Je to ještě domácí násilí, když se to děje na ulici?

 Zcela výjimečně jsem šla večer venčit psy bez telefonu. A zcela jako obvykle bez brýlí. Byla už tma, na ulici pár lidí (doslova). Od semaforu na křižovatce u Lužánek najednou "vidím", že se naproti na ulici něco děje. Slyším hlasité tupé rány. Z toho zvuku se mi dělá zle. Slyším ženský hlas: "Co děláš?! Nech toho. Au. Nech mě. Mám zavolat policajty?" Slyším mužský hlas: "Ty děvko..." Bezva. Zrovna teď jsem venku bez mobilu. Mám se otočit a běžet zpět domů pro telefon? Nemám zájem vlézt do rvačky, když ani nemůžu volat PČR, protože dělat, že to nevidím bych nemohla. A porvat se s bůhví kým taky ne. Přijíždí tramvaj, z ní vystoupí dva chlapi a míří směrem ke konfliktu. Já přecházím silnici a takticky obočím cestou, kterou bych jinak nešla, ať se tam nemotám a doufám, že ti dva kolemjdoucí je neminou jen tak. Uši mám našpicovaný. Slyším hlasy. Po pár krocích už i houkačky a k zastávce odbočují dvě policejní auta. Lepší bezva. Jdu se psama dál do parku. Domů se vracím kolem zastávky. Policejní auta jsou tam furt. Chlapi v uniformách mluví s mladou, drobnou holkou. Stranou stojí kluk, takový jakýsi divný děcko. Oběma jim není víc jak pětadvacet, tipuju. Slyším kousek rozhovoru. Policajt říká: "Takže říkáte, že když vás tu necháme, už se nebudete dál takhle napadat?" 

Chyba, kočko! Začátečnická chyba. Ať ho sbalí a odvezou. A hned jak se to stane, od něho uteč. Rychle! Hlavně si nemysli, že když se teď uklidnil a přestal tě třískat, bude to dobrý.

Tohle není dobrý nikdy. A taky tohle není konec. Ale teprve začátek. Been there, done that. Asi tuším, jak to myslíš. Nechceš mu zatopit.  Stojíte na stejné straně. (Ne, nestojíte. Tady ten ubožák nikdy nestál na tvojí a ty bys neměla stát na jeho.) Možná doufáš, že když to nebudeš hrotit, třeba to nějak vyšumí. Třeba se to ani nestalo.

Ale stalo. A stane se to zase. A s každým opakováním se to bude zhoršovat a zhoršovat.

Mimochodem, tenhle člověk tě nemá rád. I kdyby ti to snad náhodou někdy říkal, tak nemá. I kdyby tomu náhodou on sám třeba věřil, není to pravda. 

Takový chování nikdy neodpouštěj. Jenom ztrácíš čas. A nakonec možná život. Taky záleží, kolik toho času dáš debilovi místo sama sobě <3