Grüzi, Švýcarsko!

Ephraim Kishon: Nejlepší povídky z cest (1983)

https://www.databazeknih.cz/knihy/nejlepsi-povidky-z-cest-8697

"Cestující, který nastoupí v Miláně do vlaku na sever, zpozoruje po několika hodinách jízdy podivnou změnu: vagony přestaly zničehonic vrzat, cestující se začali horečně upravovat a sbírat z podlahy všechny kousky papírků, zvuk kol je najednou zřetelně rytmický, a dokonce i okna jsou jako kouzlem náhle průhledná. 

Pak projede vlak dalším z těch věčných, nekonečně dlouhých tunelů - a když se dostane zase ven, je člověk ve Švýcarsku. 

V chování pasažérů nastane výrazná změna. Zdá se, že všichni patří k horním deseti tisícům. Tak distingované je Švýcarsko. Matka byla německá baronka, otec francouzský velkotovárník a všichni příbuzní jsou milionáři; až na černou ovci rodiny, italského strýčka, kterého v řeči zdvořile přecházíme. 

Švýcarsko je sen maloměšťáka. A velkoměšťáka. A socialistů. A revolucionářů, konzervativců i nihilistů. Švýcarsko je zkrátka souhrn všech lidských tužeb. "Švýcarsko" znamená něco jako "mír". (...) Kam se člověk mrkne, tam panuje klid, pořádek, kázeň, hygiena, píle a morálka. 

Není to děs?"

LOL, no podle mě ne, když tam jedu jednou za čas. Ale zeptejte se mojí sestry, která se po více než dekádě života ve Švýcarsku s úlevou vrací do Brna...

Naprosto ale chápu ten vlak. I na mě Švýcarsko působí podobně, okamžitě přestanu vrzat a tak vůbec. Aneb buďte tím člověkem, jakým váš pes věří, že jste (Be the person your dog thinks you are) rovná se buďte tím člověkem, jakým jste ve Švýcarsku. Jen... jak to tu tak píšu, uvědomuju si, že na mě působí podobně snad každé nové místo. Asi proto mám tak ráda cestování. Přičemž když není po ruce zrovna Švýcarsko, stačí i Třebíč. Nebo Olomouc. Babica na cestách.

Netflixovská Rezidence, postava Uzo Aduba a Randalla Parka:

- Švýcarsku nerozumím. Jsou švýcarští Němci, Italové, Francouzi... Je něco jen švýcarskýho?

- Roger Federer.

<3