mi jasno. Takhle začala tedy moje poslední sezóna před emigrací, která ze všech mých sezón byla nejpěknější. Že budu nakonec dotlačen k emigraci mě v té chvíli nenapadlo ani v náznaku."

https://www.databazeknih.cz/knihy/dvorky-plechovka-311654

LOVE - ISM by Jul (6.)

 

Jáno Sedal (aka Žanek Sedalůj z Olteca) zemřel. Velmi smutná zpráva pro velmi mnoho lidí. Odpočívej v pokoji 🥀

HaDivadlo v Alfa pasáži

Mind Your Mind

 Blue Monday jsme přežili, ale stejně! Pozor na hlavu... Aneb jestli čekáte na znamení, this is it a připomíná nám, že duševní zdraví je důležité a proto buďme na sebe hodní:

#Brno